Rozhovor s Janem Mayerem, náměstkem ředitele sekce peněžní a platebního styku ČNB
Václav Suchan (Nedělní Blesk 24. 11. 2024 strana 24)
Historie české měny se začala psát v roce 1993, kdy se rozdělila československá federace na dva samostatné státy?
Ano, česká koruna je historicky přímým nástupcem československé koruny. Ta vznikla po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 a používala se až do roku 1993, kdy se Československo rozdělilo na Českou republiku a Slovensko.
Bankovky I. a II. emise československých korun byly sice díky Alfonsi Muchovi, Maxu Švabinskému a Františku Kyselovi krásné, ale prý poměrně snadno padělatelné?
Je to tak. Státovky I. emise z roku 1919, kromě tisícikoruny, bylo velmi snadné padělat, protože neměly dostatečné ochranné prvky. Tehdy se tiskly na jednodušším papíře a měly jednoduchou grafickou úpravu. Vyráběly se převážně knihtiskem, bez využití hlubotisku a jiných tiskových technik, které by znesnadňovaly jejich padělání. Oproti tomu 1000 Kč I. emise a vyšší hodnoty II. emise už hlubotisk měly a mimo jiné díky němu patří k nejhůře reprodukovatelným.
Čím se liší bankovky a státovky?
Název se odvíjí od emitenta, který bankovky vydává. Rozdíl mezi státovkou a bankovkou je pouze právní, ekonomická podstata je stejná. V obou případech je to totožný nástroj určený k placení. Státovka je papírové platidlo emitované státem, bankovka je papírové platidlo vydané nějakou institucí k tomu určenou, například centrální bankou.
Stát tedy může sám vydávat peníze, i bez centrální banky?
Naší vůbec první emisí papírových peněz po vzniku státu byla v roce 1919 emise státovek, protože tehdy ještě neexistovala národní banka. Státovky vznikaly v době nedostatku drahých kovů a zvýšených výdajů státního rozpočtu, bankovky byly označovány jako úvěrové peníze. Státovky původně představovaly dluh státu u emisní banky, který měl být splácen jejich stahováním z oběhu. Postupně se státovky staly součástí celkového objemu peněz.
V roce 1926 zahájila činnost Národní banka Československá (NBČ), dnes ČNB. Československá koruna byla tehdy založena na zlatém standardu. Co to znamenalo?
Zlatý standard je měnový systém, v němž je hodnota měny přímo vázána na zlato. V rámci tohoto systému vláda zaručuje, že může na požádání vyměnit svou měnu za určité množství zlata. Hodnota československé koruny měla pevně stanovený poměr k zlatu. Za jednu korunu bylo možné koupit nebo prodat definované množství zlata. Ke skutečnému naplnění řady zákonných ustanovení o zlatém standardu však v důsledku světové hospodářské krize nikdy nedošlo.
Proč už nejsou bankovky nikde ve světě kryty zlatem?
Zjednodušeně řečeno proto, abychom zvládli zajistit peněžní oběh. Pokud by byly peníze kryté zlatem, jeho zásoby by musely být astronomické vzhledem k množství oběživa.
Pamatuji si, že ještě před nějakými čtyřiceti lety bylo na bankovkách napsáno, že jsou kryty zlatem…
Ale už to nebyl zlatý standard, o kterém mluvíme. Byly v podstatě kryté státem. Odklon od zlatého standardu nastal v souvislosti se světovými válkami a s nimi spojenými výdaji. Následně byl zlatý standard postupně opuštěn.
Proč někdejší komunistický režim u nás přistoupil k 1. červnu 1953 k šokující měnové reformě?
Měnovou, nebo také peněžní, reformou provedenou 1. června 1953 se tehdejší režim snažil zastavit znehodnocení měny, vypořádat se s přídělovým systémem a omezit černý trh.
Reforma byla provedena bez předchozího upozornění, v naprostém utajení a ve spolupráci se sovětskými poradci. Jejím důsledkem bylo znehodnocení úspor, propadnutí vázaných vkladů všeho obyvatelstva a celkový pokles životní úrovně.
V čem spočívala?
Ve výměně starých platidel za nové, která již v předstihu vznikla v Sovětském svazu. Hotovost do 300 Kčs na osobu se měnila v poměru jedna nová koruna za pět starých, u vyšších částek byl poměr jedna ku padesáti. V případě vkladů byl poměr o něco příznivější, odstupňovaný podle velikosti uložené částky až do 50 000 Kčs. Stále však byl velmi nepříznivý pro většinu obyvatelstva. Mzdy a ceny se přepočítaly v poměru pět ku jedné.
V současnosti jsou u nás v oběhu bankovky nominálních hodnot 100, 200, 500, 1000, 2000 a 5000 Kč. Proč byly z oběhu v srpnu 2008 staženy bankovky 20 Kč a v březnu 2011 bankovky 50 Kč?
Hlavní motivací ukončení platnosti bankovek a jejich nahrazení mincemi byly nižší náklady na zajištění peněžního oběhu. Bankovky nízkých nominálních hodnot se rychle opotřebovávají, centrální banka je ve velkých objemech ničí a musí neustále zajišťovat výrobu nových. Mince mají několikanásobně vyšší životnost.
Kdo o takovém kroku rozhoduje?
Bankovní rada ČNB, která je nejvyšším řídícím orgánem ČNB. Komise pro posuzování návrhů na české peníze je poradním orgánem ředitele sekce peněžní a platebního styku ČNB, která posuzuje návrhy na vzhled a technické provedení bankovek a mincí.
