Rozhovor s Evou Zamrazilovou, viceguvernérkou ČNB
Dalibor Martínek (Newstream.cz 12. 1. 2024, rubrika Leaders)
Jak se bude vyvíjet základní úroková sazba v letošním roce?
Doufáme, že pokles sazeb, který jsme zahájili 21. prosince, bude moci dále pokračovat. V ideálním případě na každém zasedání měnovou politiku uvolníme s tím, jak budou odeznívat rizika návratu k inflačnímu cíli. Rychlost a intenzita bude záležet na tom, jak se bude vyvíjet inflace. První znamení dodá lednová inflace, která do značné míry předznamená míru meziroční inflace i pro celý rok. Pokud by inflace překvapila příliš vysokým číslem směrem nahoru, můžeme proces snižování sazeb kdykoliv zastavit. Pokud budou čísla lepší, může přijít na řadu i padesát bazických bodů. Očekávám ale, že naše měnová politika bude i nadále restriktivní.
Čísla za lednové zvýšení cen budou od statistického úřadu až v polovině února. Máme tady před sebou měsíc napjatého vyčkávání. Jaké hodnoty očekáváte?
Určité signály dostáváme už teď. Nedávno například vyšel průzkum, že se ceny základního souboru potravin snížily o několik procent. To ještě není tvrdé číslo statistického úřadu, ale je to určitý signál. Budeme si to průběžně vyhodnocovat. Osobně očekávám, že třeba cena energií zůstane podobná, jako byla v prosinci. Že pokles silové složky kolem dvaceti procent bude zhruba vyrovnán růstem složky regulované. Myslím, že dobrá zpráva pro spotřebitele je, že už by se regulovaná složka neměla příliš zvyšovat.
Takže ceny energií už nejsou hrozbou pro českou inflaci?
Nejistota kolem lednového čísla tady je. Ale určitě bych to neviděla jako hrozbu pro vývoj spotřeby domácností. Ani pro finanční situaci domácností. Pouze nízký podíl domácností byl zafixován na nízkých, „předválečných“ hodnotách. Předpokládám, že jsou to domácnosti s jistou mírou finanční gramotnosti, lépe situované domácnosti, které případný náraz neomezí ve spotřebě. A také to mohly čekat. A také, za ty dva tři roky mohli ušetřit peníze, které jsme my neprozíraví museli energetickým dodavatelům zaplatit.
Vidíte nějaký rizikový faktor z hlediska budoucí inflace, výdajů domácností nebo firem?
U cen potravin není žádný fundamentální důvod, aby rostly. Ještě včera jsem se dívala na poslední statistiky. Ceny zemědělských výrobců klesly meziročně asi o šestnáct procent. A ceny potravinářských producentů asi o tři procenta. Tam prostě není důvod, aby se jejich ceny propsaly do růstu maloobchodních cen. Když vám klesají nákladové ceny, není důvod, aby maloobchodní ceny rostly.
Už před rokem jste říkala, že se inflace začátkem letošního roku bude blížit inflačnímu pásmu ČNB kolem dvou procent…
Říkala jsem, že číslo inflace bude začínat trojkou. A to si pořád myslím. Uvidíme patnáctého února. Meziměsíční výkyvy během roku už očekáváme velmi slabé. Meziroční hladina inflace už by měla být korigována pouze sezónními vlivy, jako to bývá v normálních letech. Nechci pokoušet osud, aby na nás zase nepřihrál nějakou nečekanou událost. Na začátku roku 2022 jsme také čekali úplně jinou situaci, než jaká nakonec nastala.
Očekává se, že zhruba za půl roku začne snižovat základní sazby také Evropská centrální banka. Jak to v ČNB vnímáte?
