Případy použití blockchainu mimo digitální měny

Technologie blockchain se původně dostala do centra pozornosti ve spojení s bitcoinem. Tato technologie však má mnohem širší využití a není jen o obchodování s kryptoaktivy. Abychom se o příležitostech, které blockchain nabízí, dozvěděli více, podíváme se v tomto článku na několik příkladů použití blockchainu nesouvisejících s digitálními měnami.

• Vyšlo v publikaci Globální ekonomický výhled – srpen 2024 (pdf, 1,2 MB)

Úvod: proč je poptávka po distribuovaných registrech

Technologie distribuovaného registru (DLT, z angl. Distributed Ledger Technology) jsou decentralizované algoritmy pro správu digitálních deníků obsahujících záznamy o aktivech a transakcích mezi více účastníky nebo uzly v rámci určité sítě. Dvěma základními prvky, které DLT potřebuje k zajištění integrity, neměnnosti a bezpečnosti zaznamenaných informací, jsou kryptografie a konsensuální algoritmy pro aktualizace sítě. Namísto jednoho orgánu, který kontroluje údaje, sdílí DLT registr mezi účastníky, čímž zajišťuje transparentnost záznamů. Technologie DLT je proto běžně nabízena jako prostředek nápravy vždy, když chyby v účetnictví, manipulace se záznamy a/nebo důvěryhodnost minulých záznamů představují závažný problém a zároveň problém, který starší technologie uspokojivě neřeší. Mezi často uváděné cíle nasazení DLT patří snížení počtu podvodů, splnění požadavků vyplývajících ze zásady „poznej svého klienta“ (KYC) a kybernetická bezpečnost. Pokud je použit distribuovaný registr s časovým razítkem a dávkami konkrétních transakcí s navázáním na jiný blok, je pro hackery stále obtížnější se dostat do systému tak, aby nedošlo k odhalení zdroje a okamžiku narušení zabezpečení. Kromě toho je poměrně nákladné dodržovat v bankovnictví postupy KYC zaměřené především na boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Předpokládá se, že doba potřebná k ověření údajů uložených v síti distribuovaného registru, obvykle v blockchainu, bude mnohonásobně kratší a náklady na údaje uložené v takové síti budou mnohonásobně nižší. V neposlední řadě jsou při uchovávání obchodních údajů na tradičních centralizovaných serverech všudypřítomné případy lidské chyby, ztráty údajů a úniku dat. Zadáním údajů do distribuovaného registru by se příslušné ztráty obvykle výrazně omezily. Vzhledem k potřebným interním specializovaným odborným znalostem však mohou být náklady na vybudování a údržbu této infrastruktury pro jednotlivé podniky neúměrně vysoké. Řešení nabízí model blockchain jako služba, tj. Blockchain-as-a-Service (BaaS, Nuseibeh, 2023). BaaS umožňuje podnikům využívat cloudová řešení k vybudování, hostování a používání vlastních blockchainových aplikací na infrastruktuře vyvinuté poskytovatelem. Celkově ve srovnání s tím, co blockchain nabízel v prvních letech od svého vzniku, nyní z hlediska velikosti trhu existuje poměrně bohatá paleta aplikací (Graf 1).

Graf 1 – Nejpopulárnější oblasti použití technologie blockchain v roce 2022
(velikost trhu 10 mld. USD)

Zdroj: https://4irelabs.com/articles/blockchain-applications-use-cases-in-business/

