Konec éry LIBORů na finančních trzích: Co bude dál?
Úrokové sazby na nezajištěném[1] mezibankovním trhu, známé jako IBORy (interbank offered rate), fungují již více než čtyři dekády a na finančních trzích se používají jako referenční sazby pro celou paletu finančních instrumentů a derivátů z nich. Pověst těchto sazeb však byla výrazně narušena případy jejich manipulace ze strany některých bank. V návaznosti pak došlo k reformě na poli referenčních úrokových sazeb s plánem nereformované sazby postupně opustit. Protože pro některé důležité sazby je termín ukončení na konci tohoto roku, shrnuje článek aktuální situaci a budoucnost referenčních sazeb na finančních trzích.
Vyšlo v publikaci Globální ekonomický výhled – říjen 2021 (pdf, 1,5 MB)
Důležitost referenční úrokové sazby
Referenční úroková sazba je vedle základní sazby centrální banky jednou z klíčových informací o ceně peněz na finančních trzích. Z teoretického pohledu je její výše dána nastavením základní úrokové sazby (stanovené centrální bankou) navýšené o prémii na peněžním trhu[2]. Referenční sazby (někdy také benchmarkové sazby) tvoří základ pro ocenění finančních produktů a navazující deriváty. Referenční sazby měly být odrazem situace na finančním trhu, proto je důležitá jejich nezávislost, tržní princip a univerzálnost. Proto jsou sazby vypočítané nezávislým subjektem, měly by vyjadřovat skutečné náklady financování na různých trzích a taková informace je užitečná pro všechny ekonomické subjekty. Příkladů využití je mnoho. Například banky mohou sazbu použít pro kótování úrokové sazby při poskytování úvěrů, což je transparentní i pro příjemce úvěru. Vedle toho se referenční sazby používají při složitějších finančních transakcích či jsou s jejich pomocí oceňovány finanční deriváty. V neposlední řadě je pak hodnota referenční sazby zdrojem informací pro centrální banku při nastavení měnové politiky. Jednak by tato sazba měla reagovat na měnověpolitická rozhodnutí a současně poskytuje informaci o tom, jak snadné či obtížné je pro banky získat peníze na mezibankovním trhu, tedy jaké jsou náklady na financování podniků a spotřebitelů.
Referenční sazby poskytují užitečnou a spolehlivou informaci za předpokladu, že jsou nezkreslené a kredibilní. Pokud je referenční sazba skutečně nezávislou, pak její použití ve smluvních vztazích je výhodné pro obě strany, protože žádná z nich nemůže její hodnotu ovlivnit. Proto je metodika výpočet sazby pevně ukotvena a referenční sazba je známá veřejně.
Dosud jako referenční sazby sloužily takzvané IBORy. Jejich výpočet však zpravidla nebyl založen na skutečných transakcích. Probíhal tak, že se vyčlení užší skupina bank (tedy ne všichni hráči na trhu) a každá byla pak oslovena s otázkou, aby učinila odhad, za kolik si může od ostatních bank půjčit[3]. Způsob výpočtu, kdy se z těchto odhadů vyřadí nejvyšší a nejnižší cena a ze zbytku se vypočte průměr, pak umožnil bankám sazbu ovlivňovat, což se v roce 2008 dostalo na titulní stránky novin (Mollenkamp, 2008). Nejvýznamnější a v mnoha měnách nejpoužívanější byly sazby LIBOR (London Interbank Offered Rate) a to především se splatností 3 měsíců (Graf 1)[4].
Graf 1 – 3M LIBOR Referenční sazby (%)
Zdroj: Federal Reserve Bank of St. Louis
Na IBORy jsou kromě finančních derivátů navázány také hypoteční úvěry s plovoucí sazbou. Navázání na plovoucí sazbu přispělo k velkému množství nesplácených úvěrů spojených s finanční krizí 2008. Současně pak během této krize došlo k tomu, že se naplno projevila další slabina IBORů – nezajištěnost sazeb. V turbulentních časech klesla ochota půjčovat bez zajištění na nulu a tento trh byl nahrazen zajištěnými finančními operacemi. Hodnota IBORových sazeb tak byla skutečně jen virtuální a nevypovídala o skutečné situaci na trhu.
