Nevyzpytatelné ceny potravin

V posledních třech letech se vývoj cen potravin stal výrazným zdrojem nejistoty a překvapení, přestože k nejvíce volatilním položkám spotřebního koše patří již tradičně. Pokud ceny příliš kolísají, mohou spotřebitelé nabýt dojmu, že se zdražuje obecně. To komplikuje nejen poslední míli v boji proti inflaci, ale i otevírá otázku, jak by měla měnová politika reagovat na novou realitu s méně předvídatelnými cenami potravin. 

Meziroční růst indexu cen potravin v metodice HICP se historicky pohyboval v řádu jednotek procent, na konci roku 2022 však vlivem inflační vlny přesáhl 27 %. Příčinami tohoto mimořádného vývoje se zabýval například červencový blog sekce měnové, který ukázal, že zdražování jednotlivých potravinových kategorií bylo v evropském měřítku do značné míry podobné. Hlavními faktory růstu cen byly rostoucí ceny vstupů a nákladové tlaky v celém výrobním řetězci, zejména v důsledku výrazného zdražení energií. Následkem této inflační epizody přestala být Česká republika v mezinárodním srovnání relativně levnou zemí, což je zásadní odklon od trendu posledních dvou dekád.^[1]

Po opadnutí inflační vlny se však ceny potravin nevrátily na dřívější úroveň, především se ale nezvýšila jejich předvídatelnost. Jak ukazuje Graf 1, profil meziměsíčních změn cen potravin v průběhu roku se oproti historickým trendům změnil. Ceny tak pravidelně překvapují – jak směrem vzhůru, tak dolů – a obdobný jev zaznamenaly i další centrální banky.^[2] Jedním z možných vysvětlení vedle vlivu změn daňových sazeb a patrně i poptávky je to, že v obdobích nejistoty a očekávaného růstu nákladů firmy nastavují ceny výše, než by odpovídalo fundamentálním faktorům.

Graf 1 – Profil meziměsíčních změn cen potravin podle měsíců

Poznámka: Meziměsíční změny v indexu potravin, šedé pásmo – minimální až maximální hodnota v daném měsíci, zdroj: ČSÚ

Dalším možným vysvětlením rozkolísanosti agregátu cen potravin může být výraznější kolísání u jednotlivých položek. Pokud olivový olej, kakao nebo káva zdraží na několikanásobek svého historického průměru, dokážou i při nízké váze v celkovém koši narušit obvyklý meziměsíční vývoj inflace cen potravin. Graf 2 srovnává volatilitu před pandemií a od ledna 2023 pro vybrané podsložky HICP v kategorii potravin.^[3] Zatímco u zeleniny a brambor se větší výkyvy neprojevily, v případě olivového oleje, kakaa či čokolády byl vývoj mnohem dramatičtější. Další sledované položky, například máslo, vejce či cukr, také vykazují posun směrem k vyšší variabilitě cen. Podobné závěry přináší i analýza HICP v Německu, kde dominují položky jako olivový olej a máslo. Cenové šoky u základních potravin se mohou přelévat napříč celým výrobním řetězcem, což způsobuje další cenové výkyvy a zhoršuje celkovou předvídatelnost inflace potravin.

Graf 2 – Výkyvy podskupin potravin ve spotřebitelských cenách

Poznámka: Směrodatná odchylka pro subkomponenty HICP v daném časovém úseku, před rokem 2020 jde o období 2015–2019, od ledna 2023 do listopadu 2024, zdroj: Eurostat

Co stojí za těmito šoky v cenách potravin? Příloha Zprávy o inflaci I/2020 naznačuje, že do cen potravin se propisují zejména nákladové faktory. U dovážených potravin je zásadní vývoj globálních komoditních cen, zatímco u domácí produkce hrají hlavní roli náklady na vstupy, zejména mzdy, energie či další komodity. Důležitým faktorem je také počasí, zejména jeho výrazné výkyvy, což bylo zmíněno například v kapitole „Zahraničí“ lednové Zprávy o měnové politice. 