Pokud jde o architekturu, je blockchain původním a nejznámějším typem DLT. V blockchainu jsou události ukládány lineárně v blocích a postupně ověřovány tzv. minery. Nechvalně známé problémy prvních blockchainů s rychlostí zpracování, spotřebou zdrojů a rozšiřitelností podnítily experimentování s alternativními nelineárními datovými strukturami. Nejčastěji zkoumanými alternativami jsou technologie distribuovaného registru založené na acyklických orientovaných grafech (DAG, z angl. Directed Acyclic Graph, Jungnickel, 2012). Ve srovnání s blockchainy jsou jejich hlavní výhodou asynchronní (a tedy úspornější) validační algoritmy, kratší doba potřebná pro potvrzení a snazší rozšiřitelnost. Přístup k ověřování transakcí v systému založeném na acyklických orientovaných grafech, při kterém se nepoužívá vytěžování dat (tzv. non-mining přístup), se například nazývá hashgraf, o víceúrovňovou decentralizaci (kdy se každý uzel stane svým vlastním blockchainem s místně uplatňovanými pravidly) se snaží holochain atd. Jejich použitelnost mimo specializované systémy zpracování dat, např. v oblasti zdravotní péče a genetiky, však dosud omezovaly koncepční obtíže vyplývající např. z netriviálních topologických vlastností acyklických orientovaných grafů (Bang-Jensen, 2008).

Nejprve díky bitcoinu a poté dalším kryptoměnám a kryptoaktivům, které následovaly, lidé často technologie DLT a blockchain zaměňují a povědomí o rozmanitosti DLT je i nadále omezené. Na druhé straně panuje obecné přesvědčení, že i původní koncepce blockchainové organizace dat může potenciálně výrazně transformovat řadu odvětví a oblastí činnosti. Velké technologické společnosti (např. Apple, Google, IBM a další) proto nakupují startupy zabývající se blockchainy a rovněž do této technologie investují interně, stejně jako další podniky z jiných odvětví (např. Coca-Cola, Porsche).^[1] Vývoj blockchainu byl paradoxně zčásti inspirován nedůvěrou v korporace a nadějí, že se podaří vytvořit alternativní mechanismus interakcí, který by fungoval v prostředí, které je zcela trustless, tedy bez důvěry nebo bez potřeby důvěry. Šíření podnikových blockchainů však uživatele postupem času opět konfrontovalo s nutností důvěřovat ústřednímu subjektu, k jehož řetězci se rozhodli získat přístup.

Graf 2 – Investice rizikového kapitálu do začínajících podniků zabývajících se kryptoaktivy, roky 2016–2023
(mld. USD; pravá osa: počet)

Zdroj: https://www.galaxy.com/insights/research/crypto-and-blockchain-venture-capital-q3-2023

Uživatelé musí v současné době rozlišovat mezi veřejnými a privátními blockchainy a blockchainy bez kontroly přístupu (tzv. permissionless) a s kontrolou přístupu (tzv. permissioned). Je tomu tak proto, že ačkoli jsou data v každém blockchainu transparentní pro všechny zúčastněné strany, je stále potřeba rozhodnout, kdo se může zúčastněnou stranou stát. V tomto ohledu je možné se setkat s veřejnými blockchainy (kde má k transakcím přístup každý a kde každý může transakce iniciovat) a privátními blockchainy (kde přístup a používání schvaluje určený orgán), blockchainy bez kontroly přístupu (kde algoritmicky zabudované aktualizace registru vycházejí přímo z úkonů účastníků bez dalšího externího povolení) a blockchainy s kontrolou přístupu (tyto aktualizace mohou provádět pouze předem vybrané subjekty). Existují také různé hybridní případy (Chatterjee, 2024). První blockchainy, které přitáhly pozornost široké veřejnosti, tj. blockchainy, na jejichž základě existují kryptoměny jako bitcoin a ethereum, jsou veřejné a zároveň bez kontroly přístupu. Naopak pokud se podniky, organizace a orgány veřejné moci rozhodnou k zajištění bezpečnosti a zároveň určitého omezeného stupně transparentnosti vedení záznamů využít tuto technologii, spoléhají se na privátní blockchainy s kontrolou přístupu. Také obchodování s jinými digitálními nebo tokenizovanými reálnými aktivy často probíhá s použitím privátních blockchainů. Pokud mají účastníci rozdílná práva, jako tomu většinou bývá v případě finančních bankovních aplikací, hovoří se také o hierarchických řetězcích, přičemž rozsah přístupu k informacím z registru se liší podle jednotlivých úrovní účastníků (např. Dragonchain). Populárním příkladem je modulární rámec Hyperledger Fabric (Investopedia, 2023), což je privátní zastřešující aplikace s kontrolou přístupu navržená s cílem propojit veřejné blockchainy. Jedním poddruhem hierarchické nebo hybridní kategorie, která v oblasti financí v současnosti nabývá na významu, jsou consortium blockchainy, v nichž zakládající členové konsorcia (obvykle banky) mají právo na plný přístup a aktualizaci registru v původním blockchainu, zatímco klienti jednotlivých členů konsorcia mají pouze omezené právo prohlížet si určitou část systému odpovídající jejich podílu a obdobně omezené právo na přístup a iniciování transakcí.