Manipulace sazeb a jejich reforma
Úroková míra, za kterou je banka ochotna půjčit peníze jiné bance odráží vedle jiného i zdraví úvěrované banky (likviditu a solventnost). Banky jakožto základní stavební kameny finančního trhu poskytují úvěry, tedy zprostředkovávají financování firem a jednotlivců (domácností). Banky k tomu využívají buď zdroje uložené klienty v rámci tzv. pasivních operací (vklady klientů) a nebo si je mohou půjčovat na mezibankovním trhu, potažmo mezi sebou navzájem. Protože finanční instituce musí působit věrohodně (hospodaří primárně s cizími zdroji), docházelo zejména v minulosti k tomu, že situace na peněžním trhu byla jiná, než jaká by odpovídala ohlašovaným sazbám – docházelo zejména k podstřelování nabízené úrokové míry a ve výsledku pak i ke snížení IBORové sazby (Hou a Skeie, 2014).
Ještě větší problém představovala skutečnost, že banky se současně podílejí na tvorbě sazeb IBOR a samy mají své bilanční pozice na tuto sazbu navázané. Dochází tak ke vzniku morálního hazardu, protože banky by mohly realizovat zisk pomocí finančních instrumentů neboť vyhlašovaná sazba má přímý vliv na jejich portfolio. Pokud má banka například v portfoliu úrokové swapy[5], kde vystupuje jako plátce fixní nohy a příjemce variabilní (např. aby se zbavila úrokového rizika na hypotečním portfoliu), pak snížení IBORové sazby snižuje její úrokové výnosy a zvýšení zvyšuje.
Tento systém umožnil manipulaci sazeb. Objevené případy pak vedly k nutnosti sazby reformovat[6], aby byla obnovena důvěryhodnost a signalizační hodnota této sazby. Je důležité zdůraznit, že banky mezi sebou komunikovaly, v rámci panelového šetření uváděly záměrně podvodná čísla a současně to ušlo pozornosti bankovního dohledu. Důležitou zásadou je, aby nově byly sazby založeny nikoli na odhadech, ale na skutečných transakcích. Zde však existuje problém, neboť z definice IBORů se jedná o mezibankovní trh nezajištěných depozit, ale reálných transakcí mezi bankami ve skutečnosti moc není. A ještě méně jich je pro výpočet sazeb s různými splatnostmi. Řešením je rozšíření výpočtové základny pro IBORy také na jiné než pouze mezibankovní transakce.
Reforma referenčních sazeb byla i jedním z doporučení globálního fóra finančních regulátorů FSB (Financial Stability Board). Důležitým faktorem reformy je zajištění stability financování podnikového sektoru pomocí kapitálových trhů. Aby toho bylo dosaženo, vznikla v rámci legislativního rámce EU regulace BMR (Benchmark regulation), která představuje pravidla pro poskytovatele benchmarků, aby byla zajištěna jednotnost a přesnost napříč EU. U naprosté většiny IBORových sazeb tak došlo k úpravě jejich výpočtu, aby byly s touto regulací v souladu a mohly být i nadále používány.
Nové referenční sazby
Končí LIBORové sazby, neboť současný administrátor těchto sazeb, IBA (ICE Benchmark Administration) oznámil, že nebude nutit ani přemlouvat banky, které jsou v panelovém šetření pro LIBORové sazby, aby po konci roku 2021 zasílaly své odhady nutné pro výpočet současných referenčních sazeb. Tímto rozhodnutím se snaží urychlit přechod k novým alternativním referenčním sazbám. S koncem roku 2021 tak skončí kotování všech sazeb pro britskou libru, japonský jen, švýcarský frank, euro a některé splatnosti amerického dolaru. Aby byla prodloužena přechodná doba, budou v roce 2022 ještě sazby publikovány pro japonský jen a britskou libru se splatností pro jeden, tři a šest měsíců. Tyto kotace však budou platné jen pro dobíhající obchody, nikoli pro ty nové (FCA, 2021).
Ne každý LIBOR však končí na konci roku 2021. V některých případech se jedná jen o určité splatnosti. Např. USD LIBOR skončí na konci roku 2021 ve splatnosti týdne a 2 měsíců. Roční pak v polovině roku 2023, kdy ztratí reprezentativnost také splatnosti pro jeden, tři a šest měsíců. Týká se to i známé sazby 3M USD LIBOR. Ten by měl být kótován až do poloviny roku 2023, kdy by měl ztratit reprezentativnost. Je samozřejmě otázkou, jak dlouho bude finančním trhům trvat, než plně přejdou na nové sazby.
