(Bankovnictví 17.4.2003 strana 12, rubrika: Světové finance)
Přístup k plánování přechodu na euro v podmínkách trvalé výjimky na jeho zavedení
Velká Británie si spolu s Dánskem v maastrichtské novele Smlouvy o EU vyjednala trvalou
výjimku na zavedení společné měny (tzv. opt-out). V praxi to znamená, že závisí jen a pouze na
jejím suverénním rozhodnutí, zda svou současnou měnu - britskou libru - vymění v budoucnu za euro.
Formální procedura počítá se sekvencí doporučení vlády - schválení parlamentem - předložení k
lidovému hlasování v referendu. Teprve po jeho souhlasném výsledku by země začala s přípravou
přechodu na společnou měnu. O Velké Británii se v této souvislosti paradoxně hovoří jako o nejlépe
připravené členské zemi. Na ministerstvu financí a v Bank of England pracují týmy zaměřené na
analýzu stupně připravenosti ekonomiky a společnosti na přechod k euru. Společné pracovní skupiny s
představiteli finančního sektoru a státní správy vypracovaly podrobný scénář přechodu a průběžně
jej aktualizují. Zlom v přístupu politických kruhů znamenalo vystoupení ministra financí Gordona
Browna v parlamentu v říjnu 1997. Zatímco předchozí vlády trvalou výjimku pojímaly pouze jako
ponechání si možnosti zavést euro jako otevřené, Brown navrhl ofenzivní strategii přípravy založené
na tezi - britská vláda je principiálně členství země v eurozóně nakloněna, ale tomuto kroku však
musí předcházet splnění určitých podmínek, které pro Británii vhodným načasováním zaručí jeho
dlouhodobou ekonomickou výhodnost.
Pět hospodářských testů
Ministr Brown ve svém projevu jako jednoznačné výhody specifikoval přínos pro mezinárodní
obchod, transparentnost nákladů a měnovou stabilitu. Z principiálního hlediska tedy označil úspěch
zavedení jednotné měny na jednotném evropském trhu jako přínos pro Evropu i svou zemi. Na druhou
stranu upozornil na to, že sdílení společné měnové politiky s ostatními zeměmi je zásadním
problémem z hlediska suverenity země a navrhl proto výše zmíněnou ústavní proceduru přijetí tak
závažného rozhodnutí. Pro ověření, zda je země na vstup do eurozóny dostatečně připravena, navrhl
tzv. pět hospodářských testů:
1. Je konvergence mezi hospodářským cyklem země a ekonomikou eurozóny udržitelná?
2. Je britská ekonomika dostatečně flexibilní na to, aby v podmínkách měnové unie dokázala
odolávat externím šokům?