Rozšiřující se možnosti blockchainů bez kontroly přístupu  

Vzhledem k tomu, že bitcoin zůstává od svého vzniku až do současnosti nástrojem výměny hodnot a spekulačním nástrojem nespoutaným státními právními předpisy a běžnou regulací finančního sektoru, snaží se Ethereum jako druhý nejrozsáhlejší blockchain nabízet širší rozsah služeb, především pak chytré kontrakty. Jedná se o  ebevykonávající algoritmy představující dohody mezi účastníky sítě s podmínkami přímo zapsanými v kódu programu. Blockchain umožňuje ověřování a automatické plnění těchto kontraktů, což snižuje potřebu zprostředkovatelů a zvyšuje efektivitu různých obchodních procesů. Postavení nejpoužívanějšího blockchainu, který svým uživatelům nabízí chytré kontrakty, si Ethereum zachovává i dnes, i když konkurence (Solana, Cardano, BNB Smart Chain, Polygon, Polkadot, Hyperledger Fabric) setrvale roste.

Právní důsledky chytrých kontraktů však zůstávají diskutabilní. Chytré kontrakty mohou například umožnit převod vlastnictví bez ohledu na právní omezení. Vzhledem k tomu, že změny stavu blockchainu jsou nezměnitelné, není jasné, jak lze podle zásad fungování blockchainu a chytrých kontraktů anulovat nebo zrušit nezákonnou transakci. Decentralizované sítě Oracle umožňují chytrým kontraktům přístup k údajům z reálného světa, jako jsou tržní ceny, ekonomické statistiky, počasí atd. Mají poškozené strany nárok na náhradu škody, pokud tento typ systému poskytujícího data selže nebo pokud jsou jeho vstupy zmanipulovány? Tyto problémy by obvykle měly být řešeny u soudů, avšak nejisté právní postavení chytrých kontraktů vyvolává obavy ohledně vymahatelnosti, jakož i ochrany spotřebitelů a investorů obecně. Rozdíl mezi zachováním vlastnických práv v prostředí blockchainu a mimo něj dokládá (nerovnoměrný) vývoj dvou kategorií kryptoaktiv: cennopapírových tokenů a užitných (utitlity) tokenů.

Cennopapírové tokeny uložené v blockchainu poskytují vlastnická práva k aktivům v reálném světě. Umožňují převod hodnoty aktiva nebo souboru aktiv podle toho, kdo má ve svém držení soukromé klíče vztahující se k tokenu. Jinými slovy, cennopapírové tokeny jsou decentralizovanou digitální formou tradičních investic. Vzhledem k přísnému regulatornímu dohledu, kterému čelí, však tyto tokeny ještě nejsou retailovým investorům dostupné, a to i přes značné úsilí mnoha institucí o jejich schválení regulačními orgány. Cennopapírové tokeny se proto mohou namísto systému Ethereum uchytit jako prozatímní řešení ve formě aplikací vyhrazených pro zákazníky zúčastněných finančních zprostředkovatelů, které používají privátní blockchainy s kontrolou přístupu provozované poskytovateli tržní infrastruktury, často s hierarchií práv a funkcí.

