Rozhovor s J. Rusnokem, guvernérem ČNB
Ivana Pečinková (Lidové noviny 9. 1. 2021 strana 9, rubrika Rozhovor)
Loňský pokles by nemusel být o mnoho větší než v rekordním krizovém roce 2009, kdy šla ekonomika dolů o zhruba pět procent, odhaduje v rozhovoru pro Lidové noviny guvernér České národní banky Jiří Rusnok.
*LN Jak hodnotíte minulý rok? Co vzal a co dal?
Zažili jsme něco mimořádného. Šok, který posléze způsobil všeobecný pokles světového hospodářství, přišel zvenčí a neměl kořeny v ekonomice. Tím se současný vývoj zcela vymyká srovnání s minulými krizemi. A pro obnovu hospodářského růstu je důležité, že krizový impuls nevzešel z finančního sektoru. Což je v moderních společnostech velmi časté a my jsme to zažili naposledy v krizi let 2008–2010. Nyní naopak finanční sektor, v našem případě hlavně banky, bude spíše součástí řešení, jak z krize ven. A nadto nás pozitivně překvapila velká odolnost a adaptabilita naší ekonomiky.
*LN Jak se to projevilo?
V průběhu loňského roku se ukazovalo, že druhá vlna a další covidové vlny, které byly nebo jsou z pandemického hlediska mnohem dramatičtější, paradoxně nemají – ekonomicky vzato – tak vážné důsledky jako první vlna. Na rozdíl od jara se nám prakticky vůbec nezastavil průmysl, mnoho podniků ze sektoru služeb hledá či nachází nový byznysový model, dokladem schopnosti se přizpůsobit je i přechod na home office či distanční vzdělávání, zahraniční obchod běží relativně dobře. Navíc máme štěstí v tom, že pandemii dobře zvládá i náš nejdůležitější partner, německý průmysl. Ten má silné postavení na zahraničních trzích a jeho hlavní odbytiště, Čína, se už vrátila na růstovou dráhu, byť její růst je o dost slabší než v minulých dvaceti třiceti letech. Prostřednictvím Německa je Čína důležitá i pro nás.
*LN Co z toho všeho vyvozujete?
Tohle vše dohromady dává silnou naději, že jakmile pominou externí příčiny krize, tedy zdravotní omezení, ekonomika se může relativně rychle navracet k normálu. Koneckonců když se podíváte na právě zveřejněný výsledek státního rozpočtu za loňský rok, vidíte relativně malé výpadky daně z přidané hodnoty. A hrubý domácí produkt je vlastně souhrn nové přidané hodnoty. Takže ten rozpočtový výsledek signalizuje, že se náš ekonomický život vůbec nezhroutil.
*LN Takže se z koronavirové krize dostaneme rychleji než z krize 2009–2010?
Mně se to tak jeví. Ale je to jen můj odhad. Soukromý odhad. Nemluvím teď za ČNB, protože právě začínáme pracovat na nové prognóze, jejíž výsledky budou na začátku února. A to je mnohem serióznější cvičení než moje odhady. Já vycházím z toho, že v uvozovkách infrastruktura produktivní části ekonomiky nebyla zásadně narušena. S výjimkou některých sektorů, jejichž váha na celkovém ekonomickém výkonu není dominantní. A banky, které jsou krevním oběhem ekonomiky, vstoupily do koronavirové krize mnohem lépe vybavené než do té minulé, rezervami i regulatorními pravidly. A finančně lépe připraveny byly také podniky.
*LN Co nás tedy čeká?
Pro rok 2020, kdy covid udeřil, kdekdo předpovídal až dvouciferný ekonomický propad. My jsme začínali na odhadu někde na osmi procentech, ale pak jsme zmírňovali. A ještě stále máme platnou prognózu, kde jsme v základním scénáři na sedmi procentech. Ale dovolím si spekulovat, že se nakonec ukáže, až budeme mít čísla za celý rok, že propad bude jen o něco málo horší než v roce 2009. A ten byl s 4,8 procenta zatím nejhlubším propadem novodobé české ekonomiky. Myslím, že určitě budeme nad pěti procenty, ale ne na osmi a více. Možná ani ne na sedmi.
*LN A co letošní rok?
