Aleš Michl (Mladá fronta DNES 15. 11. 2021 strana 9, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Kvíz z minulého sloupku zněl: Bankovní rada ČNB rozhodla v poměru hlasů 5:2 výrazně zvýšit úrokové sazby. Naposledy tak dramatická změna úroků byla při měnové krizi v roce 1997. Kdo první uhodne, kdo byli ti dva proti, tomu pošlu svou novou knihu Reset ekonomiky i s věnováním.
Správná odpověď? Já + kolega, profesor ekonomie Oldřich Dědek. Spolu jsme se shodli při jednání na bankovní radě, že se nepřipojíme k závodům v rychlosti zvyšování úrokové sazby. A vítězové kvízu? Jakub Loucký (napsal mně) a Dita Kloudová (napsala do MF DNES). Kniha výhercům odeslána.
Ekonomická argumentace: Nikdo netvrdí, že v Česku mají být nízké úrokové sazby napořád. Naše ekonomika má být založena na spoření, úsporách a vyšších sazbách, o tom žádná. Však jsem to říkal v prvních rozhovorech po zvolení do bankovní rady koncem roku 2018 – mít úspory a být připraveni na nečekané krize.
Teď je ale ekonomika pod potenciálem. HDP je -8,5 % proti trendu před covidem. K dlouhodobému plnění mandátu ČNB, tedy cenové a finanční stability, je nejdříve zapotřebí stabilita v ekonomice. Je zapotřebí normalizace chodu podniků. A politika stabilizace zadlužování vlády. Je chyba ukázat na současnou spotřebitelskou inflaci a říkat: Rychle dramaticky zvyšme sazby, musíme ukázat, že něco děláme, protože už dlouho jsme s úroky nic neudělali.
To, že budeme aktivisticky šíleně hýbat úrokovou sazbou v ekonomice pod potenciálem, fakt inflaci nesníží. Inflace teď bude pár měsíců přes 6 % a víc (jak jsme psali s kolegou Dědkem v článku v MF DNES „Krotitelé nákladové inflace“ už před měsícem). Nikdo s tím nehne. Inflace roste všude ve světě kvůli tomu, jak ekonomiky přešly z jednoho extrému do druhého, z lockdownu do totálního dohánění výroby. Měnová politika nesníží cenu surovin na světových trzích. A obdobně – měnová politika nezvýší nabídku polovodičů, nezvětší přepravní kapacity pro obchod, nesežene větší počet řidičů kamionů. Za nějakou dobu se situace v globální ekonomice uklidní někde mezi těmito extrémy a ceny nákladů by zase mohly klesnout.
Inflace je o množství peněz v oběhu. Od jara se snažím bankovní radu přesvědčit, ať přemýšlíme jinak – ať učíme lidi při hypotékách dávat 20 % z hodnoty nemovitosti ze svého, čímž trochu zchladíme jejich zadlužování a trh nemovitostí. Ať pracujeme na tom, aby jednou část ze zisku ČNB putovala do státního rozpočtu, tak jak to umožňuje zákon, ať se země méně zadlužuje. Ať přemýšlíme o tom, proč už dlouho nemáme silnou korunu (odborněji, proč nekonvergujeme k úrovni Německa přes pozvolna posilující kurz), za což může další aktivistická politika – devalvace měny z let 2013–2017.
Pouze pokud přehodíme myšlení z krátkodobě aktivistického do dlouhodobého s orientací na stabilitu ekonomiky, pomůžeme naší republice k nižší inflaci.