Aleš Michl (Mladá fronta DNES 16. 12. 2019 strana 10, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Byl jsem v Jacksonville na Floridě.
Ne, to není luxusní Miami s plážemi. Je to přístavní město s vojenskou základnou. Hlavně námořní pěchota. Jdu tam takhle po chodníku, blízko dva vojáci. Míjí je dáma a řekne jim jen tak: „Díky za vaši službu.“
Vojáci, které já znám, raději hovoří o svých misích, kde kdo byl, respektive sloužil, než že by vyžadoval nějakou děkovačku. Povolání si vybrali sami. Ale přesto to musí potěšit. U nás v Česku běžně vojákovi nebo veteránovi v uniformě na ulici jen tak nepoděkujeme.
Tak jsem minulý týden pozval do ČNB členy Československé obce legionářské. Mají mezi sebou účastníky jak druhé světové války, tak také války v Iráku, misí v bývalé Jugoslávii nebo v Afghánistánu. Třeba Jiří Kadeřábek (93 let) bojoval proti nacistickému Německu, prošel východní frontou, byl dvakrát zraněn. Jaromír Lisý (98 let) byl účastníkem domácího odboje a nacisté ho zavřeli do Terezína...
Na třicet veteránů a veteránek z armády zašlo k nám do banky. Udělali jsme si společnou fotku s vlajkou. Dostal jsem i odznak s vlčím mákem – symbolem veteránů už od první světové války, kdy těla ležela na polích a první tam kvetl vlčí mák.
Popovídali jsme si. Snědli řízky. Vyprávěli si. Říkali, že ve válce je nejtvrdší měna nafta nebo cigarety. Že dnes v Česku žije kolem 14 tisíc veteránů. A shodli jsme se, že si máme vážit toho, jak dlouho je mír. Ten večer u nás v ČNB jsem jim proto řekl: „Díky za vaši službu!“
Tak když je někdy potkáte na ulici...