Mzdová dynamika – Minulost, současnost a budoucnost

Trh práce je z pohledu domácích inflačních tlaků klíčovým, neboť jejich síla je významně spoluurčována tempem růstu mezd. V uplynulých třech letech nominální mzdy dlouho a výrazně zaostávaly za růstem cenové hladiny. Začátkem letošního roku se však situace obrátila. V prvním čtvrtletí celková průměrná mzda v ekonomice meziročně vzrostla o 7 %, zatímco inflace naopak skokově zpomalila k úrovni 2% cíle ČNB. Mzdy tak začaly opět reálně růst.

Jestliže zaměstnavatelé dávají na výplaty více peněz, může se stát, že budou chtít vyšší náklady promítnout částečně či plně do cen svého zboží a služeb. Na straně spotřebitelů pak růst reálné mzdy znamená, že si domácnosti mohou dovolit buď více spořit, nebo si koupit za svůj příjem více zboží (či dražší zboží) než dosud.

V prostředí znovuobnovené cenové stability tak svižná mzdová dynamika vyvolává otázku, zda nedojde k opětovnému vzepětí inflačních tlaků. Ty by bez adekvátní reakce měnové politiky mohly do budoucna vést k přestřelení inflačního cíle. Abychom na tuto otázku odpověděli, podrobíme v následujícím textu stávající mzdovou dynamiku hlubšímu zkoumání.

Plošný růst mezd napříč ekonomikou

Údaje v Grafu 1 ukazují, jak k mezičtvrtletní dynamice mzdového růstu přispívaly jednotlivé sektory a sféry ekonomiky. Z horního panelu je patrné, že hlavními tahouny jsou nyní tržní služby (jedná se o odvětví služeb, kde je mzda určována trhem, například maloobchodní prodej nebo pohostinství) a průmysl, což je dáno jak solidní mzdovou dynamikou v těchto odvětvích, tak velikostí těchto sektorů z hlediska celkové zaměstnanosti. Jak vyplývá ze spodního panelu, netržní služby, respektive celá netržní sféra (v netržní sféře jsou odměny – platy – určovány státem, jedná se zejména o veřejnou správu, školství či bezpečnostní složky), přispívají ke mzdové dynamice relativně málo, což je dáno jejich momentálně nižší dynamikou a také tím, že netržní služby zaměstnávají menší část všech pracovníků v ekonomice (18 %). Příspěvky stavebnictví i zemědělství jsou nevýrazné. Všechny sektory ekonomiky nicméně přispívaly v prvním čtvrtletí 2024 k dynamice mezd kladně. Z tohoto pohledu tak byl mezičtvrtletní růst plošný.

Graf 1 – Rozklad mezičtvrtletní dynamiky mezd pode sektorů a sfér ekonomiky
v %, příspěvky v p. b., sezónně očištěno, výpočet ČNB

Podrobnější pohled na jednotlivá odvětví (Graf 2) pak odhaluje, že nejzásadněji dlouhodobě ovlivňují celkový vývoj mezd odvětví zahrnující velký podíl zaměstnanců, především zpracovatelský průmysl (podle statistiky přepočteného počtu zaměstnanců v tomto odvětví pracuje více než čtvrtina všech zaměstnanců) a odvětví velkoobchodu a maloobchodu (12 % všech zaměstnanců). Příspěvek těchto odvětví byl ale v nedávné minulosti podpořen také solidní mzdovou dynamikou. V prvním čtvrtletí letošního roku pak k celkovému mzdovému růstu významně přispělo rovněž odvětví zdravotnictví, kde bylo navýšeno odměňování lékařů a ostatních nelékařských zaměstnanců v reakci na vyjednávání mezi vládou a odbory. Téměř všechna odvětví přispívala v prvním čtvrtletí k meziročnímu růstu kladně (s výjimkou odvětví činnosti v oblasti nemovitostí a odvětví vzdělávání se shodným příspěvkem -0,03 p. b.). I detailní pohled tak dokládá, že mezičtvrtletní růst mezd byl v letošním prvním čtvrtletí plošný. Ve druhém čtvrtletí pak mezičtvrtletní růst plošně zpomalil, zejména pak ve velkoobchodě a maloobchodě a také ve zpracovatelském průmyslu.