S rostoucí průměrnou globální teplotou se zvyšuje pravděpodobnost výskytu extrémních jevů, jako jsou dlouhotrvající sucha či záplavy.^[4] Tyto události, odehrávající se v celosvětovém měřítku, mají okamžitý dopad na ceny řady potravinářských komodit. Například mimořádně suché počasí v Ghaně a Pobřeží slonoviny na začátku roku 2024 vedlo k prudkému zdražení kakaa, zatímco dva suché roky negativně ovlivnily produkci kávy ve Vietnamu. Podzimní zdražení másla v témže roce souviselo s nedostatkem mléčného tuku způsobeným horkým počasím v Evropě a nízkou dojivostí krav. V roce 2023 dosáhl olivový olej rekordního zdražení o více než 50 % kvůli suchu na jihu Evropy. Podobně se ceny cukru v roce 2022 vyšplhaly na historická maxima i vlivem sucha v Indii a Thajsku, tedy u dvou hlavních producentů této komodity.

Ačkoli většina komodit postupně částečně zlevní, šoky posledních let svou intenzitou daleko přesahují historický průměr a ceny obvykle neklesají na původní úroveň. Podle výhledů sekce měnové by například obiloviny měly být na začátku roku 2026 zhruba o pětinu dražší než v prosinci 2019, cukr o více než 40 %, a ceny kávy, kakaa či pomerančového džusu až dvakrát až třikrát vyšší. Vyšší pravděpodobnost extrémního počasí se přitom stává novou realitou, a proto nelze očekávat, že prudké zdražování potravin vymizí. Tento fenomén není dočasný ani lokálně omezený.

Neposedné ceny potravin znepokojují spotřebitele

Nevyzpytatelné ceny potravin mají ale i další dopady, které jsou pro centrální banku podstatné. Ceny potravin totiž zásadně ovlivňují chování běžných spotřebitelů. Podle řady studií (např. Hahn a Marenčák, 2024) představují dokonce nejdůležitější vstup pro to, jak domácnosti vnímají inflaci („inflation perceptions“). Vnímání inflace se odvíjí od předchozího pozorovaného cenového růstu. Tento pojem je přitom odlišný od inflačních očekávání („inflation expectations“), kde se zjišťuje názor domácností na budoucí vývoj inflace.^[5]

Potraviny patří mezi nejčastěji nakupované položky, domácnosti si jich tedy více všímají.^[6] V ČR je nejdiskutovanějším tématem před Vánoci máslo, zatímco například v Itálii či ve Španělsku lidé velmi citlivě reagují na cenu olivového oleje. Pokud jsou právě tyto klíčové položky zatíženy větší volatilitou, mohou spotřebitelé podléhat dojmu, že se zdražuje plošně. Tento pocit mohou dále zesilovat i další faktory:

• Asymetrie: Domácnosti si více všímají zdražování než zlevňování (Anesti et al., 2024). V důsledku opakovaného růstu a poklesu cen tak spotřebitelé vnímají především zdražování, zejména pokud zlevnění není kompletní, tj. na původní cenu před zdražením.
• Slevové akce a věrnostní kartičky: Marketingové praktiky obchodníků často vytvářejí dojem, že ceny běžných potravin mimo akci jsou příliš vysoké a je třeba čekat na slevu nebo využít kupón ve věrnostní aplikaci či s pomocí kartičky. Tím se ceny potravin jeví jako méně předvídatelné.
• Cenová úroveň: Domácnosti obecně špatně rozlišují mezi cenovými změnami a cenovou úrovní. Jelikož se ceny potravin nevrátily na předpandemickou úroveň, může přetrvávat pocit, že inflace zůstává vysoká.
• Předchozí zkušenost s výrazným zdražováním: Historická zkušenost s prudkým růstem cen a poklesem reálných příjmů může vést k tomu, že spotřebitelé reagují na cenové pohyby citlivěji a častěji očekávají jejich další růst.