Týká se to i případné změny již existujících platných bankovek?
Ano, týká se to i hypotetické změny již existujících platných bankovek či jejich stažení z oběhu v budoucnu. ČNB může kdykoliv rozhodnout o ukončení platnosti některých bankovek, pokud to bude považovat za vhodné z hlediska bezpečnosti, efektivity nebo potřeb peněžního oběhu. ČNB také může vydávat nové vzory, které mají posílené ochranné prvky proti padělání nebo umožňují snadnější zpracování na technických zařízeních.
Je důvodem zavádění nových vzorů tedy i vyšší ochrana proti padělání?
Ano, centrální banka se snaží neustále zlepšovat jednotlivé bankovky a mince, aby zabránila jejich padělání. ČNB pravidelně sleduje vývoj padělání bankovek a mincí a v případě potřeby zavádí nové ochranné prvky, které ztěžují padělání a usnadňují kontrolu pravosti. Právě z těchto důvodů vydala v roce 2018 nové vzory bankovek 100 Kč a 200 Kč, které mají širší ochranný proužek, který mění barvu z hnědofialové na zelenou.
Bude jednou zavedena ještě další bankovka o vyšší nominální hodnotě?
ČNB je v případě potřeby připravená na různé eventuality vývoje peněžního oběhu.
Kdo sleduje, eviduje a rozhoduje o množství jednotlivých bankovek i jejich objemu v oběhu?
Česká národní banka, neboť má výhradní právo vydávat do oběhu tuzemské bankovky a mince. ČNB vydává do oběhu bankovky (z hlediska počtu a nominální struktury) na základě objednávek bank a dalších klientů ČNB, přičemž tyto objednávky musí být kryty zůstatkem na účtech. O počtu obíhajících bankovek tedy rozhoduje trh a jeho poptávka.
Takže ČNB jen tak sama o sobě nemůže vytisknout bankovky v hodnotě několika miliard a pustit je do oběhu?
Tak to opravdu nefunguje. Než vydáme do oběhu na základě požadavku nějaké banky hotovost, musí daná komerční banka předem na naše účty převést odpovídající hodnotu v elektronické podobě.
Kolik bankovek, v jaké celkové nominální hodnotě a v jaké struktuře je v současnosti v oběhu?
Nejvíce je v oběhu dvoutisícovek, kolem 35 procent, následují tisícikoruny v zastoupení kolem 25 procent. Pětitisícovek je jen pět procent, což je málo a z pohledu ČNB by bylo lepší, kdyby toto zastoupení bylo vyšší, lépe by se nám řídil oběh peněz. Ale rozumíme potřebám bank, které využívají právě dvoutisícovky jako nejvyšší nominální hodnotu pro výdeje v bankomatech.
Jak poškozené bankovky stahuje ČNB z oběhu?
Většina stahovaných bankovek je opotřebena oběhem – jsou pomačkané, zašpiněné nebo jim chybí část okraje; tyto bankovky ČNB strojově zpracovává. Běžně poškozené bankovky jsou natržené, přetržené, popsané, pomalované, potištěné nebo proděravělé. Dále z oběhu stahujeme bankovky běžně nebo nestandardně poškozené, které nelze strojově zpracovat. Nestandardně poškozené bankovky jsou ohořelé, zetlelé, roztrhané, obarvené, odbarvené, poškozené hygienicky závadným materiálem nebo třeba deformované.
Kde mohou lidé opotřebené bankovky vyměnit za nepoškozené stejné nominální hodnoty?
Na pokladnách bank nebo v ČNB. Běžně poškozené bankovky mohou lidé přijmout nebo odmítnout, pokud jsou celé nebo je jejich plocha větší než 50 %. Pokud je přijmou, mohou je také vyměnit za nepoškozené bankovky stejné nominální hodnoty na pokladnách bank nebo v ČNB. Nestandardně poškozené bankovky (např. ohořelé nebo zetlelé) budou zadrženy a předány k nám, o poskytnutí náhrady rozhodnou naši experti ze zkušebny platidel po prověření jejich pravosti a platnosti. Dlouhodobě se roční množství bankovek stažených pro jejich opotřebení nebo poškození pohybuje mezi 80 až 100 miliony kusů.
Je pravda, že k bankovkám nižších hodnot se lidé chovají řekněme s menší péčí?
Lidé se k nim chovají zvláštně, často je jen zmuchlají do kapsy a podobně, takže se rychleji opotřebovávají a mnohem rychleji se dostanou na konec svého životního cyklu.
Dojde podle vás někdy v budoucnu k úplnému zrušení papírových bankovek, které budou už jen digitalizované?
Podle mého názoru to v blízké budoucnosti určitě nebude. Ukazuje se totiž, že fyzické oběživo je pořád nejbezpečnější platební prostředek. Nedá se hacknout, padělat se dá obtížně a my se snažíme být o krok napřed. Hotovost má tak svoji nezastupitelnou roli. Také ať už se jedná o zaručení anonymity plateb, nebo inkluzi zranitelných skupin obyvatel, jako jsou starší lidé nebo lidé bez přístupu k internetu.
A hlavní klady digitálních plateb?
Například rychlost a pohodlí či snížení nákladů na tisk a distribuci hotovosti.
Líbí se vám české bankovky?
Mně osobně se vysloveně líbí. A myslím si, že co se týče výtvarného zpracování, kvality, tak určitě snesou srovnání s těmi nejkvalitnějšími od samého začátku, tedy od prvních československých bankovek vydaných v roce 1919.