3. Vytvoří vstup do eurozóny příznivé klima pro dlouhodobé investice?
4. Jaký bude dopad tohoto kroku na finanční sektor?
5. Bude členství v eurozóně přínosné z hlediska dlouhodobé prosperity a zaměstnanosti?
Na základě analýz, které v té době vypracovalo ministerstvo financí, zároveň poskytl aktuální
odpovědi. Průběh hospodářského cyklu Velké Británie a kontinentální Evropy se v roce 1997 značně
lišil. Zatímco v Německu a Francii byly úrokové sazby na úrovni 3 %, v Británii se pohybovaly kolem
7 %. To bylo výsledkem jak zděděných strukturálních rozdílností britské a kontinentální ekonomiky,
tak výkyvů ve vývoji britské ekonomiky v 80. a 90. letech 20. století. Konvergence tak mohla trvat
ještě několik let. Ani závěry plynoucí z malé flexibility britského trhu práce a nízké
konkurenceschopnosti na trzích některých produktů nebyly povzbudivé. Ve spojení s rozdílnou fází
cyklického vývoje by tyto skutečnosti neumožňovaly dostatečně pružnou reakci ekonomiky na vnější
šoky v prostředí jednotné měnové politiky a externě stanovených úrokových sazeb. Ačkoli pro
investiční prostředí je dlouhodobá stabilita měny a jednotně regulovaný evropský trh prospěšný, byl
by uspěchaný vstup nepřipravené ekonomiky do eurozóny pro jistotu investorů naopak negativním
signálem. Jednoznačně pozitivně proti tomu vyzněl test prospěšnosti zavedení eura pro finanční
sektor, který v britské ekonomice hraje klíčovou roli. Podle jeho výsledků by tento krok upevnil
vedoucí pozici londýnského finančního trhu v Evropě. Z hlediska dlouhodobé prosperity a
zaměstnanosti platil tentýž závěr jako pro testování průběhu hospodářského cyklu. Před zavedením
eura byla ještě nutná řada reforem sociálního systému nutných k tomu, aby byl schopen podpořit
dlouhodobou prospěšnost jednotné měny pro ekonomiku. Závěr relevantní z hlediska rozhodnutí, zda má
Británie usilovat o připojení ke společné měně v rámci první vlny v roce 1999, vyzněl jednoznačně
negativně. Zároveň ale byly učiněny kroky důležité z hlediska budoucího postoje země k zavedení
společné měny. Aby nadále nedocházelo ke spekulacím typu "euro ano, nebo ne" a veřejnosti bylo
jasné, že jde pouze o otázku načasování, bylo přijato rozhodnutí začít na vládní úrovni organizovat
výzkum a nutné přípravy na zavedení společné měny. Součástí těchto příprav mělo být i vytvoření
struktur, které budou tyto přípravy schopny organizovat v celonárodním měřítku. Zároveň bylo
stanoveno, že vláda má pravidelně vyhodnocovat výsledky uvedených hospodářských testů a v případě,
že jejich vyznění bude pozitivní, je povinna předložit parlamentu návrh na vypsání příslušného
referenda. Očekává se, že v červnu 2003 renomovaná výzkumná pracoviště předloží britskému
ministerstvu financí více než desítku studií mapujících nejrůznější oblasti hospodářství (od vlivu
na průmysl a obchod až po finanční služby) z hlediska dopadů potenciálního zavedení společné měny.
Konkrétní kroky politické reprezentace mohou následovat.
The Euro at 25
Málokdy se však otázka pokládá opačně: Jaký dopad by začlenění Velké Británie mohlo mít na
hospodářství eurozóny? Pro lepší představu jednoduché srovnání - zatímco souhrnný HDP všech
kandidátských zemí nedosahuje ani 5 % HDP dnešní eurozóny, podíl Velké Británie činí zhruba 20 %.
Tým bruselského "think-tanku" CEPS (Centre for European Policy Studies, více viz rámeček) vedený
Danielem Grosem se mimo jiné touto otázkou zabývá v nedávno publikované studii "The Euro at 25"
(CEPS, Brusel 2002). Podle jejích závěrů se bude eurozóna s Velkou Británií od své dnešní podoby
odlišovat jak ze strukturálního, tak z hospodářského a finančního hlediska:
* integrace ekonomiky s nadprůměrně vysokou kapitalizací akciového trhu posílí "equity
culture" v celé eurozóně;
* po začlenění Velké Británie se eurozóna dostane na první místo mezi devizovými trhy a trhy
derivátů s denním obratem na úrovni dvojnásobku těchto trhů v USA;
* vstup Velké Británie posílí euro vůči dolaru, omezí citlivost hospodářství eurozóny vůči
výkyvům cen ropy, zvýší očekávání ohledně budoucího růstu HDP a mírně sníží míru inflace v eurozóně
jako celku;
* na druhou stranu, vzhledem k významu kapitálových toků pro vývoj kurzu EUR/USD a jejich
dalšímu nárůstu po začlenění Británie je pravděpodobné, že se citlivost kurzů obou měn na jejich
výkyvy dále zvýší;
* Velká Británie pravděpodobně díky svému příznivému (transparentnímu a vymahatelnému)
regulatornímu rámci přitáhne po vstupu do eurozóny ještě více přímých investic ze zahraničí než
dnes;
* takový vývoj může zvýšit tlak na vlády ostatních zemí EU, aby urychlily reformy na trzích
produktů a práce, což by perspektivně mohlo vést ke snížení zaostávání v konkurenceschopnosti za
USA;
* na druhou stranu po vstupu Británie bude ještě složitější než dnes rozlišit mezi penězi a
ostatními aktivy v eurozóně jako celku, neboť nabídka peněz vzroste o "neurčitě definovaných a
vysoce těkavých" 30 % - Evropskou centrální bankou (ECB) používaný indikátor peněžní zásoby tak
bude ještě nespolehlivějším pilířem měnové politiky, než je tomu v současnosti.