Ve srovnání s rokem 2020 bychom měli zaznamenat ekonomický růst. V naší prognóze máme velmi konzervativní číslo 1,7 procenta. Je postaveno na tom, že první pololetí, hlavně první tři měsíce, bude stále silně ovlivněno epidemiologickou situací. Já si ale dovedu představit, že pokud bude pozitivní vývoj ve zdravotní oblasti, může to být výrazně lepší. Avšak i pokud místo dvou bude růst na čtyřech procentech, budeme z hlediska absolutních čísel stále pouze dohánět rok 2019. Takže letošek bude rokem konsolidace a postupné cesty k úrovni dosažené v minulosti. Ovšem cesta k tomu bude určitě bolestivá a krušná. Dopady roku 2020 na jednotlivé ekonomické subjekty, počínaje podniky až po jednotlivce, budou citelné hlavně v prvních týdnech letošního roku. Protože uplynou mnohé ochranné lhůty, které zatím nedovolovaly, aby se krize dramaticky projevila v rodinných rozpočtech a v bilancích podniků. A subjektivní vnímání té situace může být v tomto období mnohem – řekl bych – depresivnější než loni. Ale na druhou stranu může dodávat energii, světlo na konci tunelu, naděje v podobě úspěšné vakcinace.
*LN Dalo by se něco udělat, aby podniky a domácnosti netrpěly tolik?
To něco především musí dělat každý sám. Každý podnik, každá domácnost. Neslibujme lidem nereálné věci a neudržujme je v iluzi, že bude o všechny postaráno automaticky. Tak to na světě nefunguje. I když lze očekávat, že se s takovým přesvědčováním v letošním volebním roce potkáme.
Já myslím, že vláda dělá relativně hodně. Objem pomoci je více než dostatečný. Běží podpůrné programy pro omezované obory, běží antivirus, případně bude nahrazen novou formou, založenou zákonem. K tomu běží další opatření v sociální oblasti. A nyní tady máme daňový dáreček, jak říká pan premiér, pro všechny. Když se podívám jinam, tak asi v málokteré evropské zemi došlo k tak radikálnímu fiskálnímu transferu jako u nás v letech 2020 a 2021. A některé věci budou působit trvale.
Takže v tomto směru se dělá dost. Otázkou je, jak jsou ta opatření zacílena, zda cílí tam, kam by měla. Zda máme ty správné prostředky a zda je podáváme ve správných dávkách těm správným pacientům. Zda každá vynaložená koruna z daní přináší co možná největší efekty, které jsou žádoucí, to je na debatu. Do takové debaty se ale nechci pouštět, protože pro to nemám potřebné podklady ani znalosti. A ostatně tohle bude vždy diskutabilní a je to tak všude na světě.
*LN A váš názor?
Ta nedokonalost tam vždycky bude, to je jasné. My obecně trpíme tím, a to je známá věc a já to neříkám poprvé, že neumíme úplně dobře spravovat věci vlastního státu. Z mnoha důvodů. Historických i novějších. Efektivnost prostě kulhá. Ale není to asi nic fatálního.
*LN Uvažuje centrální banka o tom, jak pomoci rozjezdu hospodářského růstu?
Jako centrální banka máme jasný mandát – starat se o cenovou stabilitu a finanční stabilitu. Zajistit, že bude fungovat platební styk, že bude běžet dohled nad finančním trhem, že budou v bankomatech bankovky odpovídající kvality. My pomáháme státu zprostředkovaně, ostatně mu ani přímo pomáhat nemůžeme, to nám zakazuje jak domácí, tak evropská legislativa. Takže pomáháme tím, že jsme uvolnili měnové podmínky. Dramaticky jsme snížili úrokové sazby.
A to, předpokládám, nějakou dobu vydrží. Peníze jsou levné a díky kvalitě našeho bankovního sektoru dostupné. Banky pokračují v plnění své role, tedy půjčují těm, kdo je potřebují z hlediska svých podnikatelských nebo spotřebitelských záměrů.
*LN A co další zlevnění peněz?
