Mojmír Hampl (Forbes Česko 30.4.2013, rubrika: Názory & komentáře, strana: 16)
A je to tady. Vypadá to, že po letech tahanic, diskusí a bojů otevřených i zákulisních se skutečně přiblížil okamžik, kdy část zemí Evropské unie učiní významný krok. A krok chybný. Mám na mysli připravovanou daň z finančních transakcí (FTT). Evropská komise zveřejnila legislativní návrh připravující zavedení této daně na území 11 zemí, které se rozhodly pro tzv. posílenou spolupráci v dané věci (Slovensko mezi ně patří, Česká republika ne). Úmyslem zejména Francie a Německa bylo od počátku zavést ji jako daň celounijní, ale prostě nebylo možné dosáhnout shody. Nenašla se nakonec ani prostá většina zemí unie, kterým by se do tohoto dobrodružství chtělo jít.
Návrh komise není první, ale druhý v řadě. Poprvé komise představila obsahově velmi obdobný text v roce 2011, a zamýšlený pro celou EU. Ten spadl ze stolu. Dle mého z dobrých důvodů. Jak ukázaly dopadové studie nejen nezávislých think-tanků, ale i komise samotné, tato daň by působila zjevně protirůstově a mohla by znamenat snížení likvidity a objemu obchodů na trzích s mnoha finančními instrumenty až o desítky procent.
Když pominu to, že je poněkud zvláštní se o takové dani bavit v době, kdy skloňujeme ve všech pádech slovo konkurenceschopnost a růst, je nutné dodat ještě jedno. Ta daň není špatná jen sama o sobě, ještě navíc je načasování jejího zavedení zcela chybné. Proč ji spouštět v okamžiku, kdy je finanční sektor v mnoha zemích Evropy zásadně oslaben, či někde dokonce na kolenou? FTT mu ke stabilitě nepomůže, naopak. Jakou logiku má požadovat po finančních institucích, aby měly na jednu stranu více kapitálu a likvidity, aby v nich investoři nechávali více peněz (jak nyní v EU činíme), a zároveň z něj podobným opatřením z druhé kapsy zdroje odvádět, likviditu na mnoha trzích ohrožovat a díky snadnosti přesunu kapitálu po světě snižovat atraktivitu a konkurenceschopnost evropského finančního sektoru jako celku? Proč navíc opakovat chyby minulosti? Švédové tuto daň zavedli a po pár letech znovu zrušili, protože likvidovala trh a přenesla obchodování do Londýna a Kodaně. I těch 11 zemí si je tohoto zřejmě vědomo, proto se v novém návrhu objevuje záludný prvek tzv. extrateritoriality daně. To znamená, že daň by se neměla vybírat jen v oné jedenáctce, ale i při transakcích ve třetích zemích, pokud se obchoduje cenný papír či derivát vydaný v jedné z oněch 11.
Transakce se slovenským či německým cenným papírem by měla být zdaněna, i když si jej mezi sebou prodají britská, švédská či česká banka. Jedenáctka se tak snaží všechny známé negativní dopady neponechat jen na svém území, ale „infikovat" jimi i země ostatní. Z toho ale logicky plyne otázka, zda by nebylo od počátku lepší se do tohoto typu daně spíše nepouštět než se pak řešením kvadratury kruhy snažit nepříjemné efekty rozkládat i na většinu zemí EU, které mají s projektem doposud potíž. Ale asi je to v dnešní zcela zpolitizované debatě o finančním sektoru v EU opravdu otázka příliš logická a prostá.