Luboš Komárek (iDnes.cz 23. 6. 2024)
Národní tým fotbalové reprezentace bojuje na Euru 2024 o postup ze skupiny. O něm rozhodne poslední utkání, stejně jako v kvalifikaci na evropský šampionát. Co však kvalifikace do eurozóny? Jak si Česko vede v ní? Připomeňme si nejprve, že Česko se při vstupu do Evropské unie v květnu 2004 zavázalo, že v budoucnu jednotnou společnou měnu přijme, až na to bude připraveno.
Kvalifikačními limity pro vstup do eurozóny jsou tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, která zahrnují tři disciplíny z oblasti měnové (inflace, měnový kurz a dlouhodobé úrokové sazby) a dvě z oblasti fiskální (deficit a dluh k HDP).
Euro kritéria
- Míra inflace v zemi nesmí překročit o víc než 1,5 procentního bodu průměrnou inflaci tří zemí eurozóny s nejnižším růstem cen.
- Dlouhodobá úroková míra nesmí být o více než dva procentní body nad průměrem tří zemí eurozóny s nejnižší inflací.
- Maximální míra rozpočtového deficitu jsou tři procenta hrubého domácího produktu (HDP) a maximální míra zadlužení je 60 procent HDP.
- Kurzová stabilita vyžaduje dvouleté členství v evropském mechanismu směnných kurzů ERM II.
Česká republika se po určitém propadu způsobeném nedávnou covidovou, bezpečnostní a energetickou krizí v plnění maastrichtských kritérií opět zlepšila. Za rok 2024 bychom většinu kritérií pro vstup do eurozóny měli plnit, výjimkou bude kurzové kritérium. To ale ani plnit nemůžeme, nejsme účastni mechanismu ERM II, což je mechanismus měnových kurzů testující po dobu nejméně dvou let míru kurzové stability.
Nutnou i žádoucí podmínkou pro vstup do eurozóny a úspěšné fungování v ní je naše ekonomická připravenost. Jenže to, co stačilo splnit pro vstup do eurozóny v roce 2004, již zdaleka nestačí v roce 2024. Situace je vlastně opačná oproti kvalifikaci fotbalové. V 90. letech, když o fotbalové Euro bojoval později stříbrný výběr českých fotbalistů, na něj postupovalo jen šestnáct mužstev. Nyní se už po zelených trávnících prohání týmů čtyřiadvacet, a tak šance zúčastnit se letošního kontinentálního fotbalového svátku byla alespoň matematicky vyšší.
U eura ekonomického jsou v tuto chvíli podmínky pro vstup komplikovanější a je jich více, než tomu bylo například při vstupu Slovenska do eurozóny v roce 2009. Za těch více než patnáct let se totiž mnohé událo.
Zejména v důsledku globální finanční krize odstartované pádem banky Lehman Brothers v roce 2008 a následné dluhové krize eurozóny vznikla v roce 2014 takzvaná bankovní unie. Vznikla jako určitá pragmatická reakce na tyto krizové momenty a rizikové provázání bank a vládních dluhů v eurozóně. Platit eurem v současné době tak znamená být plnoprávným členem nejen měnové, ale i bankovní unie.
Ta by měla ve své konečné fázi stát na třech pilířích, na jednotném mechanismu dohledu, jednotném mechanismu pro řešení krizí a na evropského systému pojištění vkladů. Jenže ten posledně jmenovaný zatím nebyl realizován a dohoda o jeho zřízení není ani na dohled.
Co víc, stále nám chybí stanovení dne „D“, jak by zřejmě konstatoval válečný generál z Normandie. Určit datum vstupu do eurozóny a ještě lépe ho doplnit o podrobnější časový plán je na cestě k přijetí eura opravdu klíčové. Prvním důvodem je, že bychom omezili pobyt koruny v již zmíněném mechanismu ERM II na nutnou dobu, což více ladí s režimem inflačního cílení.
Druhým důvodem je, že by známé cílové datum umožnilo Česku aktivně na evropských fórech prosazovat zapojení naší země do bankovní unie až poblíž (ideálně až v okamžiku) vstupu do eurozóny samotné. Tato pozice je sice v souladu s platnou unijní legislativou, ale odlišuje se od poslední praxe, kterou jsme viděli v procesu přistupování k euru u Bulharska a Chorvatska (obě země vstoupily téměř ve stejnou dobu do ERM II i bankovní unie).
Třetím důvodem je pak to, že příprava právních norem pro vstup do eurozóny by se znalostí konkrétního data dostala potřebnou motivaci a nedělala by se jen tak do šuplíku.
K podpoře tohoto rozhodnutí není již potřeba mikroskopické vyčíslování podrobných ekonomických přínosů a nákladů vstupu, to by bylo zbytečné akademické cvičení. I přes jeho související ekonomické dopady je totiž rozhodnutí o přistoupení k eurozóně čistě politickým rozhodnutím.