Graf 2 – Rozklad mezičtvrtletní dynamiky mezd podle odvětví ekonomiky
v %, příspěvky v p. b., sezónně očištěno, výpočet ČNB

Zajímavý byl v letošním prvním čtvrtletí – vedle efektu zdravotnictví – také značný pozorovaný rozdíl mezi dynamikou mediánové a průměrné mzdy. Tento rozdíl dosáhl hodnoty 1,5 p. b., když průměrná mzda rostla meziročně v prvním čtvrtletí o 7,2 %, zatímco mediánová pouze o 5,7 %. Rozdíl byl pravděpodobně způsoben vyšším růstem ohodnocení u vysokopříjmových zaměstnanců, kteří mají díky své vyšší kvalifikaci lepší vyjednávací pozici, neboť jsou v prostředí přetrvávající nízké nezaměstnanosti hůře nahraditelní. Ve druhém čtvrtletí se pak už rozdíl výrazně snížil (na 0,7 p. b.), když mediánová mzda rostla meziročně o 5,8 %, zatímco průměrná o 6,5 %. Z Grafu 3 je přitom patrné, že například v prvním čtvrtletí 2023 naopak rostla rychleji mediánová mzda než průměrná. Z dlouhodobého hlediska nicméně mzdy rostou v rámci celé distribuce zhruba obdobně, když dlouhodobý průměrný meziroční růst dosahuje u mediánu 5,0 % a u průměru 4,8 %.

Graf 3 – Porovnání meziročního růstu středních hodnot mezd
meziroční růst v %, ČSÚ

Odměny neměly na mzdovou dynamiku podstatný vliv

Často skloňovaným „podezřelým“ faktorem v případě jednorázového zrychlení mzdové dynamiky bývají (mimořádné) odměny.^[1] Graf 4 však ukazuje, že v prvních čtvrtletích roku (v průběhu několika posledních let) byly odměny v poměru ke mzdovým tarifům stabilní, a to včetně letoška. Za silnou mezičtvrtletní dynamikou v prvním čtvrtletí 2024 bychom odměny tedy spíše hledat neměli, jelikož jejich efekt je zohledněn v rámci sezónního očištění.

Graf 4 – Podíl odměn ke mzdám v prvních čtvrtletích posledních pěti let
krabicová část diagramu je shora ohraničena 3. kvartilem, zespodu 1. kvartilem, horizontální linie v krabicové části grafu vymezuje medián, vertikální linie mimo krabici vyjadřují variabilitu mimo prostředních 50 % dat, horizontální ohraničení pak nejnižší údaj 1,5 IQR spodního kvartilu a nejvyšší údaj 1,5 IQR horního kvartilu, s extrémními hodnotami (outliers) jako body nad horní hranicí, výpočet ČNB

Jak vypadá mzdová dynamika z dlouhodobého pohledu?

Tempo růstu nominální průměrné mzdy v ekonomice se dlouhodobě stále drží v průměru okolo 5 % ročně. Pro reálnou mzdu pak stejný průměr v současnosti dosahuje úrovně okolo 2 %. Tato hodnota je ale výrazně ovlivněna poslední vysokoinflační epizodou. Pokud bychom ji z výpočtu vynechali, dlouhodobý průměr meziročního růstu reálné mzdy by dosahoval necelých 3 %. Při pohledu na Graf 5 lze i přesto konstatovat, že tempo meziročního růstu celkové reálné mzdy v souladu s poklesem produktivity od roku 2017 soustavně trendově zpomaluje, a to i přes výraznou dynamiku mzdy nominální. Záporné hodnoty trendu po roce 2021 jsou ovlivněny často se vyskytujícím efektem „end point bias.“^[2] S vysokou pravděpodobností tak po zveřejnění hodnot za několik následujících čtvrtletí dojde k revizi doposud identifikovaného trendu. V posledních obdobích se již pozorovaná meziroční dynamika reálné mzdy vrátila nejen do kladných hodnot, ale také výrazně nad svůj dlouhodobý průměr, kde se udrží minimálně do konce letošního roku. Totéž platí také pro mzdu nominální.

Graf 5 – Mzdová dynamika z dlouhodobého pohledu
meziroční růst v p. b., výpočet ČNB

Z výše popsaného vyplývá, že mzdy v české ekonomice rostou plošně napříč odvětvími a tento růst je momentálně vyšší, než je z dlouhodobého pohledu obvyklé. Odměny v prvním čtvrtletí letošního roku neměly významnější vliv než v předešlých letech. Zdravotnictví sehrálo příběhově znatelnou roli, na celkový mzdový vývoj však má pouze omezený dopad. Mzdová situace v domácí ekonomice tak nyní není zcela standardní. Dá se ale označit za mimořádnou? Nebo je vzepětí mzdové dynamiky standardní (zpožděnou) odpovědí trhu práce na předchozí vysokoinflační období?

Mzdy v ekonomice pohledem ekonometrické analýzy

Odezvy trhu práce na ekonomické otřesy standardně přicházejí až se zpožděním. Proto je na místě očekávat, že i po vysokoinflační epizodě budou mzdy reagovat s určitým odstupem. V takovém případě by současná vyšší mzdová dynamika nemusela být tažená jen přetrvávajícím (byť zmírňujícím se) přehříváním trhu práce, ale také odezvou na inflační šok z minulých let.

