V. Benda, člen bankovní rady ČNB a J. Matějů, poradce (Hospodářské noviny 15. 9. 2021 strana 15, rubrika Názory)
Srpnové zvýšení spotřebitelské inflace na 4,1 procenta překvapilo analytiky v soukromém sektoru i v centrální bance. Nejde jen o samotné meziroční číslo, které je nejvyšší za posledních skoro 13 let. Alarmující jsou též jeho vysoké měsíční přírůstky: vždyť jen za dva letní měsíce vzrostly ceny dohromady o 1,7 procenta, tedy jako jindy za celý rok. Někteří ekonomové upozorňují na dočasný charakter tohoto cenového vývoje – co šlo nahoru kvůli dočasným omezením nabídky, musí jít přece dolů, až se nabídka obnoví. Takový pohled je však velmi zjednodušený. Současná situace je totiž dána nešťastnou kombinací nejen dočasných nabídkových vlivů (zvýšené ceny nedostatkového zboží jako stavebnin, mikročipů či ojetých aut), ale i dlouhodobějších poptávkových tlaků. A ty bohužel mívají delší trvání, samy od sebe neodezní a ČNB na ně musí důrazně reagovat.
Současná inflace má zčásti poptávkový charakter. Nelze ji svést jen na ceny komodit, polovodičů či stavebních materiálů. Pohledem na vývoj spotřebního koše ČSÚ je zřejmé, že rostou ceny téměř všeho. To je typický charakter inflace tažené poptávkou. K růstu cen přispívají potraviny, pohonné hmoty, služby, spotřební zboží, dopravní prostředky a bydlení (jak nájemné, tak pořízení a údržba nemovitostí). Jen těžko hledat položku, jejíž cena klesá.
Poptávkovému charakteru inflace nahrávají i údaje ze zbytku ekonomiky, které potvrzují silné oživení s očekávaným návratem na předcovidové úrovně ekonomické aktivity v příštím roce. Letos si ekonomika připíše přes tři procenta a příští rok čtyři procenta. Trh práce s přispěním podpůrných vládních programů navázal na předpandemický vývoj. Nezaměstnanost – již tak v mezinárodním srovnání extrémně nízká – opět klesá. Vývoj mezd za letošní druhé čtvrtletí překvapil silným meziročním růstem o více než jedenáct procent. Lidé, kteří pracovat chtějí, prostě práci mají a příjmy většině z nich svižně rostou. V mnoha oblastech tak vysoká poptávka naráží na produkční schopnosti naší ekonomiky – jako například ve stavebnictví. Jinde je limitem omezená nabídka v celosvětovém měřítku – v případě polovodičových čipů se sešly problémy ve výrobě na Tchaj-wanu s obrovským nárůstem poptávky po IT hardwaru v souvislosti s přechodem části světové ekonomiky na distanční výkon práce v době pandemie.
Nic z toho by ale ČNB neměla ignorovat. Stabilizace vývoje cen je pořád jedním z hlavních úkolů. Krátkodobou odchylku inflace od cíle je možné dočasně tolerovat, pokud je prokazatelně způsobena přechodnými a nezávislými vlivy, jako jsou změny daní. To ale neplatí pro současný vývoj, kdy se inflace drží již několik let nad cílem a nyní ho již výrazně překračuje. Hlavně v tomto dlouhodobějším přestřelování se liší situace české ekonomiky od eurozóny, kde se inflace naopak dlouhodobě plazila hluboko pod cílem. Varovný je přitom nárůst dlouhodobějších inflačních očekávání českých domácností a firem.
Co s tím lze dělat? Standardním nástrojem centrální banky jsou úrokové sazby. Vyšší sazby znevýhodní okamžitou spotřebu a motivují k úsporám. Zbrzdí také šílenství na realitním trhu a ve stavebnictví. Znevýhodní zadlužování domácností, firem i státu a tím omezí tvorbu peněz. V dohledné době několika čtvrtletí by úrokové sazby mohly vzrůst někam k neutrálním úrovním mezi dvěma a třemi procenty. V době růstu by uložené peníze měly vynášet víc, než kolik z nich obrazně ubírá inflace.
Dalším klíčovým faktorem, který inflaci ovlivňuje (a to s podstatně menším zpožděním než sazby), je devizový kurz koruny. Návrat k mimořádnému opatření typu kurzového závazku není na pořadu dne. Jde spíše o to, přestat zbytečně bránit posilování koruny. S vysokými devizovými rezervami totiž souvisí některé jevy, které přirozené posilování koruny brzdí. Je tím například odliv výnosů ze státních dluhopisů držených zahraničními investory, kteří je mění z korun do eur či dolarů a na devizovém trhu tak vytvářejí jednostranný depreciační tlak. Pokud by se ČNB vrátila k praxi odprodeje výnosů ze svých devizových rezerv v cizích měnách do korun, vytvořila by tomuto tlaku protiváhu. Tato debata již probíhá.
Shrnuto, inflace je stále hlavním cílem ČNB, a nástroje pro její zkrocení existují a jsou funkční. Právě kvůli tomu, že v nejbližší době bude pokračovat růst sazeb, se také inflace v příštím roce navrátí zpět k dvouprocentnímu cíli.