Rozhovor s Janem Procházkou, členem bankovní rady ČNB
Ivana Pečinková (Lidové noviny 20. 5. 2023 strana 11)
Centrální bankéř Jan Procházka varuje před přílišným optimismem plynoucím ze snižování inflace a z toho, že je česká ekonomika podle statistiků venku z recese. Neproběhla totiž strukturální reforma a trh práce, zásadní riziko pro inflaci, zůstává přehřátý. Za protiinflační považuje vládní konsolidační balíček.
* LN Co říkáte dubnové inflaci?
Dubnové číslo potvrdilo klesající křivku inflace. Dokonce bylo mírným překvapením, překonalo totiž náš odhad tempa snižování inflace. Ale není to žádný důvod k jásání. Na jednu stranu je pravda, že maloobchodní tržby dlouhodobě klesají a úspory domácností jsou opravdu vysoké. Nikdo ale neví, zda budou domácnosti i nadále spořit, zda účty, na nichž dnes banky nabízejí až šest procent, jsou dostatečné lákadlo. Anebo zda budou lidé naopak více utrácet. Tohle můžeme jedině odhadovat, do hlavy průměrného spotřebitele nevidíme. Diskuse o vývoji inflace je také diskusí o tom, v jaké fázi cyklu se nachází naše ekonomika. Ta měla projít recesí, což se stalo, ale recese byla krátká a mělká. Novinové články jsou plné euforie, jak všechno roste, že recese je za námi, takže vzhůru do utrácení. Ale inflace kolem 13 procent neodpovídá ekonomice, která má recesi už za sebou. Naopak. Nyní by měnová politika měla být na vrcholu svého působení, drtit domácnosti i firmy a dál brzdit ekonomiku.
* LN ČNB na posledním měnovém zasedání 3. května rozhodla ponechat sazby na sedmi procentech. Ale pro zvýšení hlasovali tři ze sedmi členů bankovní rady, nikoliv jen jeden, jako na konci března a jak se čekalo. To se situace oproti poslednímu hlasování tolik změnila?
Situace se mění každých osm týdnů, kdy probíhá měnové zasedání. Nemyslím si ale, že by nastal nějaký zvrat či že by došlo k rozporu mezi členy bankovní rady. Někteří z nás se dívají na budoucnost optikou klesajících ukazatelů, tedy maloobchodních tržeb, objemu hypoték, úvěrování podniků či naopak vysokých úspor. Ty indikují, že ekonomika nemá potenciál startovat směrem k růstu.
Druzí zase přikládají větší význam trhu práce, který je jednoznačně přehřátý. V naší diskusi opravdu nešlo o to, zda mají být sazby někde úplně jinde. Nýbrž jsme začali zpřesňovat onen dalekohled, kterým míříme do horizontu 12 až 18 měsíců, kdy jsou měnové kroky nejúčinnější. Do ekonomiky je totiž nyní po zmírnění či vymizení některých nejistot podstatně lépe vidět. Někteří členové rady tak přišli s tím, že by se mohlo trochu pootočit tím kolečkem a zpřísnit sazby na 7,25 procenta. (Takto podle informací zveřejněných ČNB po uskutečnění rozhovoru pro LN hlasoval i Jan Procházka – pozn. red.). Ale jednoznačný záměr je držet sazby na vyšší úrovni delší dobu, než je v hlavním scénáři naší prognózy.
* LN ČNB opakovaně zdůrazňuje, že důvodem pro zvýšení úrokových sazeb by mohl být vysoký růst mezd. Průměrná mzda roste, to ano, ale dosáhne na ni asi jen čtvrtina zaměstnanců. Proč jsou tedy mzdy tak důležitým indikátorem pro měnovou politiku?