Klíčový význam cen potravin pro vnímanou inflaci lze doložit například analýzou příspěvků subkomponent (harmonizované) spotřebitelské inflace k vysvětlení rozptylu odhadovaných hodnot vnímané inflace (Graf 3). Pro Česko a Slovensko mají z dlouhodobějšího pohledu největší vysvětlovací sílu ceny potravin, přičemž pro domácí ekonomiku navíc i ceny alkoholu a tabáku. I váha potravin ve spotřebním koši je pro ČR a Slovensko mnohem vyšší než u vybraných zemí eurozóny. Vývoj cen potravin je tedy pro české spotřebitele zásadní. Přestože odhady v Grafu 3 končí rokem 2019, i následné analýzy na datech po pandemii potvrzují podobnou vazbu – byť nově do vnímání domácností vstupovaly další vlivy (např. ceny energií) či obecně silné proinflační prostředí. 

Graf 3 – Jaké ceny ovlivňují vnímanou inflaci spotřebitelů?

Poznámka: Tento graf ukazuje výsledky regresní analýzy vnímání inflace domácnostmi ve vybraných ekonomikách na meziroční změny v kategoriích indexu HICP. Závislá proměnná je měsíční kvalitativní bilance pro vnímanou inflaci, získaná z průzkumu spotřebitelského sentimentu Evropské komise. Sloupce představují podíly rozptylu odhadovaných hodnot, vysvětlené jednotlivými kategoriemi CPI. Období: leden 2010 – prosinec 2019.
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB

V Německu, Rakousku a Francii jsou klíčové náklady na bydlení, které jsou významné i na Slovensku.  Podobný vliv lze předpokládat i v ČR, pokud by analýza zahrnovala i imputované nájemné, např. v rámci neharmonizovaného indexu. Význam nákladů na bydlení pro české spotřebitele totiž naznačuje studie Hait a Jánský (2014).

Trvale nižší předvídatelnost cen potravin v souvislosti se změnou počasí se může dlouhodobě propsat do vyšší vnímané inflace. Pokud bychom použili srozumitelnou metaforu: „Sice se podařilo uhasit požár a dohasínají poslední plameny, ale ohniště je stále teplé. Stačí pár polínek a opět se rozhoří“. Těmito „polínky“ mohou být i menší cenové šoky – koneckonců i v průmyslových cenách segmentu spotřebního zboží se pozvolna obnovuje cenový růst. Chladnější zima přinesla zdražení energií, oživení v Číně zas přispívá k vyšším cenám ropy. Fenomén vnímané inflace se může zařadit mezi důležité aspekty „poslední míle“ v boji proti inflaci.

Poptávka spotřebitelů se přitom po inflační vlně zotavuje. Návrat inflace do tolerančního pásma společně s citelným růstem nominálních mezd podpořil rozpočty domácností a obnovil růst reálné spotřeby, i když s výrazným zpožděním oproti očekáváním. I zde svou roli mohly sehrát potraviny – pokud domácnosti v posledních dvou letech podléhaly dojmu, že ceny potravin dále výrazně rostou a inflace přetrvává, mohly odkládat spotřebu a upřednostnit zhodnocení úspor díky vyšším úrokovým sazbám. S postupným útlumem této obavy se však ochota utrácet opět zvýšila.^[7]

Proto je v současné situaci zásadní nejen sledovat vývoj cen potravin, ale věnovat pozornost také vnímané inflaci. Z šetření Evropské komise mezi spotřebiteli vyplývá, že vnímaná inflace se po pandemických uzavírkách ve všech sledovaných zemích prudce zvýšila (Graf 4). Ačkoli od svého vrcholu na začátku roku 2023 setrvale klesala, v roce 2024 v řadě zemí zůstala nad dlouhodobým průměrem. V závěru loňského roku navíc došlo k obratu trendu a vnímaná inflace opět vzrostla, podobně jako inflační očekávání. Za tím může stát jak nevyzpytatelný vývoj cen potravin, tak obavy ze zdražování energií a pohonných hmot či rychlejší růst cen nemovitostí. Pro poslední dva faktory poskytují jistou evidenci data z Německa. Podle průzkumu Bundesbanky (Survey on Consumer Expectations) vnímaná inflace mezi domácnostmi opět roste, přičemž spotřebitelé očekávají vyšší ceny nájmů, nemovitostí i benzínu.