Na rozdíl od cennopapírových tokenů neposkytují užitné tokeny žádný vlastnický ani investiční podíl v určitém projektu. Jedná se o zvláštní druh virtuální měny založené na technologii blockchain a umožňující přístup ke specializovaným produktům nebo službám, které podnik hodlá dodávat. Ta pomáhá emitujícím podnikům získávat kapitál, zatímco zájemci z řad investorů jsou za svůj vklad odměněni ověřitelným způsobem, který je podle všeho odolný proti neoprávněné manipulaci. Důležité je, že užitné tokeny se v prostředí blockchainu používají k různým účelům, např. k platbám transakčních poplatků, pro přístup k pojistným službám nebo k účasti na správních a rozhodovacích procesech. Z právního hlediska dosud fungovaly v šedých zónách regulace. K nejstarším příkladům užitných tokenů patří tzv. gas token v síti Ethereum, který se používá k úhradě transakčních poplatků na síti Ethereum, a Binance Coin sloužící k úhradě poplatků za obchodování na burze kryptoměn Binance.

V oblasti, která přímo nesouvisí s trhy a obchodováním, se objevuje mnoho návrhů, jak reformovat hlasovací systémy tím, že pro účely voleb bude poskytnuta transparentní platforma založená na technologii blockchainu a odolná proti neoprávněné manipulaci. Každé hlasování by bylo zaznamenáno jako transakce na předem zvoleném veřejném blockchainu, což by bránilo jakékoli následné změně nebo manipulaci. Tento mechanismus má zajistit integritu demokratických procesů a posílit důvěru voličů. Poněkud méně ambiciózní je návrh, aby s realizací skutečně transparentních a věrohodných anket, průzkumů a hlasování zaměstnanců v určité organizaci pomáhal privátní blockchain (namísto veřejného).

Nezastupitelné tokeny, ochrana a zpeněžení duševního vlastnictví

Blockchain podle svých zastánců nabízí bezpečný způsob evidence a správy práv k duševnímu vlastnictví. Umělci, spisovatelé a další tvůrci mohou prý v blockchainu připojit ke svému dílu časové razítko, které slouží jako nezpochybnitelný důkaz vlastnictví, a chránit tak své tvůrčí statky před protiprávním jednáním. Praktická realizace této myšlenky je spojena s nástupem nezastupitelných tokenů (NFT, z angl. non-fungible token, Sharma, 2024). NFT je aktivum založené na technologii blockchain, které představuje vlastnictví jedinečného (tedy nezastupitelného) digitálního nebo fyzického předmětu. (Naopak dříve zmíněné užitné tokeny jsou zastupitelné.) Koncepce nezastupitelných tokenů vychází ze standardu tokenů v síti Ethereum a většina se jich nachází právě v této síti, která vzhledem k velikosti své uživatelské základny nabízí značnou síťovou externalitu. Názory na to, co nezastupitelné tokeny můžou znamenat, se liší. Na jedné straně jsou nezastupitelné tokeny považovány za revoluci, která zcela mění to, jak jsou digitální aktiva uváděna na trh a zpeněžena. Na druhé straně je kritici považují za módní výstřelek podněcovaný celebritami, nebo za systém umožňující praní peněz nebo daňové úniky. Regulace nezastupitelných tokenů je v rané fázi vývoje.

Ochrana duševního vlastnictví s použitím nezastupitelných tokenů je jistě inovativní formou ochrany pro digitální éru, avšak vyžaduje, aby autoři souhlasili s tím, že se sami v blockchainu stanou obchodníky. Nezastupitelné tokeny jsou skutečně důležitou součástí digitalizace obchodu s uměleckými díly. Trhy s uměním jsou známy tím, že jsou netransparentní, tím, že ověřování původu díla a autorských práv je nákladné a dochází při něm k chybám, a vysokými poplatky a nízkou likviditou. Tokenizace spolu s flexibilní a rozšiřitelnou infrastrukturou je nabízena jako způsob, jak vytvořit nezměnitelné registry, evidenci autorských práv, certifikáty atd. Nadšenci rovněž očekávají, že díky nezastupitelným tokenům brzy vzniknou okamžitě likvidní sekundární trhy s nízkými poplatky.