Studie CEPS uzavírá - jediná námitka vůči začlenění Velké Británie do eurozóny není striktně
ekonomického charakteru. Vstup této země může podle jejích autorů dále zvýšit konflikt mezi
institucionální strukturou měnové a finanční politiky v EU díky přesvědčení Britů, že:
* jejich současný rámec je ve srovnání s britským příliš rigidní;
* britský rámec až doposud produkoval lepší výsledky.
Přístup Velké Británie k plánování přechodu na euro
Koordinací prací na přípravách na budoucí zavedení eura bylo britskou vládou pověřeno
ministerstvo financí. Ačkoli ve všech oficiálních publikacích je na prvním místě zdůrazněno, že se
jedná o plán na případné zavedení eura (což je z hlediska ústavy a přiznané výjimky naprosto
korektní), jak institucionální struktura, tak vybavenost jednotlivých pracovišť experty a pozornost
věnovaná i detailním aspektům příprav svědčí o mimořádné preciznosti. Jenom na ministerstvu financí
pracují dva téměř dvacetičlenné odbory - jeden na analytických otázkách, druhý na organizační a
logistické přípravě přechodu. Vláda pravidelně vydává zprávy o přípravách na zavedení eura - k
počátku roku 2003 jich bylo vydáno šest, z toho dvě pod názvem "National Changeover Plan" - 1999 a
2000. Bank of England má zvláštní odbor věnující se těmto otázkám a vydávající pravidelnou
publikaci věnovanou zejména přípravám na finančním trhu. Obdobným způsobem je aktivní i britská
asociace bank. Přípravy jako celek koordinuje "Stálý výbor pro přípravu na euro", kterému předsedá
ministr financí, jehož členy jsou guvernér centrální banky, státní tajemník pro průmysl a obchod,
finanční tajemník ministerstva financí, zástupce parlamentního výboru pro soutěž, ochranu
spotřebitele a trhy, předseda FSA (dozorčího orgánu nad finančními trhy) a zástupci řady profesních
asociací - obchodní komory, bankovní asociace, odborů, spotřebitelů, maloobchodníků a podobně.
Poměrně složitá organizační struktura umožňuje zapojení téměř stovky organizací z veřejného i
soukromého sektoru do přípravných prací v rámci devíti základních pracovních skupin zahrnujících
následující témata:
* příprava v oblasti finančních služeb (včetně investičních i v oblasti drobné klientely);
* ochrana spotřebitele a maloobchod;
* výroba a distribuce bankovek a mincí;
* komunikace s veřejností se zvláštním zaměřením na sociálně slabé skupiny a obchodníky;
* dopad na regiony a místní úřady;
* otázky zaokrouhlování a jednorázových cenových úprav;
* příprava informačních technologií ve veřejné správě a posouzení možnosti vydání obecné
metodiky jejich testování z hlediska přechodu na euro;
* zacházení s archivovanými daty v případě přechodu na euro;
* příprava komplexního a praktického plánu umožňujícího řízený přechod k euru.
Prvními produkty této analyticko-plánovací struktury byly:
* První národní plán přechodu na euro (1999), který navrhoval zejména časový harmonogram
přípravných prací v hlavních sektorech. Odpověď na jednoduše formulovaný problém - začněme od toho,
co bude trvat nejdéle - pomohla identifikovat tzv. určující období (leading times) nutná pro
přechod v jednotlivých oblastech. Nejdelší doba příprav se přitom ukázala být nutná v případě
systémů na výplatu sociálních dávek - až čtyři(!) roky.