Je třeba si uvědomit, že sice nemáme záporné úrokové sazby jako řada evropských zemí, ale kvůli vyšší inflaci jsou záporné naše reálné úrokové sazby. Očekáváme, že letos se bude inflace vracet k našemu inflačnímu cíli. Takže v nejbližších měsících bude řekněme kolem dvou či mírně nad dvěma procenty. A naše úrokové sazby jsou na úrovni 0,25 procenta. Takže po odečtení inflace máme poměrně silně záporné úrokové sazby. Úroky u hypotečních úvěrů jsou pod dvěma procenty. Takže když si dnes někdo bere hypotéku, má zápornou úrokovou sazbu. Samozřejmě ovšem s tím, že se to v budoucnu může otočit.
*LN Otočit?
Uvidíme, co v únoru ukáže naše nová prognóza. Kdyby ukázala předpoklad, že by se ceny začaly vracet k nějakému vyššímu růstu, tak bychom na to museli s předstihem reagovat zvýšením sazeb. Ale v tuto chvíli to nepředpokládám. Mimo jiné proto, že máme o něco silnější kurz koruny, než jsme čekali. A je tady jistá pravděpodobnost, že koruna spíš bude dál mírně posilovat, než že by oslabovala. Což v podmínkách naší silně otevřené ekonomiky působí jako protiinflační faktor.
*LN Co říkáte obavě, že nás dělí pár týdnů od okamžiku, kdy začnou podniky propouštět, nebudou schopny splácet úvěry ony ani jejich propuštění zaměstnanci a banky začnou mít obrovské potíže?
Je třeba zůstat oběma nohama na zemi a respektovat fakta. Na začátku krize patřilo Česko k zemím s absolutně nejnižším podílem špatných úvěrů. Pod dvě procenta z celkového objemu poskytnutých úvěrů. Pro konec letošního roku odhadujeme, že se neposuneme výš než na pět šest procent. A to je při rezervách našich bank, které jsou opravdu velké, naprosto zanedbatelné. A to jsme v souladu s doporučeními Evropské rady pro systémová rizika bankám doporučili nevyplácet dividendy za minulá léta a limitovat vyplácení za rok 2020. Přičemž zisky minulých let byly obrovské. A všechny zůstaly v bankách a posílily jejich kapitál. Navíc naše banky jsou konzervativní a konzervativní jsme i my jako regulátor.
*LN A jak je to s ochotou bank půjčovat? Nebudou úvěry pro podniky i lidi méně dostupné?
Toho bych se neobával. I díky tomu, že máme nízké úrokové sazby, čímž banky ztratily část výnosů z ukládání svých prostředků u nás. Je velký rozdíl, zda jim peníze úročíme 2,25 nebo 0,25 procenta. Mělo by je to motivovat k tomu, co je jejich klíčový byznys, tedy k půjčování podnikům a domácnostem. Spíš myslím, že by banky mohly mít tendence hledat lukrativnější, a tedy i rizikovější možnosti ke zhodnocení svých aktiv. Pokud by měly o něco větší odvahu financovat maličko rizikovější projekty, které podpoří ekonomickou obnovu, za sebe říkám, že mi to nebude vadit. Ten prostor pro krytí větších rizik tam je. Díky těm velkým rezervám.
*LN Co říkáte rozpočtové politice vlády?
Já nevidím problém ve výši loňského a případně letošního schodku, byť je to velmi velký deficit v řádu sedmi osmi procent HDP. Ale v tom, že některá rozhodnutí, primárně ten nešťastný daňový balíček, zakládají velké deficity i do dalších let. Kdy už to podle mne nebude ospravedlnitelné makroekonomickou situací. A není tady žádná jasná představa, jak tyto deficity krotit na výdajové straně, když jsme tak osekali příjmovou stranu.
Tady ale spíš mluvím jako ekonom a občan. Tohle bude strategický problém v obdobích příštích vlád. Je třeba si uvědomit, že z veřejného dluhu se platí úrok a jeho splácení má v rozpočtu absolutní přednost, i třeba před výplatou důchodů, a vytlačuje pak v prvé řadě výdaje na investice. Pro představu – dnes nás dluhová služba stojí zhruba 40 až 50 miliard korun ročně. Pokud jde o náš postoj – z hlediska úkolů centrální banky to nevidím jako nějaký akutní velký problém. Ale pokud bychom viděli, že se vytváří proinflační prostředí, tak na to budeme reagovat. Zatím si ale nemyslím, že by fiskální impuls byl nějakým viditelným zdrojem inflačního vývoje.