Zahraniční obchod Evropské unie v průběhu pandemické krize
Mezinárodní obchod patří mezi důležité makroekonomické ukazatele a článek analyzuje jeho průběh během koronavirové krize. S výhodou časového odstupu a delších časových řad vyhodnocujeme, nakolik se potvrdily hypotézy v předchozím článku[1] obsažené a jaké jsou měnověpolitické implikace. Pro rok 2020 bylo potvrzeno, že makroekonomický šok měl v roce 2020 v nezanedbatelné míře nabídkový charakter. V roce 2021 však došlo ke změně příběhu a v současném vývoji se ve vysokých cenách surovin a materiálů odráží obnovená robustní poptávka.
Mezinárodní obchod je dynamická veličina: jeho růst dlouhodobě převyšuje růst ekonomické aktivity a zároveň citlivě reaguje na hospodářský cyklus. Tato skutečnost je potvrzena pracemi Yi (2,003), Andrle, et al. (2016) a Babecká-Kucharčuková a Brůha (2018). Na příkladu ekonomik Evropské unie lze ilustrovat, že dlouhodobě celkové vývozy i dovozy rostly zhruba trojnásobnou rychlostí oproti HDP (Graf 1).[2] V krizových letech se naopak obchod propadal zhruba trojnásobnou měrou oproti HDP. Vysoká citlivost přirozeně vede k tomu, že mezinárodní obchod je jednou z důležitých veličin užitečných pro porozumění zdrojů, průběhů i dopadů ekonomických krizí.
Graf 1a – Roční tempa růstu zahraničního obchodu a HDP v nominálních hodnotách (%)
Zdroj: Eurostat, výpočet autorů
Graf 1b – Roční tempa růstu zahraničního obchodu a HDP v reálném vyjádření (%)
Zdroj: Eurostat, výpočet autorů
K dramatickému poklesu ekonomické aktivity i mezinárodního obchodu došlo i v roce 2020 v souvislosti s administrativními opatřeními souvisejícími s pandemií koronaviru. Pohled na mezinárodní obchod tak může přinést užitečné informace o charakteru této bezprecedentní krize. Z hlediska měnové politiky bylo důležité, zda a nakolik se propad ekonomické aktivity promítne do cen, tj. zda se jedná o krize poptávkovou, kdy je reálný pokles doprovázen silnými deflačními tendencemi, nebo zda se jedná spíše o negativní nabídkový šok, kdy negativní propis ekonomického útlumu do cenového vývoje není tak velký. Na téma charakteru krizového vývoje v průběhu pandemie bylo publikováno několik studií[3] a náš článek je dalším příspěvkem, který svojí parciální analýzou – zaměřenou na mezinárodní obchod – přispívá k osvětlení tohoto důležitého fenoménu.
Dynamika cen mezinárodního obchodu svědčí o jiném charakteru šoků souvisejícího s jarními uzavírkami roku 2020 ve srovnání s globální finanční a ekonomickou krizí (GFC). V průběhu GFC stál za poklesem celkových vývozů EU pokles reálného množství vývozů zboží doprovázený nižším, ale nezanedbatelným, poklesem cen (Graf 2). Totéž platí i o dovozech, přičemž vliv poklesu cen byl o něco vyšší. Po ekonomickém oživení po druhém čtvrtletí 2009 došlo jak k nárůstu reálných množství, tak nárůstu cen. Zcela odlišný vývoj byl pozorován v loňském roce. Při propadu ve druhém čtvrtletí roku 2020 došlo k mělkému poklesu cen a po oživení reálných vývozů i dovozů ve 3. čtvrtletí 2020 cenové indexy nevzrostly. Z tohoto pohledu měla globální finanční a ekonomická krize dominantě poptávkový charakter, kdežto v roce 2020 hrály nezanedbatelnou roli i negativní nabídkové faktory.
Další rozdíl spočívá i v následujícím vývoji. Zatímco po GFC se růst cen vývozů i dovozů se dostavil spolu s obnoveným reálným růstem, v současné epizodě došlo k robustnímu cenovému růstu až počátkem roku 2021. Ten souvisí s endogenním růstem cen komodit a se začínající přetížeností globálních výrobních řetězců, které nestíhají uspokojovat obnovený globální spotřebitelský apetit související s odloženou spotřebou. Spotřebitelský apetit ekonomik EU (obecně platí pro všechny vyspělé ekonomiky) je pak dále živen extrémně nízkými úrokovými sazbami, včetně hypoték, a rovněž silně expanzivní politikou fiskální. Vysoké ceny materiálů a komodit a jejich nedostatek pak jistě představují závažný problém pro vybraná odvětví, ukazují nicméně na změnu makroekonomického příběhu a na globální poptávkový charakter inflace, která v roce 2021 trápí vyspělé ekonomiky.