* Druhý národní plán (2000), který se zaměřil na veřejný sektor, navrhl přistupovat k celému
procesu ve formě "řízeného přechodu" rozfázovaného do etap s důrazem na zintenzivnění informačních
aktivit a nabídky finančních služeb až ve finálních fázích procesu přechodu.
Železnou zásadou přitom od samého počátku bylo začít se připravovat s dostatečným předstihem,
aby bylo možné nejrůznější systémy (včetně informačních technologií) připravovat na záměnu britské
libry eurem v zásadě v rámci cyklu běžné obměny technologií a nevyvolávat tak zbytečně dodatečné
náklady. Vzhledem k tomu, že od zahájení přípravných prací celý proces značně pokročil - euro již
existuje v hotovostní podobě a EU se brzy rozroste o další země, které budou samy postupně
přecházet od svých národních měn k euru - i v jinak konzervativní Británii došlo k přehodnocení
některých původních myšlenek. Přesto se i nadále počítá s oddělenými fázemi přechodu na
bezhotovostní euro a na euro hotovostní (na rozdíl od Švédska, které v současnosti počítá s tzv.
velkým třeskem, tzn. se sloučením obou etap do jednoho kroku) a s prodejem tzv. startovacích
balíčků (dárkových balení mincí nové měny), které mají pomoci lidem s předstihem se seznámit s
novými platidly. Ilustrativní harmonogram zavedení eura ve Velké Británii (převzatý ze šesté zprávy
o přípravách přechodu na euro) najdete na obr. 1. Etapy přechodu platebních systémů na euro a
pozdější zavedení hotovosti názorně zobrazuje další ilustrace převzatá ze stejného podkladu na obr.
2.
JEDNOTLIVÉ KONKRÉTNÍ KROKY
Podle tohoto zdroje by tedy v případě pozitivního vyhodnocení "pěti hospodářských testů" byly
zahájeny konkrétní kroky v následující logice a pořadí:
* V počátečním čtyřměsíčním období by bylo v návaznosti na rozhodnutí vlády připraveno
referendum. V případě, že by občané hlasovali pro vstup, přípravy přechodu by byly spuštěny naplno.
* Podle revidovaných odhadů není pro zavedení hotovostního eura nutné období delší než 24-30
měsíců. V jeho rámci je jak veřejný, tak finanční sektor schopen zajistit všechny kroky nutné pro
konverzi.
* Vzhledem k výjimce na zavedení eura není britská libra zapojena do kurzového systému ERM 2
a ani s tím v rámci plánu přechodu nepočítá. Bude proto zajímavé sledovat, zda po případném kladném
výsledku referenda - a tudíž vzdání se výjimky na zavedení eura - budou Evropská komise a ECB
ochotny povolit výjimku z neplnění formální podoby maastrichtského kritéria kurzové stability -
povinné nejméně dvouleté účasti v tomto systému. Pokud tak učiní, bude značně erodovat jejich
pozice v této otázce vůči dalším čekatelům na vstup do eurozóny. Více v průběhu let 2003-2005
naznačí postup vůči Švédsku, pokud tamní referendum schválí záměr vlády euro zavést. V rámci
platných procedur je však minimální doba nutná k vyhodnocení plnění kritérií 30 měsíců.
* Přesný okamžik neodvolatelného navázání libry šterlinků na euro (označený jako "připojení")
není na grafu záměrně vymezen a není ani jasné, s jakým předstihem britské autority oznámí
konverzní poměr, v němž dojde k záměně libry šterlinků za euro. Zkušenosti z roku 1992, kdy libra
byla pod tlakem trhů nucena opustit tehdejší kurzový systém ERM, dodnes z této otázky pro Brity
činí navýsost citlivou záležitost.