Velké množství IBORových sazeb pokračuje s tím, že byly v posledních letech reformovány. V mnoha zemích sice vznikly nové referenční sazby, původní IBORy však byly současně zachovány (např. Dánsko, Norsko, Švédsko, Kanada, Brazílie, Rusko)[7]. Souběh obou sazeb umožňuje plynulejší přechod a zvyšuje stabilitu. Důvodem pro zachování IBORů je především dále diskutovaná potřeba finančních trhů mít vpředhledící sazbu. Tato potřeba však omezuje další rozvoj sazeb přes noc.
Nová referenční sazba ESTER (€STR) nahrazuje doposud používané a existující evropské referenční sazby EONIA a EUR LIBOR. Poté, co britská FCA oznámila, že dojde k ukončení kotací sazeb LIBOR, vznikly pracovní skupiny, které měly za cíl vytvořit a publikovat nové referenční sazby. Zatímco pracovní skupiny pro jiné měny se snažily vycházet z již existujících bezrizikových sazeb, tak pracovní skupina pro euro zamítla použití sazby EONIA (the Euro Over Night Index Average) protože tato sazba nebyla v souladu s evropskou BMR. Došlo k vytvoření nové sazby €STR (the Euro Short-Term Rate). €STR, kterou v roce 2017 ECB vytvořila, má zachycovat informaci, kolik musí banka zaplatit, když si vypůjčí na jeden den peníze od různých finančních protistran bez poskytnutí zajištění. Těmito protistranami mohou být banky, fondy peněžního trhu, investiční nebo penzijní fondy a další finanční aktéři, včetně centrálních bank. V praxi to znamená, že €STR má širší záběr než EONIA nebo EUR LIBOR, neboť ty jsou postaveny pouze na obchodech mezi bankami a dobrovolném reportování. Tento širší rozsah chrání před manipulacemi a díky němu může sazba €STR spolehlivě odrážet cenu, za kterou se v celé eurozóně půjčují peníze bez zajištění. Současně se na rozdíl od sazby EONIA počítá €STR z transakčních dat, které banky musí reportovat v souladu s Money Market Statistical Reporting Regulation, tj. v souladu s BMR.
Velkým rozdílem mezi původními benchmarky a novými alternativními referenčními sazbami je časový pohled. Podstatou mezibankovních IBORových sazeb byla jejich vpředhledícnost. Tedy dopředu bylo jasné, kolik daná sazba je a tím současně sazby zahrnují i kreditní riziko. Tak tomu u alternativních sazeb být nemůže, neboť jsou počítány zpětně a na základě uskutečněných overnight transakcí. Tím, že je sazba počítána zpětně, je dostupná se značným zpožděním. To vytváří ale i nejistotu pro účastníky transakce, která tyto sazby zahrnuje, neboť není dopředu jasné, kolik sazba bude. Nové sazby, které jsou vypočteny pomocí overnight transakcí pak jsou lepším odhadem bezrizikové sazby, neboť právě denní splatnost omezuje kreditní riziko protistrany.
Tabulka 1 – Přehled výběru z alternativních referenčních sazeb a IBORů (jednotky)
| Měna | Sazba IBOR | Administrátor IBORu | ARR | Administrátor ARR | Typ |
| EUR | EURO Interbank Offered Rate (EURIBOR), LIBOR | European Money Markets Institute (EMMI), IBA |
Euro Short term rate (€STR) | European Central bank | Nezajištěná |
| USD | LIBOR | IBA | Secured Overnight Financing Rate (SOFR) | Federal Reserve Bank of New York (NY Fed) | Zajištěná |
| GBP | LIBOR | IBA | Sterling Overnight Index Average (SONIA) | Bank of England | Nezajištěná |
| JPY | Tokyo Interbank Offered Rate (TIBOR) | Japanese Bankers Association TIBOR Administrator (JBATA) JBATA |
Tokyo Overnight Average Rate (TONA) | Bank of Japan | Nezajištěná |
| CHF | London Interbank Offered Rate (LIBOR) | ICE Benchmark Administration (IBA) | Swiss Average Rate Overnight (SARON) | SIX Swiss Exchange | Zajištěná |
| CAD | Canadian Dollar Offered Rate (CDOR) | Refinitiv | Canadian Overnight Repo Rate Average (CORRA) |
Bank of Canada | Zajištěná |
| AUD | Bank Bill Swap Rate (BBSW) | Australian Securities Exchange (ASX) | Reserve Bank of Australia Interbank Overnight Cash Rate (AONIA) |
Reserve Bank of Australia (RBA) | Nezajištěná |
Zdroj: Autor
Pozn.: ARR = alternativní referenční sazba
Přechod na nové sazby je tedy různý pro jednotlivé měny a juristidkce, někde došlo k přechodu na zajištěné sazby. Pro různé trhy si administrátor rovněž volí mezi sazbou postavenou na zajištěných nebo nezajištěných transakcích (Tabulka 1). Zajištěné bezrizikové sazby jsou založeny na finančních transakcích, kde jsou cenné papíry zajišťovacím aktivem. Nezajištěné pak tím pádem znamenají o trochu vyšší riziko při daných transakcích právě z důvodu chybějícího zabezpečení. Reforma mezibankovních sazeb se pak současně snaží tento trh nezajištěných sazeb, po jeho velkém oslabení během finanční krize 2008, zachránit. Protože součástí reformy je i zaměření výpočtu referenčních sazeb na uskutečněné transakce, jsou sazby např. pro americký dolar a švýcarský frank počítány ze zajistěných transakcí právě s ohledem na hloubku trhu.