Nejoptimističtější hlasy hovoří o tom, že by první mírné snížení sazeb ECB mohlo přijít už na jaře, ve druhém čtvrtletí. Úrokový diferenciál mezi korunou a eurem je nyní mezi dvěma a třemi procenty, a už se asi nebude výrazně měnit tak, aby to mělo dopad na vývoj ekonomiky nebo kurz koruny k euru. Problém pro českou ekonomiku byl, když rozdíl v sazbách byl tři nebo čtyři procentní body. Taková situace už v dohledné době nenastane.
Když v Česku před dvěma roky vylétla základní úroková sazba na sedm procent, hovořilo se i o tom, že jedním z důvodů je snaha centrálních bankéřů zchladit přehřátý nemovitostní trh, kde ceny rostly výrazně rychleji než růst mezd. Bylo to tak? A pokud ano, už český trh s bydlením ochladnul?
Uvidíme, jak budou reagovat banky na uvolňování měnové politiky. Zatím se výrazně snížily pouze úroky u vkladů, na spořících účtech. Co se bude dít na realitním trhu uvidíme, až se hypoteční sazby dostanou na nižší úrovně. Je to i regionálně rozdílné. Něco jiného je Praha nebo Brno, a něco jiného jiné lokality. Že by se dostupnost bydlení zlepšila s levnějším financováním se příliš nedomnívám. Ceny bydlení jsou vzhledem k výši příjmů stále extrémně vysoké, především ve velkých městech. Faktem však je, že se možná situace na trhu bydlení trochu otočila k lepšímu a raketový růst z dob covidových se snad zastavil.
Jak se podle vás bude vyvíjet úročení hypoték?
Sazby asi nespadnou na úplně nízké úrovně. Před deseti nebo patnácti lety bylo normální brát si hypotéku za tři nebo čtyři procenta. Situace, kdy potom byly sazby pod dvěma procenty, nebyla normální. Vedlo to k tomu, a byl to degenerativní účinek nízkých sazeb, že na jedné straně nedostanete nic na spořicím účtu, a na druhé straně se při levné hypotéce nemovitosti staly investičním statkem, nikoliv prostředkem k životu. Pokud bychom se nyní bavili o dostupnosti bydlení, prvotní překážkou je byrokracie, která brzdí výstavbu. Ne výše úrokových sazeb.
Prezident Petr Pavel vyzval k brzkému přijetí eura. Jak vnímáte euro, respektive, pomohla česká koruna k poražení vysoké inflace?
Má to více rovin. Přijetí eura je politický proces, který má řadu ekonomických dopadů. Je otázka, jakým způsobem by vůbec přijetí eura probíhalo. Podmínky pro přijetí eura se mění. Třeba Slovensko bylo přijato do systému testování kurzů prakticky okamžitě. Nyní je vstup do systému ERM II procesem na měsíce, spíše na roky. Od okamžiku, kdy vstup schválí vláda, nastupují debaty o podmínkách. Okruh témat vstupu do tohoto systému může být velmi široký. A je nejasné, zda by byl podmínkou i vstup do bankovní unie.
Osobně se domnívám, že třeba v případě Bulharska nebo Chorvatska byla tato podmínka dána nižší kvalitou finančního dohledu tamních centrálních bank. Náš dohled je minimálně stejně kvalitní, jako dohled Evropské centrální banky. Proto si myslím, že by tato podmínka pro vstup do ERM II pro nás platit neměla. A až když jsou všechny konzultace uzavřené, musí vstupující země udělat patřičné legislativní změny. Ještě než bychom vstoupili do procesu ERM II, musí panovat politická shoda. Není to možné protlačit nějakou těsnou většinou s tím, že se poté zněmí poměry v parlamentu. Musí tomu předcházet širší společenská debata.
A vidíte takovou debatu? Vede ji například ČNB s vládou?