* "Řízený přechod" tedy počítá, jak již bylo řečeno výše, s oddělenou fází bezhotovostního
přechodu (viz "připojení") od konečné výměny hotovosti v librách šterlinků za euro ("hotovostní
euro").
* Přechodné období bude využito i k nutným legislativním změnám, v neposlední řadě ke změně
statusu centrální banky.
* Finanční trhy budou k přípravám potřebovat v zásadě 12 měsíců, příprava informačních
systémů může v praxi začít i s větším předstihem.
* S přípravou europroduktů pro malé klienty (zde označeno jako "retail") lze začít později.
Konverze účtů bude probíhat postupně - nejprve pro velké klienty, pak pro menší obchodníky a
nakonec pro obyvatele.
* Období výměny hotovosti by nemělo být delší než dva měsíce, ceny a údaje na výpisech z účtů
by již v předstihu měly být zobrazovány jak v librách, tak v eurech (tzv. dual display). Není dosud
rozhodnuto, zda tak budou obchodníci činit dobrovolně, na základě obecně přijatého doporučujícího
kodexu či závazné legislativy.
* Velká pozornost bude ve fázi vrcholících příprav a samotné hotovostní výměny věnována
informační kampani, ochraně spotřebitele a zejména sociálně slabých či jinak diskvalifikovaných
skupin.
* Není dosud jasné, zda bude přechod euru započat k 1. lednu. Finanční rok v Británii končí
6. dubna, zvažuje se i průběh února, kdy je objem hotovostních plateb tradičně nejnižší.
* Logistické přípravy na výměnu hotovosti a ochranu transportů musí začít včas a nesmí být
podceněny, totéž se týká i dotací bankomatů.
* Přímou odpovědnost za konverzi ponese veřejný sektor, ale také banky a ostatní společnosti.
Ukazuje se, že zkušenosti zemí připravujících se na přechod k euru "ve druhé vlně" budou pro
dnešní kandidátské země (pokud některé z nich nevstoupí do eurozóny dříve) inspirativnější než
expertiza zemí "první vlny" (1999-2002). V této souvislosti bude zajímavé porovnat Velkou Británii
se Švédskem, jehož přístup je do značné míry odlišný a kde o vstupu do eurozóny bude rozhodovat
lidové hlasování v září tohoto roku.
________________________
The Centre for European Policy Studies (CEPS)
* je nezávislý institut zaměřený na výzkum nejrůznějších otázek souvisejících s evropskou
integrací a na jeho základě navrhující alternativní politiky vedoucí ke konstruktivním řešením
problémů. Byl založen jako nezávislá organizace v roce 1983.
* Jeho činnost - analýzy, pořádání odborných konferencí a diskusí, vydávání publikací - je
financována z členských příspěvků, příspěvků od oficiálních institucí (Evropská komise, ostatní
mezinárodní a mnohostranné instituce, národní vlády), příspěvků od nadací, výnosů z projektového
výzkumu, konferenčních poplatků a prodeje publikací. Významnou oblastí jeho aktivit je analýza
uplatňované hospodářské politiky; "Macroeconomic Policy Group", složená částečně z externích
odborníků pod vedením ředitele CEPS Daniela Grose, vypracovala mimo jiné citovanou publikaci.
________________________
Ing. Petr Procházka, CSc., absolvoval národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, v roce 1991
ukončil vědeckou aspiranturu v oboru mezinárodní finance na Univerzitě Karlově. V letech 1983-1990
pracoval v Ústředním ústavu národohospodářského výzkumu. Od roku 1990 působí ve SBČS v oddělení
mezinárodních institucí, poté vedl oddělení zahraničních úvěrů a řídil PMU PHARE (bankovní sektor).
Od roku 1993 působí v ČNB jako ředitel zahraničního odboru, v roce 1998 se stal ředitelem sekce EU
a mezinárodních organizací, náleží ke členům negociačního týmu České republiky. Na počátku roku
2002 byl jmenován náměstkem ředitele sekce kancelář a zároveň pověřen řízením odboru EU a
mezinárodních organizací.