Graf 2a – Mezirčtvrtletní růst nominálních vývozů EU v průběhu dvou krizí (%)
Zdroj: Eurostat, výpočet autorů
Graf 2b – Mezirčtvrtletní růst nominálních dovozů EU v průběhu dvou krizí (%)
Zdroj: Eurostat, výpočet autorů
Graf 3a – Rozklad mezičtvrtletního růstu nominálních vývozů zboží podle kategorií BEC (%)
Zdroj: Eurostat, výpočet autorů
Graf 3b – Rozklad mezičtvrtletního růstu nominálních dovozů zboží podle kategorií BEC (%)
Zdroj: Eurostat, výpočet autorů
V obou krizích nejdynamičtější položkou vývozů i dovozů zboží bylo zboží určené na mezispotřebu (viz Graf 3)[4]. To je dáno tím, že se jedná o zboží s nejvyšším, nadpolovičním, podílem na celkové hodnotě a zároveň se jedná i o zboží, jehož obchod je silně citlivý na cyklické výkyvy.[5] K dynamice obchodu se zbožím nejméně přispívá obchod se spotřebním zbožím, které i přes svou významnou váhu (okolo 25 %) je nejméně citlivý agregát na výkyvy hospodářské aktivity. Z grafu 4 je patrné, že nejvýraznější cenové pohyby nastaly právě u mezispotřebního zboží, naopak ceny obchodu s kapitálovým a spotřebním zbožím téměř stagnovaly. Ačkoliv propady objemu obchodů byly v případě velké finanční a ekonomické krize nižší, poklesy cen u mezispotřebního zboží byly naopak výraznější ve srovnání s pandemickým šokem. To je další indikace odlišného mixu šoků za oběma krizemi.
Graf 4a – Cenová dynamika jednotlivých kategorií obchodu se zbožím – vývoz (mzč. v %)
Zdroj: Eurostat, výpočet autorů
Graf 4b – Cenová dynamika jednotlivých kategorií obchodu se zbožím – dovoz (mzč. v %)
Zdroj: Eurostat, výpočet autorů
Zajímavým aspektem poklesu mezinárodního obchodu v roce 2020 je zvýšená role obchodu se službami. Příspěvek obchodu se službami k celkovému poklesu byl v roce 2020 daleko výraznější než v průběhu globální finanční a ekonomické krize. To je dáno jednak tím, že v průběhu uplynulých 10 let došlo k růstu podílu obchodu se službami na celkovém obchodu (ze zhruba 20 % na necelých 30 % celkové hodnoty obchodu), jednak charakterem uzavírek. Od poloviny roku 2020 došlo k robustnímu oživení obchodu se zbožím, který v reálném vyjádření na konci roku 2020 již překonal předpandemickou úroveň (v nominálním vyjádření došlo k překonání předpandemické úrovně až v prvním čtvrtletí roku 2021). Naopak obchod se službami se dočkal daleko skromnějšího oživení a v současnosti ještě zdaleka nedosahuje předpandemické úrovně. Dominantním důvodem je široce známé neoživení cestovního ruchu (Graf 5). Ostatní kategorie obchodu se službami buď poklesly relativně málo (služby podnikům, finanční služby) nebo u nich došlo k rychlému oživení (doprava). Oživení v kategorii cestování je doposud slabé a zdaleka nedokázalo kompenzovat předcházející poklesy. Tato skutečnost jasně souvisí s restrikcemi na mobilitu osob související s administrativními opatřeními. Oživení v obchodu s ostatními kategoriemi služeb pak nebylo na úrovni EU dostatečné k tomu, aby se obchod se službami jako celek vrátil k předpandemickým úrovním.
Graf 5a – Dekompozice obchodu se službami v průběhu dvou krizí – vývoz (mzč. v %)
Zdroj: Eurostat, výpočet autorů
Graf 5b – Dekompozice obchodu se službami v průběhu dvou krizí – dovoz (mzč. v %)
Zdroj: Eurostat, výpočet autorů
Rozdíly v charakteru šoků stojícími za oběma krizemi znamenají také rozdílné implikace pro měnovou politiku. V roce 2020 došlo k uvolnění měnové politiky u mnoha centrálních bank[6]. Z ex-ante pohledu to byla vzhledem k panujícím bezprecedentním nejistotám správná reakce. Na druhou stranu evidence postupně začala indikovat, že pandemický šok měl charakter převážně nabídkový, nicméně mnohé centrální banky udržují velmi uvolněnou měnovou politiku i nadále[7]. Mix silně uvolněné měnové politiky, stagflačního šoku, a v roce 2021 i realizace odložené spotřeby, vede takřka učebnicovým způsobem k růstu celosvětové inflace i k růstu cen komodit a materiálů. Silně uvolněná měnová politika významných centrálních bank tak v současnosti představuje negativní externalitu pro měnovou politiku v malých otevřených ekonomikách, jejichž centrální banky nerezignují na svůj mandát cenové stability[8].