Změna sazeb má dopad na všechny finanční instituce, neboť tyto sazby jsou používány pro účetní potřeby. Dle mezinárodních pravidel finančního výkaznictví IFRS i AIS, zejména u výpočtu opravných položek nebo při oceňování položek v bilance dle jejich skutečné hodnoty, je nutné brát v potaz budoucí vývoj finančních toků. Pro diskontování se pak používají často právě referenční sazby. Tedy i pokud daná instituce nemá ve své bilanci žádné instrumenty přímo založené či odvozené od IBORových sazeb, je povinna tyto sazby pro účetní účely používat. Tím, že dochází k jejich změně, musí to být adekvátně reflektováno nejen při jednorázovém přecenění, ale také při budoucím vedení výkaznictví. (Pwc, 2018)
Grafy 2 a 3 zachycují historický vývoj klíčových sazeb pro euro a americký dolar a grafy 4 a 5 pak výhled pro klíčové sazby. Nové referenční sazby, které jsou současně velmi krátké, jsou velmi blízko centrální bankou vyhlášených sazeb. Centrální bankou vylášená sazba, zpravidla tvoří spodní hranici velmi krátkých sazeb (over-night)[8]. Graf také ukazuje, jak je velká zmíněná riziková a likvidní prémie mezi sazbami přes noc a 3 měsíci. Současně je volatilita těchto sazeb nižší, nežli u sazeb s delší splatností.
Graf 2 – Historický vývoj klíčových sazeb pro EUR (%)
Zdroj: Bloomberg
Graf 3 – Historický vývoj klíčových sazeb pro USD (%)
Zdroj: Federal Reserve Bank of St. Louis
Graf 4 – Výhled pro klíčové sazby pro EUR (%)
Zdroj: Refinitiv
Graf 5 – Výhled pro klíčové sazby pro USD (%)
Zdroj: Refinitiv
S ohledem na existující kontrakty není možné, aby došlo k náhlé změně a současně by rychlý zlom destabilizoval finanční trhy. Přechod na nové sazby byl nejen dopředu oznámen a následně i prodloužen, v rámci reformy pak došlo k prodloužení existence některých splatností původních referenčních sazeb. Současně se pro smlouvy, které budou platit i po konci kótování těchto sazeb zavádí záložní sazby, tzv. „fallback rates“, které jsou do nových finančních kontraktů rovněž zahrnovány. Jedná se o zjednodušený výpočet založený na historickém vztahu nových a původních sazeb (spreadu)[9]. Protože původní IBORové sazby mají svoji časovou strukturu (např. 3 měsíce), zatímco nové referenční sazby jsou postaveny na transakcích přes noc, je nutné vytvořit srovnatelnou sazbu pomocí složeného úročení ARR (adjusted reference rate). ARR je vytvořena pomocí indexů úrokových swapů, které přidávají časovou dimenzi k overnight referenčním sazbám. Fallback rates tak budou součtem spreadu a ARR. Podobně jako podkladové alternativní referenční sazby budou i fallbacky dostupné se zpožděním, tedy nikoli dopředu, ale vždy na konci platnosti daného kontraktu.
