Aleš Michl (Forbes 17. 2. 2020, rubrika Komentář)
Toužebné myšlení je rozhodování založené na tom, co bychom si přáli, aby se stalo. Místo úsudku založeného na datech, skutečnosti a racionalitě. Připomíná mi to úvahy o nějakém větším letošním růstu v eurozóně.
Loni rostl její HDP mírně, letošek má být podle odhadů výrazně lepší. Problémem je, že chybí podstatný indikátor evropské ekonomiky, který by se výrazně zlepšoval – od průmyslu až po investice.
Do toho dále brzdí Čína, zatím nejrychleji rostoucí velká ekonomika. V roce 2019 byl růst jejího HDP 6,1 procenta, nejpomalejší za posledních 29 let. Trendové zpomalování Číny brzdí růst exportu Evropy. Poprvé v historii ČNB jsme proto udělali analýzu založenou na datech ze satelitů vyhodnocovaných umělou inteligencí.
Vzali jsme data od české firmy Spaceknow, která dokáže měřit aktivitu v čínských továrnách. I tahle analýza ukázala zpomalení. Kvůli tomu je v mírné recesi český průmysl, především dodavatelé v sektoru automotive.
Ekonomický růst neumírá stářím, musí ho něco zabít. Nechci, aby to byla měnová politika. Proto jsem hlasoval pro stabilitu sazeb. Nechal bych teď ekonomice klid. Chtěl jsem, abychom byli připraveni na obě možné varianty: nečekanou krizi i nečekané výrazné ekonomické oživení.
Sázka na to, že se situace začne otáčet a zahraniční ekonomika se letos výrazně zlepší, je víra, toužebné přání. Může to náhodou vyjít – to podtrhuji, může se stát něco, co výraznější růst přinese – a za rok touhle dobou budu třeba psát oslavný článek na ekonomiku eurozóny. Ale je to málo pravděpodobné.
Jistý je jen titulek případného oslavného článku: sebenaplňující se toužebné myšlení.