V souhrnu z výše představené analýzy lze odvodit několik závěrů. Potvrdila se vysoká citlivost zahraničního obchodu na ekonomickou aktivitu, přičemž role obchodu se službami v čase vzrostla. Cenový vývoj indikuje, že makroekonomický šok měl v roce 2020 v nezanedbatelné míře nabídkový charakter. V roce 2021 došlo ke změně příběhu inflace, kdy vysoké ceny surovin a materiálů odráží obnovenou poptávku kombinovanou s uvolněnou měnovou i fiskální politikou.
Autory jsou Oxana Babecká Kucharčuková a Jan Brůha. Názory v tomto příspěvku jsou jejich vlastní a neodrážejí nezbytně oficiální pozici České národní banky.
Zdroje
Andrle, M., Brůha, J., Solmaz, S. (2016). "Output and Inflation Co-movement: An Update on Business-Cycle Stylized Facts," IMF Working Papers 2016/241, International Monetary Fund.
Babecká-Kucharčuková, O., Brůha, J. (2018). "International trade developments with a focus on the EU," in: CNB Global Economic Outlook - October 2018.
Babecká-Kucharčuková, O., Brůha, J. (2020). "A tale of two crises: An early comparison of foreign trade and economic activity in EU countries," in: CNB Global Economic Outlook - September 2020, pages 12-18, Czech National Bank.
Benecká, S., Brůha, J., Šolc, J. (2021): Co stojí za silným růstem produkčních cen v průmyslu? Zpráva o měnové politice, Léto 2021 (box 1).
Brůha J., Motl. M., Tonner, J. (2021). "Assessment of the impacts of the pandemic on the world's major economies: A crisis of supply or demand?," in: CNB Global Economic Outlook - May 2021, pages 12-21, Czech National Bank.
Levchenko, A., Logan L., Tesar, L. (2010). "The Collapse of International Trade during the 2008–09 Crisis: In Search of the Smoking Gun," IMF Economic Review vol. 58(2), pp. 214-253.
Polák P., Novotný P. (2020): “Vývoj spotřebitelských a průmyslových cen v koronavirovém roce 2020“, ČNB, Globální ekonomický výhled – Prosinec 2020.
Šolc, J., Brůha, J., Tomanová N. (2021): Do jaké míry domácí poptávkové klima a trh práce ovlivňují aktuální růst spotřebitelských cen? Zpráva o měnové politice, Podzim 2021 (box 2).
Yi, K.M., (2003). "Can Vertical Specialization Explain the Growth of World Trade?," Journal of Political Economy, vol. 111(1), pp. 52-102.
Klíčová slova
Mezinárodní obchod, poptávkový šok, nabídkový šok, krize
Klasifikace JEL
F14, F41
[1] Příběh dvou krizí: Brzké srovnání mezinárodního obchodu a ekonomické aktivity v zemích Evropské unie, GEV 09/2020
[2] Tato skutečnost platí nejen pro reálná množství, ale i pro nominální veličiny; což znamená, že tento závěr platí i po očištění o pohyby relativních cen To mj. implikuje i růst otevřenosti ekonomiky EU: míra otevřenosti (definovaná jako součet vývozů a dovozů dělený dvojnásobkem HDP) se zvýšila z 34 % v roce 2001 na 40 % v roce 2010 a na 47 % v roce 2021 (údaj za první dvě čtvrtletí daného roku). Data zahrnují jak obchod uvnitř EU27, tak se zbytkem světa.
[3] Např. Babecká Kucharčuková a Brůha (2020), Polák a Novotný (2020), Brůha et al. (2021), Benecká et al. (2021), Šolc et al. (2021).
[4] tj. zboží spotřebované ve výrobním procesu.
[5] Výrazná citlivost obchodu s mezispotřebou je odrazem fragmentace produkce podél globálních výrobních řetězců. Tato fragmentace pak vysvětluje i samotnou vysokou citlivost obchodu na ekonomickou aktivitu (Levchenko et al., 2010).
[6] Odezva měnové politiky ve světě v rané fázi pandemie je popsaná v Central banks’ monetary policy in response to the coronavirus epidemic, CNB – Central Bank Monitoring II/2020.
[7]Např. ECB zatím neuvažuje o zvyšování sazeb a aktivně používá nekonvenční nástroje měnové politiky ve zvýšené míře, americký Fed pak započal s utlumováním nekonvenčních nástrojů v listopadu 2021, zvyšování sazeb pak připadá v úvahu až ve druhé polovině roku 2022.
[8] Ke zpřísňování měnové politiky dochází krom České republiky také v Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Norsku, Islandu, Rusku, na Novém Zélandu, Chile či v Jižní Koreji.