Minimální mzda škodí

(HN 2.11.2004 strana 10, rubrika: Názory)

Čeští odboráři a zaměstnavatelé opět bojují o minimální mzdu. V této bitvě, která nemá vítězů, jen poražené, se odboráři pravidelně snaží vytlačit minimální mzdu, regulovanou vládním nařízením, co nejvýše. Zaměstnavatelé, kteří by se celého institutu minimální mzdy zřejmě nejraději zbavili, se většinou neúspěšně brání.

Odboráři mají totiž mocného spojence - vládu. Ta již od roku 1998 poměrně razantně minimální mzdu zvyšuje, oficiálně proto, aby zatraktivnila zaměstnání ve srovnání se sociálními dávkami. Ze zhruba 29 procent průměrné mzdy v roce 1999 se minimální mzda už dostala na nějakých 41 procent.

Pro rok 2004 platí minimální měsíční mzda ve výši 6700 korun, odboráři chtějí pro příští rok 7500 korun a zaměstnavatelé navrhují 6900 korun. Vláda přišla s kompromisním návrhem minimální mzdy 7352 korun. Tripartita, kde se jednání o minimální mzdě konalo, se nedohodla, rozhodne tedy vláda.

Trpí celá ekonomika

Celá debata o minimální mzdě je ale z hlediska perspektiv našeho hospodářského růstu spíše kontraproduktivní. Jednou z největších slabin české ekonomiky totiž je rigidní trh práce, především na nižších mzdových hladinách.

Řada zaměstnavatelů má potíže najít zaměstnance ochotné pracovat na relativně méně exponovaných místech za nižší mzdy. Celá ekonomika tak trpí, neboť méně lidí je zaměstnaných, do země přichází méně investic a ekonomický růst se zpomaluje.

V Česku přitom rozhodně neplatí, že by zaměstnavatelé "zneužívali" zaměstnance a nezvyšovali jim mzdy (jak se odboráři, zdá se, obávají). Mzda typicky roste rychleji než produktivita práce a zřejmě ani relativně vysoká nezaměstnanost nekrotí mzdový růst. Naopak, mzdy rostou v okresech s vysokou nezaměstnaností stejně jako v těch s nezaměstnaností minimální.

Proč by vlastně zaměstnavatelé měli platit vyšší mzdy poté, co se vláda na něčem usnese? Firmy platí svým zaměstnancům podle toho, jaký efekt jim tito zaměstnanci přinášejí. Zvýšením minimální mzdy se jistě produktivita žádného zaměstnance nezvýší a nebude tedy důvod pro růst mezd. Vyšší mzdy tak půjdou na úkor něčeho jiného.

Jedním z kandidátů je zisk firem. Podniky v Čechách obecně nijak přehnaně ziskové nejsou a pokud chceme náš ekonomický růst urychlit, měli bychom se spíše snažit zisky firem zvyšovat.

Vzroste nezaměstnanost

Pravděpodobnějším kandidátem na přenesení nákladů vyšší minimální mzdy jsou však, pro někoho snad paradoxně, sami zaměstnanci s nízkou mzdou. Někteří z nich se stanou pro firmy neefektivními a dříve či později o práci přijdou.

Ještě horším důsledkem je však to, že mnohá hůře placená pracovní místa ani nevzniknou. Zvýšení minimální mzdy tak může vést ke zvýšení nezaměstnanosti nebo pomalejšímu růstu zaměstnanosti.

Celkové zvýšení nezaměstnanosti nebývá nijak dramatické a projevuje se hlavně u nejmladších zaměstnanců s nejnižší produktivitou. Zde zvýšení minimální mzdy o desetinu vede podle Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj ke zvýšení nezaměstnanosti až o tři procentní body.

Předpověď ekonomické teorie je navíc taková, že vliv minimální mzdy na zaměstnanost bude silnější v menších otevřených ekonomikách, ke kterým se Česko řadí. To je důsledek snadné substituce domácí výroby zaměstnávající místní málo kvalifikované pracovníky za dovoz zboží, které vyrábějí.

Zvýší se deficit

Složitější bývá dopad zvýšení minimální mzdy na veřejný sektor. Kvůli složitému systému mzdových tarifů znamená toto zvýšení automatické zvýšení minimálních tarifů v řadě profesí. Zvýšení minimální mzdy pak postupně tlačí na růst tarifních mezd ve veřejném sektoru. Protože však stát příliš neumí poměřovat mzdové náklady s přínosem zaměstnanců, nedojde zřejmě v tomto sektoru k propouštění, ale ke zvýšení výdajů státu. Vyšší minimální mzda má tedy dvojí efekt: vede k mírně vyšší nezaměstnanosti a zároveň zvyšuje schodek veřejných rozpočtů. V zemi s téměř desetiprocentní nezaměstnaností a s vysokými schodky veřejných rozpočtů jde tedy o velmi problematické opatření.

Pokud by vláda chtěla zatraktivnit pracovní aktivitu, bylo by pravděpodobně efektivnější snížit sociální dávky a podmínit jejich pobírání postupným zapojováním do trhu práce. To znamená zaměřit se na příčinu nedostatečné motivace k hledání práce a ne přenášet její řešení formou minimální mzdy na soukromý sektor. Ta druhá varianta totiž napáchá na trhu práce více škod než užitku.