Mojmír Hampl (Hospodářské noviny 13.11.2014 strana 8, rubrika Názory)
Reálná čísla jasně ukazují, že ČNB před rokem intervenovala ve prospěch dobrého vývoje. Nakopla ekonomiku a zabránila rizikové poptávkové deflaci.
Nedávno uplynul rok od chvíle, kdy se Česká národní banka rozhodla na přechodnou dobu používat měnový kurz jako alternativní nástroj měnové politiky. Základní logika tohoto kroku byla vcelku jednoduchá: česká ekonomika nutně vyžadovala další uvolnění měnové politiky, ale základní úroková sazba byla tou dobou už rok na „technické“ nule. Proto byl zvolen kurzový závazek jako nejbližší další nástroj, který v této situaci centrální banka mohla a také měla použít, aby dostála svému zákonnému mandátu.
Většinou jen dobré zprávy
S odstupem roku již řada čísel ukazuje i nevěřícím Tomášům, že toto rozhodnutí bylo správné. Podívejme se, jak se současná data liší od těch, která byla k dispozici začátkem listopadu 2013. Z hlediska růstu je na tom česká ekonomika nyní výrazně lépe. Zatímco v loňském druhém čtvrtletí zaznamenala meziroční propad o více než procento a byla stále ponořena do své nejdelší novodobé recese, letošní druhý kvartál už byl ve znamení růstu o 2,5 procenta. Čerstvá data Evropské komise srovnatelná napříč Evropskou unií ukazují, že v jejím rámci patříme k jasným „skokanům roku“. Vloni jsme se v pořadí podle tempa růstu (či spíše poklesu) krčili v poslední třetině unijních zemí a fakticky byli blízko upadající jižní ose eurozóny, tedy Řecku, Itálii nebo Portugalsku. Od těchto zemí jsme ale za jeden rok razantně odskočili a za celý letošní rok bychom se měli ocitnout na opačné straně – v první třetině těch nejdynamičtějších ekonomik, jakými jsou Británie, Lucembursko či Polsko.
S rychlejším růstem hrubého domácího produktu jdou ruku v ruce další dobré zprávy: nezaměstnanost se proti podzimu 2013 snížila o procentní bod, růst průměrné mzdy se zdvojnásobil, počet volných pracovních míst narostl téměř o polovinu, meziroční růst hrubého provozního přebytku podniků se z hodnot u nuly vyšplhal do dvouciferného pásma atd. Také výše maloobchodních tržeb začala nabývat zřetelně kladných hodnot a zlepšení atmosféry v ekonomice potvrzuje i celkový indikátor důvěry. Nepotvrdily se tak všechny hrůzostrašné novinové články o tom, jak uvolnění měnové politiky zastaví spotřebu a investice. Stal se – jako z učebnice – pravý opak.
Jen těžko lze přitom tvrdit, že zlepšení výkonu české ekonomiky je taženo silnější poptávkou ze zahraničí. Růst eurozóny coby našeho primárního obchodního partnera totiž letos oproti roku 2013 dokonce zaostal za očekáváním, se kterým Česká národní banka při vyhlašování kurzového závazku počítala. Podobně lze stěží jako dominantní faktor nynějšího tuzemského oživení vnímat změny v domácí fiskální politice. Podle našich nejnovějších propočtů se česká vláda zasloužila o navýšení růstu hrubého domácího produktu v rozsahu maximálně přes jeden procentní bod. Možná změna obecného sentimentu nepochybně též sehrála roli, ale na vysvětlení tak razantního otočení ekonomiky to prostě nestačí.
Realita lepší soudce než hysterie
Většina nynějšího probuzení české ekonomiky tedy přece jen jde, kritikům navzdory, na vrub jediného zbylého makroekonomického faktoru: uvolněnější měnové politiky cestou slabšího kurzu. ČNB učinila, co měla a musela. Změnila cenová očekávání většiny ekonomických subjektů, zvýšila příjmy řady firem (zejména exportních), změnila relativní ceny domácích a zahraničních statků a služeb a provedla ono faktické ekonomické „nakopnutí“. Z hlediska plnění zákonného mandátu ČNB v oblasti cenové stability, které je hlavní dějovou linkou měnové politiky (na rozdíl od indikátorů výše, které jsou „jen“ příjemným vedlejším důsledkem správného měnového uvolňování), je dobrou zprávou i skutečnost, že se podařilo zabránit zesilující poptávkové deflaci. Přitom též nenastal žádný zběsilý růst cen, před kterým panicky a nekompetentně mnozí před rokem též varovali. Naopak, zažíváme jednu z nejnižších inflačních měr za dekádu, a oživení je tak nikoli neinflační, ale máloinflační. Jak rádi by za tuto situaci byli v řadě vyspělých zemí Evropy! Realita je lepší soudce než krátkodobá hysterie. A ukazuje jediné: zásah České národní banky z loňského listopadu byl ještě potřebnější, než se tehdy zdálo.