Graf 6 – Rozklad meziroční mzdové dynamiky
v %, příspěvky v p. b., výpočet ČNB

Ve prospěch tohoto předpokladu hovoří rozklad meziroční mzdové dynamiky na příspěvky jednotlivých faktorů (Graf 6). Z analýzy je patrné, že klíčovou roli hraje podle očekávání vysoká setrvačnost mezd, ale v posledních pozorováních zůstávají i nadále důležitým faktorem inflační očekávání (měřená pomocí očekávání podniků na rok dopředu). Příspěvek této proměnné se výrazně zvýšil v období vysoké inflace a stále zůstává zvýšený. To se odráží také v celkové mzdové dynamice, kde tak s časovým odstupem dochází k reakci na vysokou inflaci z minulosti. Tento inflační šok se jeví ve mzdové dynamice jako silně perzistentní. Pro zajímavost můžeme zmínit, že pomocí této metody také identifikujeme proinflační vliv trhu práce z období let 2017 až 2019, kdy zjevně docházelo k přehřívání trhu práce, což se promítalo jak do inflačních očekávání, tak do realizované mzdové dynamiky. Obojí pak pomáhalo vytvářet podhoubí pro budoucí zvýšenou inflaci.

Značnou perzistenci a zpoždění (časový odstup) v projevení inflačního šoku do mzdové dynamiky pak dokládá i odhadnutý SVAR^[3] model. Modely vektorové autoregrese jsou vhodné pro zkoumání vzájemných vztahů veličin napříč ekonomikou. Jedná se o simultánně odhadované rovnice, kde všechny veličiny ovlivňují všechny ostatní. Standardním výstupem jsou pak grafy impulzních odezev, které ukazují, jak se daná veličina chová, jestli se zvýší, sníží nebo zůstane nezměněná, pokud z nějaké jiné veličiny inkasuje pozitivní šok. V Grafu 8 jsou zobrazeny impulzní odezvy modelu, který obsahuje průměrnou mzdu v tržních odvětvích, inflaci, HDP (vše v meziročních růstech) a sazbu 3M PRIBOR.

Graf 7 – Impulzní odezvy SVAR modelu
osa x: počet čtvrtletí, osa y: velikost odezvy v p. b., výpočet ČNB

Z odezvy mzdové dynamiky na šok do inflace (druhý graf na prvním řádku v Grafu 7) je zřejmé, že tato odezva nastává s výrazným časovým odstupem (zpožděním), přičemž kulminuje zhruba po 6–7 čtvrtletích a projevuje se i poté. Připomeňme, že celková inflace svého (prvního) vrcholu dosáhla v polovině roku 2022, následně mírně zpomalila, avšak počátkem roku 2023 opětovně dodatečně zrychlila. Od té doby meziroční inflace v podstatě soustavně zpomaluje. Pokud bychom tedy přelom let 2022 a 2023 prohlásili za vrchol inflačního šoku, měli bychom podle výše představeného modelu přibližně ve druhé polovině letošního roku zažít vrchol v odezvě meziroční mzdové dynamiky, která bude následně pozvolna odeznívat.

Shrnutí

Na základě výše popsaných dat a analýz můžeme konstatovat, že z titulu výrazných cenových šoků, kterým domácí ekonomika čelila v předchozích letech, existuje prostor pro zvýšený mzdový růst po nějakou dobu. Tento mzdový růst přitom není v rozporu s dosažením inflačního cíle.^[4] Jedná se totiž o relativně standardní odezvu trhu práce, ovšem na extrémně nestandardní události začátku druhé dekády tohoto století. Výrazné zpomalování mezičtvrtletní dynamiky dokládá, že prozatím není nutné se zvýšených inflačních tlaků z titulu mezd obávat, je ale nezbytné vývoj mezd dlouhodobě a pečlivě monitorovat, aby v případě nutnosti centrální banka včasně a adekvátně zareagovala.

^[1] Zdrojem pro tento výpočet jsou data z výkazu P2-04 ČSÚ.

^[2] End point bias je vlastnost statistického filtru, která především závěr zkoumaného období přehnaně zohledňuje ve filtraci dané veličiny. Poslední pozorovaná data tak mohou mít při odhadu trendu větší váhu, než by bylo vhodné, což může na konci sledovaného období celý trend vychýlit.

^[3] Uvažované zpoždění je 3 období, strukturální identifikace byla provedena pomocí Choleského dekompozice, velikost šoku je jedna směrodatná odchylka dané veličiny, 68% pásmo spolehlivosti.

^[4] V modelovém mechanismu jádrového predikčního modelu g3+ používaného v ČNB je toto zajištěno především kvůli poklesu ziskových marží v sektoru meziprodukce i v sektoru spotřebních statků. Současně nelze vyloučit, že ostatní faktory (jako např. slabá poptávka, nízká produktivita či rychlý pokles míry úspor) mohou vést k nižší nebo naopak vyšší mzdové dynamice, než odpovídá jejich reakci na minulý cenový vývoj, kterou očekáváme na horizontu prognózy.