Jan Kubíček: ČNB provedla největší racionalizaci v posledních deseti letech

Jan Kubíček, člen bankovní rady ČNB (Hospodářské noviny 11. 12. 2023 strana 15)

ČNB sice není součástí státního rozpočtu, přesto se letos rozhodla, že by měla snížit počet svých zaměstnanců, v neposlední řadě i proto, že věříme, že v době boje proti inflaci musí celý veřejný sektor projít určitou zeštíhlovací kúrou a centrální banka nemá právo stát stranou.

Snižování počtu státních zaměstnanců je sice často v obvyklém repertoáru „jednoduchých řešení“ doporučovaných při fiskálních konsolidacích, ve skutečnosti v praxi naráží na nemalá úskalí. Faktem je, že počet státních zaměstnanců má snad všude na světě tendenci růst a ekonomie dokonce přišla i s různými modely, které se tento jev snaží vysvětlit. Popularizovaný je tzv. Niskanenův model byrokracie, podle kterého se šéfové byrokratické organizace snaží maximalizovat svůj rozpočet a zaměstnanost svého úřadu. Výsledkem je potom neustále bobtnající organizace, která si často vytváří i svou vlastní, dodatečnou agendu. Možná je to příliš cynický a plochý pohled na fungování státních organizací, ale některé jeho důsledky jsou neopominutelné. Zejména to, že nemají-li byrokratické organizace stále růst, je nutné do nich čas od času „říznout“. Přitom impulz k zeštíhlování nikdy nevychází z útrob úřadu samotného, ale je mu naordinováno buď zvnějšku nebo na základě silného přesvědčení jeho šéfa. A tak tomu bylo i v případě ČNB. Guvernér Aleš Michl nařídil personální audit, který vedl k zániku 5,1 % pracovních pozic k 30. listopadu letošního roku. Z 1516 v roce 2022 tak jejich počet klesl na 1439 a jde o první komplexní zeštíhlení provozu za posledních deset let. Zároveň má centrální banka méně nejvyšších manažerských pozic. Ve dvou krocích snížila počet ředitelů sekcí či samostatných odborů, tedy těch přímo podřízených bankovní radě, ze 17 na 14.

Výsledky racionalizace v ČNB

Možná, že se takové snížení počtu zaměstnanců jeví lidem z korporátní sféry jako malé, ale to je dáno právě některými odlišnostmi státních organizací oproti firmám. Zásadní je, že státní organizace má většinu agendy dánu zvnějšku a nemůže se tak rozhodnout, že prostě některé činnosti dělat nebude. Tak ČNB má kromě svého hlavního úkolu, kterým je měnová politika, na starosti sice méně spektakulární, zato neustále se nafukující agendu v oblasti dohlížení, licencování a sankcionování stále rostoucího počtu subjektů.

Růst množství agend by přispíval k růstu počtu státních zaměstnanců, i kdyby se státní organizace nechovaly podle výše zmíněného modelu byrokracie. Takže zásadní otázka je, kde se ty nové agendy stále berou? Je to důsledek toho, že náš svět se stává stále regulovanějším a reglementovanějším: nové a stále detailnější předpisy si vyžadují své vykonavatele, což není nikdo jiný než bobtnající státní organizace. Proč se náš svět mění tímto směrem je námětem na knihy, ale budiž zde alespoň řečeno, že počet státních úředníků na jedné straně a regulovanost prakticky každé oblasti našeho života na straně druhé jsou spojené nádoby.

Nicméně i když agendy v tichosti a kontinuálně rostou, lze alespoň v omezeném rozsahu počet státních zaměstnanců snížit (jako to udělala ČNB) nebo zbrzdit jejich růst. Do budoucna je tu např. šance, že se ve větším měřítku prosadí tzv. „regtech“, tj. regulační technologie. Jakkoliv se mi dnes jeví tento termín jako mírně nadnesený, skutečností je, že vidíme pronikání informačních technologií do vyloženě regulačních procesů, a to jak na straně regulovaných, tak i na straně regulujících. Jestliže nové softwary jsou dnes schopné provádět v oblasti financí takové postupy, o kterých se mělo ještě nedávno za to, že jsou vyhrazeny pro lidský úsudek, je pravděpodobné, že toho budou schopné i ve výkonu některých regulačních agend. To dává naději, že budeme schopni zvýšit produktivitu úředníků a že tedy budeme čelit růstu agend, aniž by si to vyžadovalo dodatečné pracovníky.

Pochopitelně že kromě počtu pracovníků je podstatná také otázka jejich mezd. Ten zůstal v ČNB umírněný, v neposlední řadě i díky vstřícnosti našich odborů a snaze o konsensuální řešení všemi zúčastněnými se podařilo udržet růst mezd v letošním roce na 4,5 % a pro příští rok je odsouhlaseno zvýšení mezd o 4,4 %. I v tomto jsme se tedy snažili plnit to, k čemu jsme sami vyzývali (tj. ke mzdové umírněnosti), protože právě střídmý růst mezd je jednou z podmínek, aby se podařilo zkrotit vysokou inflaci v Česku. Pro naše zaměstnance to ale znamenalo určité zaostání jejich mezd oproti tempu růstu průměrné mzdy. Lze namítnout, že i tak mají mzdy nadprůměrné, ale je nutné si uvědomit, že pracovníci v ČNB (podobně jako i v mnoha dalších státních organizacích) musejí být specialisty s určitým vzděláním a úřady o ně musejí soutěžit se soukromým sektorem, což bez odpovídajících platů a prostředí není možné.

Mám-li shrnout zkušenosti, které jsme během letošní racionalizace v ČNB získali, tak si dovolím říci, že je to proces, který rozhodně nebyl jednoduchý a pro mnohé byl lidsky bolestivý. Nicméně se domnívám, že pro státní organizace je občasná, periodická zeštíhlovací kúra jednoduše nevyhnutelná, protože tendence k bobtnání je takříkajíc v jejich genetické informaci.