Finanční kontrakty jsou postupně doplňovány o „fallback language“. Od okamžiku oznámení ukončení sazeb LIBOR jsou účastníci trhu nabádáni k tomu, aby si ověřili do jaké míry jsou smlouvy ošetřeny proti zrušení referenčních sazeb. Existence fallback rates je důležitá pro plynulý přechod a stabilitu finančních trhů. Právě s ohledem na vysokou míru používanosti některých LIBORů budou tyto sazby počítány i v roce 2022 s tím, že mohou být použity pouze pro dobíhající kontrakty. Záložní sazby vychází z dokumentů ISDA (International Swaps and Derivatives Association) z roku 2020[10].
Eurové referenční sazby
Zajímavá se jeví situace v Evropě pro eurové referenční sazby, kde zůstává v platnosti nejpoužívanější referenční sazba EURIBOR. Sazba EUR LIBOR končí společně s dalšími na konci roku 2021. Trh však již měl a stále má alternativní referenční sazbu pro euro, kterým je EURIBOR. EURIBOR (the Euro Interbank Offered Rate) je referenční sazbou publikovanou EMMI (European Money Markets Institute) počítanou pro splatnosti v délce 1 týdne až několika měsíců, jedná se tedy podobně jako u sazeb LIBOR o vpředhledící sazbu. EMMI v únoru 2019 zveřejnila návrh úpravy EURIBORu tak, aby sazba byla v souladu s BMR. Úpravy spočívaly především v hybridním přístupu k výpočtu sazby. Kombinují se tedy dostupné transakce jak jen je to možné s modelovým přístupem a odhady. Tím, že došlo k této transformaci, se EURIBOR stal způsobilým pro další působení z hlediska BMR.
Graf 6 – €STR objemy (tisíce EUR)
Zdroj: Bloomberg
Euro má tedy dvě sazby, čímž vzniká otázka, kterou sazbu používat. Na jednu stranu se regulátoři snaží motivovat k přechodu na bezrizikové sazby, tedy i €STR, EURIBOR je platnou a pokračující alternativou. Většina účastníků trhu vnímá vpředhledící sazby jako esenciální a potřebné jak zjistila pracovní skupina pro euro. Na základě tohoto zjištění byla publikována metodologie, která by vytvořila vpředhledící sazby postavené na €STR. Nicméně pro vznik takové sazby by byla potřeba dostatečná likvidita na trhu s deriváty. Došlo tedy pouze k tomu, že pokud by někdy měl být EURIBOR zrušen, pak by tato metoda mohla být použita jako jeho náhrada ve smlouvách navázaných na EURIBOR.
Konec EURIBORu se zatím neplánuje, ale nedá se vyloučit. Zatím regulátoři podporují udržitelnost EURIBORu právě s ohledem na jeho vpředhledícnost. Otázkou je ale udržitelnost právě hybridní metodologie jeho výpočtu. FCA před tím, než oznámila konec LIBORu, diskutovala hybridní metodologii pro jeho výpočet, ale došla k závěru, že taková metoda je neudržitelná s ohledem na nedostatečnost uskutečněných transakcí. Podobný vývoj u EURIBORu nemůže být vyloučen. Bude záležet čistě na tom, jak moc bude která sazba používaná na finančních trzích.
Závěr
Konec roku 2021 bude rovněž znamenat konec éry důležitých referenčních sazeb LIBOR. Úplný konec nastane ještě trochu později, ale pro nové obchody se jedná o historický milník, neboť LIBORové sazby nebude možné používat v nových finančních derivátech. Přechod na nové sazby se jeví jako plynulý, neboť data z finančních trhů nevykazují nárůst volatility ani v původních IBORech, ani v nových sazbách.
Mezi novými referenčními sazbami a původními LIBORy jsou tři základní rozdíly. Prvním rozdílem je, že nové referenční sazby jsou založeny na uskutečněných transakcích, nikoli na průzkumech a odborných odhadech. Druhým důležitým rozdílem je jejich časový pohled. Nové sazby nemají vpředhledící charakter, což původní LIBOR sazby měly. Právě s ohledem na časovou strukturu je tu třetí rozdíl a to, že nové benchmarkové sazby jsou mnohem blíže bezrizikovým sazbám, tedy riziková prémie ani likviditní prémie v nich na rozdíl od IBORů s delší splatností není obsažena. Tento rozdíl, neboli spread, pak slouží pro zjednodušený výpočet fallbackových sazeb.
Specifická je situace pro euro, kdy nadále zůstává v platnosti EURIBOR, který má stejné vlastnosti jako LIBORové sazby a vedle něj vznikla €STR. Účastníci trhu si tak mohou vybrat, jakou sazbu pro své transakce budou používat a jednou možná dojde ke zrušení vpředhledícího EURIBORu. S ohledem na priority (např. Evropské komise) je tato situace zatím v nedohlednu.