Graf 4 – Vnímání inflace mezi spotřebiteli

Poznámka: rozdíl v odpovědích na otázku „Jak se podle vás vyvíjely spotřebitelské ceny za posledních 12 měsíců?“, šetření Evropské komise mezi spotřebiteli, zdroj: Eurostat

Má tedy centrální banka ignorovat inflaci v potravinách?

Mainstreamová měnová teorie doporučuje asymetrickou reakci na inflaci podle toho, co ji primárně způsobuje – nabídkové, nebo poptávkové faktory. Pokud inflace pramení z poptávkových faktorů, měla by se centrální banka zaměřit na razantní stabilizaci inflace i výstupu. Naopak při nabídkových faktorech by centrální banka měla klást větší důraz na ekonomickou aktivitu a do jisté míry „přehlížet“ (look through) související inflační tlaky, dokud jsou inflační očekávání pevně ukotvena (např. Erceg et al., 2000; Bodenstein et al.; 2008). Ne všechny centrální banky se toho ale skutečně drží. Podle nejnovější studie BIS v poslední inflační vlně centrální banky hlavních vyspělých ekonomik reagovaly spíše na jádrovou inflaci a do značné míry ignorovaly změny cen energií a potravin. Rozvíjející se ekonomiky se ale k růstu cen postavily proaktivně vzhledem ke křehkému měnověpolitickému režimu či vyšší váze potravin ve spotřebním koši.

Další vývoj pravděpodobně přinese rozkolísanější inflaci a častější nabídkové šoky při omezené elasticitě nabídky. V této části jsme nastínili jen jeden z fenoménů postpandemického období. Klíčovými faktory jsou však rovněž přetrvávající geopolitické konflikty, energetická transformace či hledání nového růstového modelu ekonomiky – všechny s dopadem převážně na nabídkovou stranu. Pro centrální banky to představuje výzvu: ignorovat nabídkové šoky a reagovat pouze na jejich sekundární efekty, nebo zvolit kombinaci obou přístupů. Postoj centrálních bank nebyl v posledních letech jednoznačný, ale v každém případě si ceny potravin zaslouží více analytické pozornosti i měnověpolitické diskuse.

^[1] Mezinárodní pohled na hnací síly za výrazným zdražením potravin v eurozóně nabízí např. Ekonomický bulletin ECB, vydání 2/2024.

^[2] Například slovenská centrální banka věnovala tématu Box 3 v podzimní prognóze.

^[3] Příklad je pouze ilustrativní a pro mezinárodní srovnatelnost na subindexech HICP. Velmi podobný obrázek, třebaže v jiném pořadí, dostaneme při srovnání mzr./mzm. inflace. Pro větší přehlednost je vzorek zvolen až od ledna 2023, tj. po hlavní inflační vlně v potravinách, ale výsledky se zásadně nemění ani při delším datovém vzorku.

^[4] v Souvislost s vyšší pravděpodobností výkyvů lze najít např. v Stott (2016), dopady na zemědělství např. Powell a Reinhard (2016).

^[5] Vnímání inflace se podobně jako v případě inflačních očekávání zjišťují z dotazníkových šetření, kde má otázka například formu: „Jaká byla podle vás míra inflace nebo deflace za posledních 12 měsíců?“. Vnímání inflace je ale s inflačními očekáváními úzce spojeno. Např. Anesti et al. (2024) pak dokazují na detailních datech za Spojené království, že podobné fenomény, které jsou zde zachyceny, mají vliv na inflační očekávání britských domácností.

^[6] Zajímavým faktem je, že vnímání inflace ve vztahu k cenám potravin hlásily v rámci různých mezinárodních šetření zejména ženy. Častěji se totiž věnují běžným denním nákupům.

^[7] Podobný mechanismus na německých datech nám ukazoval v minulých čtvrtletích malý nowcast model spotřeby domácností v Německu, který byl popsán v čnblogu z 13. února 2024.