Pokud se namísto nezastupitelných tokenů představujících vlastnická práva použijí tokeny zastupitelné, údajně bude možné vlastnické právo k jakémukoli uměleckému dílu rozdělit, resp. sdílet. V současnosti je však nejasné, jak má výkon takto vznikajících částečných vlastnických práv vypadat (s výjimkou případů čistě spekulativní činnosti). Jako oblast, ve které by se infrastruktura nezastupitelných tokenů mohla uplatnit, si lze představit související mechanismy výběru licenčních poplatků při každém zobrazení on-line nebo při převodu vlastnictví tokenu. Nicméně vyvstávají četné právní otázky (např. úschova, nárokování, kontrola a v neposlední řadě zdanění), které zjevně činí zapojení úředního (a tedy ústředního) orgánu nevyhnutelným. Zapojením takového orgánu by však došlo k výraznému oslabení původní vize čistě decentralizovaného vlastnictví v blockchainu.

Vytváření nezastupitelných tokenů i provádění transakcí s nimi je nákladné a zdlouhavé. Důvodem je omezený výkon a omezená rozšiřitelnost blockchainu (zejména systému Ethereum) (např. ražba nezastupitelného tokenu může v závislosti na momentálním vytížení blockchainu stát 3 až 500 USD a transakce s takovým tokenem jsou ještě nákladnější, viz https://www.ulam.io/blog/how-expensive-is-nft-minting). Hromadný převod vlastnických práv k levným předmětům v blockchainu je tedy jen stěží atraktivní. Tokenizace je tudíž vhodná pouze u drahých předmětů, s nimiž se obchoduje jen příležitostně. Dalším problémem je uchování dat souvisejících s NFT: jejich kompletní uložení v systému Ethereum je spojeno s vysokými poplatky, zatímco při uložení mimo blockchain jsou tato data napadnutelná a ohrožovaná technickými problémy. A jako obvykle nemůže být přímo v blockchainu zajištěna právní ochrana vlastnických práv, tj. právní ochrana vlastnických práv vyžaduje orgán ochotný akceptovat zápisy v blockchainu Ethereum (nebo jiném blockchainu umožňujícím chytré kontrakty) jako dostatečný doklad vlastnických práv. Orgán, který je ochoten akceptovat právní platnost blockchainu, však bude rovněž chtít (ve skutečnosti bude mít povinnost) tuto technologii regulovat, a tím ukončí populární anarchokapitalistickou vizi fanoušků blockchainu.

Stávající a možné použití hybridních blockchainů s kontrolou přístupu

Jednou z oblastí, v níž mají blockchainy hostující chytré kontrakty jasný potenciál posílit integritu a účinnost trhu tím, že řeší problém sledovatelnosti, je obchod s drahokamy. Při obchodování se šperky mohou blockchainy zajistit transparentnost a ověření jak regulačním orgánům, např. s ohledem na dodržování předpisů a postupy KYC, tak i dalším uživatelům, kteří to vyžadují, a zároveň ochránit soukromí a konkrétní zobrazení registru relevantního pro různé typy uživatelů (Cartier, 2019). Proto je blockchain v odvětví drahokamů rozsáhle zkoumán jako slibná technologie. Společnost De Beers zabývající se těžbou diamantů například v roce 2017 spustila blockchain Tracr umožňující sledovat diamanty v celém hodnotovém řetězci. Dále se objevila iniciativa Trustchain založená na technologii blockchainu a podporovaná společností IBM. Jedná se o odvětvovou spolupráci usilující o sledovatelnost diamantových a zlatých šperků od těžby surovin až po maloobchodního prodejce. A nakonec je potřeba zmínit, že společnosti Gübelin a Everledger přišly (počínaje rokem 2019) s blockchainem pro barevné drahokamy. Zmíněné blockchainy jsou zjevně privátní a s jasně stanovenou odpovědností, kterou nese provozovatel.

