Poslední Rašínova slova: Bez pravdy ztratíme samostatnost

Aleš Michl (Mladá fronta DNES 20. 2. 2023 strana 9, rubrika Názory)

Jestřábi a holubice

V sobotu jsem v Praze položil věnec na hrob Aloise Rašína. Před sto lety, 18. února 1923 v 12.45 tehdejší ministr financí zemřel. Bylo to po šesti týdnech od chvíle, kdy na něj před jeho domem zaútočil atentátník.

Rašín byl mužem s neobyčejně pevným charakterem. Přísným k sobě i k druhým. Ale vždy kladoucím na první místo prospěch republiky: „Salus rei publicae suprema lex esto“ neboli „Blaho republiky budiž nejvyšším zákonem.“ Původní myšlenku Marca Tullia Cicera použil Rašín několikrát při svých veřejných vystoupeních. Snad nejznáměji, když předkládal návrh rozpočtu nového státu pro rok 1919. Dne 13. května 1919 na schůzi Národního shromáždění jako i jindy ostře polemizoval se všemi, kteří preferovali populistické heslo starověkého Říma „Panem et circenses“ („Chléb a hry“). Volněji přeloženo jako jídlo a zábava, za které se římský lid zaprodal, což přispělo později k zániku věhlasné říše.

Tento postoj hájil až do krajnosti. Vystihuje to i jeho výrok, který je v publikaci Rašínův památník z roku 1927: „Kdybyste mne poslouchali ve všem, stala by se mi politika fádní a šel bych pryč. Každý odpor mne jen povzbuzuje k novému úsilí. Nudil bych se, kdyby šlo všecko hladce a kdyby mi odpůrci nekladli překážek.“

V Rašínově památníku je i jedna z jeho posledních rozmluv: dne 16. února 1923 v půl osmé večer tázal se lékařů, co je nového.
Profesor Jedlička mu odpověděl: „Odpoledne tu byli ministři Bechyně, Stříbrný a Šrámek. Přinesli vám pozdrav od pana ministerského předsedy Švehly.“ Profesor Syballa dodal: „Rádi by od vás něco slyšeli, co by mohli sděliti národu.“ Šeptem, sbíraje síly i po pár slovech, Rašín odpověděl: „Děkuji všem kolegům z pětky… jsou to dobří lidé… vím, že mne mají rádi…“

Pro připomenutí, pětka bylo neformální uskupení šéfů velkých stran složené ze sociální demokracie (Rudolf Bechyně), národních demokratů (Rašín), lidovců (Jan Šrámek), agrárníků (Antonín Švehla) a národních socialistů (Jiří Stříbrný).

Profesor Jedlička tehdy Rašínovi na uctivá slova ke členům pětky řekl: „Ač jsou to odpůrci.“ Rašín na to: „Chtějí dobro republiky. Budeme-li všichni držeti k sobě, udržíme republiku. Rozejdou-li se strany ve všeobecném vzájemném boji, ztratíme samostatnost.“ A dodal: „Politika je hrozná, těžká… Všichni zodpovídáme za osud vlasti. Politik musí mluviti pravdu, bezohlednou… Nedovedeme-li mluviti pravdu sami sobě, ztratíme samostatnost. Jsem optimista, věřím, že nás bude více takových. Někdy se musí pravda zamlčeti, když ji národ nesnese, vyčkat pravého okamžiku, ale pak ji říci bezohledně, a to hned… hned!“