Dlouho tato debata nebyla na stole. Je to debata posledních týdnů. Nebyla na stole už i proto, že jsme dlouhou dobu neplnili Maastrichtská kritéria. Když je neplníte, nemá smysl otevírat debatu, jestli máte začít přípravný proces. Pokud bychom se nakonec dostali do té takzvané „čekárny“, bude se mimo jiné stanovovat parita kurzu. A potom se dva roky testuje, jak se kurz v mechanismu pohybuje, s jakými výchylkami. Ideálně by to mělo být maximálně dvě a čtvrt procenta nahoru nebo dolů.
Proto si myslím, že než se vůbec k tomuto nastavení parity přistoupí, měla by mít koruna za sebou nějakou dobu, kdy bude testována trhem. Až budeme mít jistotu, že se na paritě dva roky udrží bez velkých výkyvů. Koruna mezi lety 2013 a 2017 vůbec nebyla pod vlivem trhu. Po kurzovém závazku dobíhaly efekty překoupenosti koruny. Potom přišel covid s omezením zahraničního obchodu. A potom přišla válka na Ukrajině, kdy ČNB musela vstoupit do hry, aby převážila tržní tlaky směřující k tomu, že tady v zimě zmrzneme a zavřeme továrny. To nebylo dobré období pro měnu.
Má Česko nyní usilovat o přijetí eura?
Důležité je, aby byla celospolečenská debata. Nemělo by to být přes závit populace. Téma by se mělo dostat mezi obyvatele se všemi plusy a mínusy, se všemi souvislostmi. Ať si to každý v hlavě srovná. Co je hlavní, politici a úředníci by si měli uvědomit, jak každá lhůta může dlouho trvat, co ji může zkomplikovat. Měli by si udělat jízdní plán. Kdyby někdo řekl, vstupme do ERM II a uvidíme, tak to by byla velká nezodpovědnost. A druhá nezodpovědnost je, když někdo říká, přijměme euro, ale na druhé straně bagatelizuje stav veřejných financí. Ten je z pohledu dlouhodobé udržitelnosti špatný a je potřeba to změnit.
Nastoupili jsme v konsolidaci veřejných financí správnou cestu s balíčkem ministra financí Stanjury?
Je to aspoň první krok. Ale když se podíváte, jaká byla kolem vlastně velmi skromného balíčku debata, tak mám o konsolidaci veřejných financí trochu obavy. Ve hře je ještě důchodová reforma ministra Jurečky, která by dlouhodobou nerovnováhu mohla výrazně zlepšit. Nepřísluší mi mluvit o jednotlivých parametrech, ale důchodový systém by se měl stabilizovat. Jenom za rok 2023 vygeneroval deficit 75 miliard korun.
Jak významným inflačním tlakem, na který musíte reagovat, třeba i změnou úrokových sazeb, jsou stamiliardové schodky českých veřejných financí?
Jde o to, jak schodek vznikne. Třeba konkrétně velkým inflačním impulsem bylo zrušení superhrubé mzdy. Lidé dostali peníze navíc, aniž by zvýšili produktivitu. V součtu rostly mzdy v roce zrušení superhrubé mzdy o zhruba čtrnáct či patnáct procent, což bylo neadekvátní situaci. Mělo to jednoznačně proinflační dopad. A byl to jeden z důvodů, proč se v roce 2021 u nás inflace takto rozběhla a proč byla vyšší než v jiných zemích.
Ubránila koruna inflaci v Česku? Aspoň trochu?
Rozhodující byl moment z roku 2021, kdy Česká národní banka jako první rozpoznala inflační riziko a začala už v polovině roku zvyšovat úrokové sazby. Část inflace se podařilo růstem sazeb odsát. Nicméně, celá situace by byla jinak, kdyby nepřišla válka na Ukrajině. Smísilo se několik inflačních faktorů. S porouchanou nabídkovou složkou energetického sektoru si centrální banky moc poradit nemohou. Ale ECB začala zvyšovat sazby až v době, kdy my jsme se sazbami byli na vrcholu. Koruna k boji s inflací určitě pozitivně přispěla.