V oblasti bankovnictví a financí jsou blockchainy postupně zkoušeny v řadě sfér, které dalece přesahují rámec obchodování s digitálními měnami. Výše zmíněná tokenizace je pouze jedním z mnoha přístupů, které jsou zkoumány jako cesty k efektivnějším primárním a sekundárním trhům s finančními a nefinančními produkty. Mnozí ve finančním odvětví jsou přesvědčeni, že do investičního portfolia mohou být brzy zahrnuty podíly na diverzifikovaných fondech prestižního umění, sbírkách šperků nebo emisních povolenkách. Dalšími obchodními oblastmi, do kterých blockchain poslední dobou proniká, jsou financování obchodů, přeshraniční platby (více viz Derviz, 2023), clearing, zúčtování a další poobchodní infrastruktura (např. automatizace procesů zúčtování v middleoffice a backoffice) a nemovitosti. V posledně jmenované oblasti jsou související služby jako evidence, investice, transakce, úschova atd. přenášeny do blockchainu především u komerčních a luxusních rezidenčních nemovitostí (Pandya, 2024).

Ve velkých nadnárodních dodavatelských sítích jsou distribuované registry vnímány jako způsob, jak zajistit transparentnost a sledovatelnost celého procesu. Zaznamenáváním každého kroku cesty produktu v blockchainu od surovin po výrobu, dopravu a dodání mohou firmy zajistit pravost, omezit podvody a optimalizovat účinnost dodavatelského řetězce. Například společnost Walmart využívá technologii blockchainu k tomu, aby svým zaměstnancům umožnila naskenovat zboží v aplikaci prodejny a poté je sledovat od sklizně až po okamžik, kdy se zboží dostane do příslušného oddělení prodejny. Společnost Makers zase tuto technologii používá k sledování nákladních lodí. To vše jsou příklady použití blockchainu, do něhož mají přístup pouze obchodující partneři.

Technologie blockchainu slibují, že pomohou se správou lékařských údajů a sledováním zdravotnických dodávek. To by bylo přínosné jak pro péči o pacienty, tak pro lékařský výzkum, a zvláště důležité je, že by tak bylo možné zajistit pravost léků dostupných na světových trzích. Světová zdravotnická organizace odhadla, že jeden z deseti zdravotnických výrobků nabízených v zemích s nízkými nebo středními příjmy je nejen nedostatečně kvalitní, ale přímo padělaný. Decentralizovaná a nezměnitelná veřejně dostupná databáze léčiv by mohla omezit množství podvodů ve farmaceutické oblasti. Příkladem je aplikace Verifier pro chytré telefony, která využívá kameru telefonu k provedení spektrální analýzy léčiva a nahrává tuto analýzu do blockchainu za účelem ověření lékařské stopy léčiva.

Pokud jde o léčbu, očekává se, že blockchain zaručí soukromí pacientů, aniž by byla ohrožena interoperabilita (která bude spíše posílena). Všechny pokusy různých ústředních orgánů o vytvoření systémů sdílení údajů mezi poskytovateli zdravotní péče zatím dosáhly jen omezeného pokroku navzdory obecnému předpokladu, že takové sdílení by vedlo k přesnějším diagnózám a personalizované léčbě. Je tudíž možné si představit, že k prolomení tohoto prokletí pomohou šifrované zdravotnické záznamy vedené v blockchainu, které vlastní pacient a k nimž mají přístup pouze oprávněné osoby. V tomto případě by se jednalo o privátní blockchainy s kontrolou přístupu, v nichž by práva pacientů (tj. konečných vlastníků dat) pokud možno zajišťovala samotná konstrukce systému.

