Komentář viceguvernérky ČNB Evy Zamrazilové k výhledu pro český finanční sektor na letošní rok, který vyšel v ročence Top finance.
Nejčastější emocí ve výhledech na letošní rok je pro Českou republiku opatrný optimismus. Inflace se vrátila zpět k cíli ČNB, reálné mzdy opět rostou a těžké časy postupně polevují. Mezinárodní geopolitická situace sice zůstává turbulentní a těžko předvídatelná, otazníky visí i nad ekonomickou budoucností Evropy – zejména Německa – a na domácí scéně se blíží sněmovní volební klání. Pokud se neobjeví další černá labuť, mohli by letos Češi poprvé od roku 2019 prožít relativně standardní období bez výrazných extrémů.
Zatímco pro Českou republiku jako celek je na rok 2025 opatrný optimismus, myslím, přiléhavým výhledem, pro finanční sektor se nabízí označit nadcházející měsíce spíše za období příležitosti. Bankám, investičním společnostem a dalším finančním subjektům se zpravidla velmi dobře dařilo už loni. Globální akciové trhy investory v roce 2024 potěšily výrazně nadprůměrným zhodnocením – na předních světových příčkách výnosu včetně dividend mimochodem figurovala pražská burza, jež předčila dokonce i americké indexy – a díky poklesu úrokových sazeb i odeznívání pesimistické nálady se postupně obnovuje také poptávka po úvěrech včetně hypoték. Ostatně právě pozorovaný a očekávaný vývoj na realitním trhu je vedle přetrvávající zvýšené inflace ve službách jedním z důvodů, proč by ČNB měla být opatrná v dalším snižování úrokových sazeb, byť pro něj určitě ještě existuje prostor.
Hlavní příležitosti na rok 2025 pro finanční sektor osobně spatřuji ve dvou hlavních oblastech. V případě retailu půjde o oblast investování (či chcete-li spoření) na důchod. Ač má Dlouhodobý investiční produkt (DIP) určité rezervy, bezesporu přinesl finančnímu trhu nový impuls, jak s klienty v této oblasti pracovat, co jim nabízet a jak znovu více přitáhnout pozornost k tématu, jež se týká každého z nás. Ostatně stárnutí populace, nízké porodnosti, rostoucímu tlaku na deficitní veřejné finance či migraci, tedy tématům, jež se zajištěním na stáří přímo či nepřímo souvisejí, se konečně dostává ve společnosti více a více pozornosti. A před sněmovními volbami bude tato diskuze určitě ještě intenzivnější.
Když připočteme, že do produktivního věku dorůstají generace, jež už s jistotou vědí, že se ve stáří nebudou moci spoléhat výhradně na státní důchodový pilíř, je potenciál pro finanční trh v této oblasti obrovský. A to nejen v souvislosti s DIP nebo s novými alternativními fondy penzijního spoření (DPS), jež budou moci kromě akcií zahrnovat třeba i nemovitosti, private equity nebo kryptoaktiva, ale samozřejmě také zcela mimo státem podporované či zvýhodňované produkty.
Druhou velkou příležitost pro finanční sektor vidím v probíhající transformaci české a evropské ekonomiky. Média jsou plná témat jako je skomírání tradičního automotive, zavádění cel ze strany USA po nástupu administrativy Donalda Trumpa, nepříznivých dopadů energetické transformace na evropský průmysl či konce Německa jako hospodářského motoru Evropy. Česká republika je v tomto kontextu často vykreslována jako poražený, jako stát, který bude tratit víc než ostatní.
Může to tak nakonec dopadnout, ale data, která se mi v ČNB dostávají do ruky, i četná setkání se zástupci byznysu mi dávají naději, že by budoucnost nemusela být až tak šedivá. Naše země má potenciál se změnám ve světě do velké míry přizpůsobit, částečně se přeorientovat na jiné trhy či obory a znovu nastartovat ekonomickou konvergenci, jež se zastavila už kolem roku 2016.
Aby se tak skutečně stalo, je potřeba ještě obrovské množství práce, odvahy a entusiasmu. Kromě podnikatelů a veřejného sektoru, který k tomu bude muset přispět řadou kroků od investic do infrastruktury přes digitalizaci až po odstraňování byrokracie, však v tomto ohledu sehraje zásadní roli i finanční sektor. Ten má a může transformaci české ekonomiky podpořit, chytře a odpovědně financovat a sám z ní pak těžit stejně jako celá společnost. Klidně už hned v roce 2025, který k tomu po delší době opět nabídne rozumné podmínky.