Stejně jako nemá nikdo průměrnou inflaci, tak mnoho lidí nemá průměrnou mzdu. Prostě neexistuje průměrný člověk. Kolik jsou podniky schopny přidat svým zaměstnancům, je jedním z mála čísel, které říká, jak na tom jsou. Jakou mají sílu, jak hodlají investovat, co hodlají dělat do budoucna. A to nám ukazuje, v jaké fázi ekonomiky jsme. Máme přetrvávající strukturální problém. Optimisticky jsme kvůli tomu, co spolu s covidem a válkou na Ukrajině přišlo, očekávali, že firmy budou více investovat do robotizace, digitalizace, že budou hledat energeticky méně náročná řešení. A že se tím pádem trošku uvolní trh práce, že dostane možnost se nadechnout pro tu strukturální změnu. Kvůli stabilizačním programům vlády ale firmy nepropouštěly, strukturální reformy neproběhly a trh práce zase stojí před nějakým dalším mezníkem. Ale je jednoznačně vidět, že podniky jsou v dobré kondici. Ziskové marže jsou stále velké, spotřebitel je evidentně schopen platit vyšší ceny. A naše role je v tom, že bychom měli protisměrně nastavovat atraktivní úrokové sazby, které spotřebiteli vnutí myšlenku více spořit než utrácet a zaměřit se spíše na možnost budoucího utrácení.
* LN Co říkáte vládnímu konsolidačnímu balíčku?
Finální konsolidační balíček jsem viděl včera (rozhovor se konal den po zveřejnění balíčku – pozn. red.) a byl jsem příjemně překvapen. Jako koordinátor, a tedy faktický šéf Národní ekonomické rady vlády (NERV), kterým jsem byl až do svého nástupu do ČNB v polovině letošního února, jasně vidím, kolik práce za ním stálo a jaké kompromisy musely být udělány. Nemohu nyní komentovat konkrétní opatření, koneckonců v tuto chvíli ještě ani neznám řadu konkrétních parametrů. Ale myslím, že smyslem bylo, aby byl balíček rozložen mezi všechny – mezi podniky, domácnosti, obecně všechny struktury a vrstvy společnosti. Protože situace je kritická. Strukturální deficit je extrémně vysoký. Nemůžeme se takto zadlužovat, nemůžeme těmi deficity vpouštět tolik nových peněz do ekonomiky. Tyto peníze nám potom roztáčejí další kola spotřeby. V tomto ohledu je tak balíček jednoznačně protiinflační, i když některé jeho složky, jako změny nepřímých daní, můžou inflaci přechodně lehce zvýšit.
Ještě podotknu následující. Byl jsem dvakrát v NERV. A ještě nikdy jsem nezažil tak konkrétní expertní debatu členů NERV s politiky, jako byla ta loňská a letošní.
* LN Vládní balíček sníží pravidelné výdaje a zvýší pravidelné příjmy. Zmenší tedy strukturální deficit – podle odhadů vlády v příštím roce na polovinu. Co ale se zbytkem toho strukturálního deficitu? Je naděje, že jej zacelí startující růst ekonomiky?
Naším zájmem nyní je ekonomiku přibrzdit. Aby prošla nějakou decentní recesí, strukturální změnou, aby se uvolnil trh práce, aby lidé více spořili, aby peníze byly méně dostupné, aby se nám povedlo to hlavní, to znamená zkrotit inflaci. Takže nebudu mluvit o podpoře růstu a nějakých dlouhodobých vizích. Ale určitě je pro ekonomiku důležitý chytrý stát, digitalizace. Proces přípravy konsolidačního balíčku opět ukázal, jak zoufale politikům chybí čísla o občanech. Kdyby se zapracovalo na tom, aby stát ta čísla měl a nemusel všechno zjišťovat dvakrát, ekonomice by to pomohlo. Nechám stranou takové ty floskule o tom, že je třeba, abychom se z montovny stali státem s vyšší přidanou hodnotou. Myslím, že si všichni uvědomujeme, kam chceme směřovat.
Na druhou stranu mám takový pocit, že v nás Češích je setrvale šílený pesimismus. Sklenici bereme vždy za poloprázdnou než za poloplnou. Je přitom strašně moc statistik, které ukazují, že na tom vůbec nejsme špatně. Podle HDP na obyvatele jsme v paritě kupní síly předběhli Španělsko, Portugalsko a skoro všechny státy, které vstupovaly do EU s námi a po nás. Polsko, Maďarsko, Chorvatsko, Lotyšsko či Estonsko.
* LN Jsme v období setrvale posilující koruny. Kam až je to posilování zdravé?
Posilující koruna pomáhá tlumit inflaci. Zlevňuje zboží ze zahraničí, a to se promítá do tuzemských nákladů a cen. O konkrétní úrovni kurzu bych nechtěl mluvit. Ostatně ani nemůžu, protože to číslo se tvoří trhem. Pro exportéry je posilující koruna komplikací, to je jasné. Ale věřím, že to zvládnou. Jsou podstatně více motivováni k modernizaci a dalším opatřením pro zvýšení své konkurenceschopnosti na zahraničních trzích. Nemohou svůj byznys dlouhodobě držet jen na tom, že je v Česku levná pracovní síla.