S mnoha návrhy a pilotními projekty použití technologie blockchainu přichází řada rychle se rozvíjejících segmentů P2P ekonomiky. Jedná se totiž o prostředí, v němž je na jedné straně decentralizace základním kamenem fungování, ale na druhé straně je známo nepřeberné množství sporů mezi uživateli, poskytovateli a zprostředkovateli příslušných obchodů a služeb. Proto jsou nezměnitelné a snadno ověřitelné záznamy obzvláště důležité. Iniciativy založené na technologii blockchainu se tudíž objevují v oblasti spolujízdy (Arcade City, https://cointelegraph.com/tags/arcade-city), mikroúvěrů (přesná evidence procesu poskytování úvěrů od podání žádosti až po vyplacení úvěru: Twigga, https://kenyanwallstreet.com/twiga-foods-to-offer-blockchain-based-microloans-to-food-kiosk-owners-in-kenya/) a reklamy, zejména pak affiliate marketingu (doložení cílových příjemců na sociální síti, ověření původu návštěvníků). Další oblastí, v níž se v nejbližší budoucnosti očekává obdobný vývoj, je přímý obchod mezi malými nezávislými producenty elektrické energie (včetně domácností vyrábějících elektřinu s použitím solárních panelů), kteří se tak dostanou naroveň větším státním a vnitrostátním sítím. V roce 2022 bylo oznámeno, že využívání těchto platforem zkoumá čínský energetický úřad. Náklady na obchodování s energií v blockchainu, stejně jako důsledky pro cenovou stabilitu, jsou však stále předmětem diskusí.

Blockchain je rovněž propagován jako prostředek ke zvýšení bezpečnosti mobilních aplikací a internetu věcí. V této oblasti je odvrácenou stranou uživatelského komfortu zranitelnost připojených zařízení vůči technickým problémům a hackerským útokům. Použití blockchainu v prostředí internetu věcí by díky nezměnitelné historii používání a dostupné analýze řetězce patrně zjednodušilo řešení těchto problémů a identifikaci útočníků. Podobné naděje jsou spojovány s následnou analýzou komunikace s chatboty prováděnou za použití blockchainu, až se v budoucnu chatboty dostatečně rozšíří.

Závěr: zkušenosti a výzvy

Zatímco původní tvůrci blockchainu zastávali k ústředním správcům v zásadě nepřátelský postoj, následně vyvinuté aplikace této technologie, jejichž příklady byly tématem tohoto článku, postupně nepozorovaně do systému vracejí řadu prvků centrální správy. Pro začátek se s růstem blockchainových sítí stává významným problémem jejich rozšiřitelnost. Současné veřejné blockchainy se potýkají se značnými omezeními, pokud jde o počet zpracovaných transakcí za časovou jednotku. V současné době se zdá, že problémy s rozšiřitelností se daří lépe překonávat v privátních blockchainech než v těch nejznámějších veřejných. Svatý grál plně decentralizovaných sítí svrchovaných jedinců, kteří o svém ekonomickém životě v blockchainu rozhodují zcela bez jakýchkoli prostředníků, tak postupně mizí v nedohlednu. Dalším často přehlíženým předpokladem masového zavedení blockchainu je dosažení rovnováhy mezi neustále se vyvíjejícími nároky na schopnosti a znalosti uživatelů vyplývajícími z neustálých inovací a ochranou spotřebitele. Ačkoli se orgány odpovědné za ochranu spotřebitele snaží přizpůsobit stávající regulační rámce decentralizovanému prostředí blockchainu bez hranic, právní odpovědnost v tomto prostředí zůstává neřešitelným problémem. Dokud se neobjeví všeobecně přijatelné řešení tohoto problému, bude nadále přetrvávat právní nejistota, která je s používáním blockchainu spojená.