Autorem je Petr Polák. Názory v tomto příspěvku jsou jeho vlastní a neodrážejí nezbytně oficiální pozici České národní banky. Autor děkuje Lubošovi Komárkovi, Martinu Kábrtovi, Petru Frydrychovi, Ivaně Matalíkové a Ondřeji Strádalovi za cenné komentáře a připomínky.
Zdroje
Duffie, D., & Stein, J. C. (2015). Reforming LIBOR and other financial market benchmarks. Journal of Economic Perspectives, 29(2), 191-212.
Euro Working Group (2019), únor
Evropská komise (2013), Antitrust: Commission fines banks € 1.49 billion for participating in cartels in the interest rate derivatives industry (Amended). Press release IP 13-1208_in, Brussels, 4 Prosinec. Dostupné na https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/IP_13_1208.
FCA (2021). „Further arrangements for the orderly wind-down of LIBOR at end-2021“, Financial Conduct Authority, 29 září 2021
Hou, D., & Skeie, D. R. (2014). LIBOR: Origins, economics, crisis, scandal, and reform. FRB of New York Staff Report, (667).
Mollenkamp, Carrick. 2008. “Bankers Casr Doubt on Key Rate Amid Crisis.” Wall Street Journal, April 16, 2008.
PWC (2018). „Financial reporting impacts from replacement of LIBOR and other interbank offered rates“, Prosinec 2018, 2018-04,
Rodríguez-López, A., Fernández-Abascal, H., Maté-García, J. J., Rodríguez-Fernández, J. M., Rojo-García, J. L., & Sanz-Gómez, J. A. (2021). Evaluating Euribor Manipulation: Effects on Mortgage Borrowers. Finance Research Letters, 40, 101795.
Klíčová slova
Mezibankovní sazby, měnová politika, referenční sazby, reforma LIBOR
JEL Klasifikace
E58, F31, F41
[1] Nezajištěným peněžním trhem se označuje trh, kde finanční instituce směnují krátkodobou likviditu bez využití kolaterálu a zahrnunuje nejen sazby typu „IBOR“, ale také overnight sazby typu „ONIA“.
[2] Sazba stanovena centrální bankou obvykle představuje spodní limit pro IBORové sazby. Důvodem pro nižší sazby může být např. obrovský přebytek likvidity, nebo očekávání o dalším snížení základních sazeb. Prémie by měla zohledňovat jak úvěrové riziko, tak časovou složku. V Evropě je paradoxně základní sazba centrální banky vyšší nežli mezibankovní sazby na finančních trzích.
[3] Metoda výpočtu je dostupná na https://www.theice.com/publicdocs/ICE_LIBOR_Methodology.pdf
[4] V rámci Evropy je pro euro používanější sazbou 3M EURIBOR nežli 3M EUR LIBOR, tyto dvě sazby jsou rozdílné.
[5] Jde do dohodu o výměně peněžních toků denominovaných v jedné měně, které jsou odvozeny od pevné nebo pohyblivé báze. Strana A se zavazuje zaplatit straně B dohodnutý pevný úrok ze sjednané jistiny za sjednané období ke sjednaným datům splatnosti a současně se strana B zavazuje zaplatit straně A dohodnutý variabilní úrok ze sjednané jistiny za sjednané období ke sjednaným datům splatnosti.
[6] Nejznámějším příkladem je rozsáhlá, soudem prokázaná manipulace londýnské sazby LIBOR, za kterou banky musely v roce 2012 zaplatit vysoké pokuty, viz např. https://www.bbc.com/news/business-20767984. Podle Evropské komise docházelo minimálně mezi roky 2005 a 2008 k manipulaci sazby EURIBOR za což udělila o několik let později vysoké pokuty (Evropská komise, 2013). Manipulace euriboru měla dopad I na koncové zákazníky, viz Rodríguez-López a kol. (2021).
[7] Přehled např. na https://www.theia.org/sites/default/files/2020-09/20200924-iborsandarrstable.pdf, či https://think.ing.com/articles/libor-report-global-ibor-overview/
[8] Výjimkou je např. situace v Evropě, kde je pro ECB hlavní měnově politickou sazbou 1T refinanční repo sazba.
[9] Spread se počítá na základě 5letého mediánu a představuje kreditní prémii.
[10] https://www.isda.org/protocol/isda-2020-ibor-fallbacks-protocol/