Aleš Michl (Mladá fronta DNES 29. 11. 2021 strana 9, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Ve věku třiadevadesáti let zemřel nedávno maďarský ekonom János Kornai. Byl geniální. Učil i na Harvardu. Na stole mám jeho knihu Teorie nedostatkové ekonomiky z roku 1981. Z dob socialismu. Kornai analyzoval centrálně plánované ekonomiky, ve kterých byl nedostatek zboží. Třeba v té knize na straně 121 v rámci analýzy nákupního procesu Kornai rozebírá čekání ve frontě.
Tehdy, v socialismu, byly příčinou nedostatku zboží centrálně nařízené nízké ceny. Současný nedostatek dílů, například čipů v průmyslu, je na rozdíl od centrálně plánované ekonomiky dočasný. Rychlé nárůsty cen surovin a dílů se samozřejmě nikomu nelíbí. Jsou ale přesně tím, co vyčistí nesoulad mezi nabídkou a poptávkou. Současní výrobci v těchto odvětvích by měli více investovat. Případně vyšší zisky přilákají výrobce nové. To postupně ceny stabilizuje či sníží a nabídka začne opět stíhat.
Tehdy za socialismu bylo motivací vedení podniku, aby byl velký. Aby měl od centrály povoleno co nejvíce zaměstnanců a zdrojů a dodržoval nařízený plán. Podniky se nesnažily o maximalizaci zisku a produktivity, ale maximalizovaly vstupy, zdroje ve stylu – co je doma, to se počítá. Ekonom Kornai to nazýval sacím reflexem.
Současný covid je tvrdé období. Při loňských lockdownech jsme si na dluh koupili čas a řadě živnostníků a firem stát správně pomohl. Nejde ale nasávat donekonečna a přetáčet se tak zpět k socialistické ekonomice. Covid umocnil sání a spoléhání se na stát všude. Ze státního sají firmy, lidi. Ale i samotná ministerstva se navzájem předbíhají, které nejvíc dostane z rozpočtu na své programy. Správná jednorázová pomoc lidem při centrálně nařízeném lockdownu se nesmí stát vynuceným standardem při běžném chodu ekonomiky, ať už je covid v jakékoliv fázi.
Firmy musí začít cítit, že mohou zkrachovat. Lidi, že mohou přijít o místo. A ministerstva, že na svůj provoz nemusí dostat stále více a více peněz. Stejně tak u sebe musíme začít i my v České národní bance, rostou nám neúměrně výdaje na provoz i počet zaměstnanců. Covid nás nesmí nasměrovat k socialismu, kdy všichni sají zdroje a peníze a plýtvají s nimi, protože neberou ohled na produktivitu a kvalitu výstupu.