Zdá se, že výhody spojené s použitím blockchainové technologie dokážou zaujmout obzvláště v oblastech, které se potýkají se dvěma velkými kategoriemi problémů: bezpečnostními hrozbami a netransparentností. V obou případech, jak ukazují výše zmíněné případy použití související s původem výrobků, je nejdůležitější kryptografická strana fungování blockchainu. Když se však virtuální prostředí blockchainu setká s reálným světem, ty nejvíce propagované výhody blockchainu pak při střetu vysoce ambiciózních vizí blockchainových nadšenců s možnostmi alternativních i tradičních technologií poněkud ztrácejí lesk, i když se nevytrácejí úplně. O výsledku uvedeného střetu ještě zdaleka nebylo rozhodnuto. Je však stále jasnější jeden nový trend: nejtrvalejší zájem o blockchainová řešení nemají zástupy uživatelů, kteří žijí svůj sen o „online demokracii“ nebo realizují jiné vize ohledně boje proti autoritářství, ale zámožní vlastníci vzácných předmětů a cenností. Právě tito vlastníci jsou však zvyklí spíše na to, že odpovědné orgány chrání jejich zájmy, než aby se snažili úředníky připravit o práci.

Autorem je Alexis Derviz. Názory vyjádřené v tomto příspěvku jsou autorovy vlastní a nemusejí nezbytně vyjadřovat oficiální stanovisko České národní banky. Za všechny chyby a opomenutí odpovídá autor.

Zdroje

Bang-Jensen, Jorgen (2008), „2.1 Acyclic Digraphs“, Digraphs: Theory, Algorithms and Applications, Springer Monographs in Mathematics (2nd ed.), Springer-Verlag, s. 32–34, ISBN 978-1-84800-997-4.

Cartier, L.E. (2019) Traceability and Blockchain for Gemstones – an Overview. Facette 25 (únor) 6-8, https://www.ssef.ch/wp-content/uploads/2019/02/facette-2019.pdf.

Chatterjee, S. (2024) Top 4 Types of Blockchain: Revolutionizing the Finance Industry. Emeritus (leden) https://emeritus.org/blog/types-of-blockchain/.

Derviz, A. (2023) Cross-border payments at a crossroads between SWIFT and DLT. Czech National Bank, Globální ekonomický výhled (červen), 13–17; https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/en/monetary-policy/.galleries/geo/geo_2023/gev_2023_06_en.pdf.

Investopedia (2023) Hyperledger Fabric: Definition, Example, Risks and 2.0 Version (srpen) https://www.investopedia.com/terms/h/hyperledger-fabric.asp.

Jungnickel, Dieter (2012), Graphs, Networks and Algorithms, Algorithms and Computation in Mathematics, vol. 5, Springer, s. 92–93, ISBN 978-3-642-32278-5.

Nuseibeh, R.M. (2023) Blockchain as a Service (BaaS): What You Need to Know. https://www.linkedin.com/pulse/blockchain-service-baas-what-you-need-know-rajai-m-nuseibeh/.

Pandya, Y. (2024) NFTs in Real Estate, How is Blockchain Disrupting Property Transactions and Ownership? https://medium.com/coinmonks/nfts-in-real-estate-how-is-blockchain-disrupting-property-transactions-and-ownership-9835c8b6b2b5.

Sharma, R. (2024) Non-Fungible Token (NFT): What It Means and How It Works. https://www.investopedia.com/non-fungible-tokens-nft-5115211 (leden).

Klíčová slova
DLT, blockchain

Klasifikace JEL
E58, F31, F41

^[1] Navzdory viditelnému nasycení v následujícím roce svědčí růst investic rizikového kapitálu do startupů zabývajících se blockchainy v letech 2020 až 2022 (Graf 2) o náhlém nárůstu zájmu investorů o danou oblast, a to právě z důvodu rozšíření oblasti použití.