* LN Měnová politika vedla k omezení úvěrů firmám. A u nových úvěrů silně roste podíl těch v eurech. Není to problém? Nedostanou se podniky a banky po případném výrazném oslabení koruny do problémů?
České podniky, které mají příjmy v eurech, mají možnost vzít si úvěr za nižší cenu než těch nějakých osm devět procent, což je obvyklá sazba korunových úvěrů. A logicky to dělají. My rozhodně poskytování eurových úvěrů nebráníme. Dohled se nicméně u jednotlivých bank zaměřuje na řízení rizik, která z toho vyplývají. Nedávno jsme ukončili plošné dohledové šetření, jehož předmětem bylo posouzení nastavených postupů a pravidel v rámci celého procesu poskytování eurových úvěrů. Jeho výsledky v rámci bankovního sektoru neukazují na žádné systémové nedostatky. Sledujeme, aby eurové úvěry byly poskytovány podnikům, pro něž to má smysl. A důležité pro nás je, že tyto úvěry nejsou primárně nabízeny spotřebitelům, tedy jednotlivcům. Že tedy nejdeme do scénářů typu maďarské hypotéky ve švýcarských francích a podobně. A myslím si, že se tento eurový kanál začal trochu uzavírat, protože úrokové sazby v eurozóně rostly a s největší pravděpodobností ještě dále porostou, což atraktivitu úvěrů v eurech snižuje. Ostatně na našich agregovaných číslech vidíme, že křivka vývoje jejich objemu, která významně rostla, už růst přestala.
* LN Nevynutí si ten zesílený průnik eura do české ekonomiky vstup do eurozóny?
V nemovitostech se s eury pracuje už velice dlouho. A růst úvěrů v eurech je známkou toho, že se k tomu přibližujeme. Ale je to momentální vývoj, který je krátkodobý. Až se sazby srovnají, může se situace změnit. Rozhodnou o tom firmy. To, že dnes hodně dávají přednost úvěrům v eurech před korunovými půjčkami, není způsobeno eurem, ale rozdílem v úrokových sazbách. Je jednoznačné, že každý finanční ředitel řekne, tenhle úvěr je za osm, tenhle za tři, bereme ten za tři. Až voda – míněno rozdíl v sazbách – opadne, ukáže se, kde je ta mez. Nakolik jsme se k euru přiblížili. Dal bych tomu ale čas. Až bude standardní doba, standardní úrokové sazby a standardní inflace. A hlavně – rozhodnutí o zavedení eura je čistě na politicích.
* LN Loni se objem nových hypoték snížil o 60 procent. Místoprezident České bankovní asociace a generální ředitel Komerční banky Jan Juchelka hovoří o tom, že by ČNB měla vzít v úvahu, že několikanásobně zvýšená úroková sazba je sama o sobě dostatečnou brzdou nadměrného růstu hypoték a že by bylo záhodno změkčit pravidla ČNB pro poskytování hypoték. Co tomu říkáte?
Situace se změnila, to si asi všichni uvědomujeme. Některé limity úvěrových ukazatelů fungují při vysokých sazbách z hypoték s jinou mírou restrikce než při nízkých sazbách. Ale hlavní výzva, kterou slyšíme nejhlasitěji, je, hypotéky klesly, pojďme s tím něco udělat. Nicméně to, že se nyní málo půjčuje, není samo o sobě argumentem pro uvolnění našich podmínek, platných pro banky. Za prvé – my chladíme ekonomiku čili snižujeme objem peněz v ekonomice. Snížení objemu hypoték považujeme za úspěch naší měnové politiky. Za druhé – větší dostupnost hypoték neznamená, že se zvýší dostupnost vlastnického bydlení. Žádná taková rovnice tady neplatí. Argumenty bank chápu, ale pokud budeme mít pocit, že je ekonomiku třeba ještě více chladit, tak budeme těžko ustupovat z některých nástrojů, v tomto případě hypotečních pravidel, jež nám v tom pomáhají. Uvidíme. Nechtěl bych předjímat. Řekneme si to v červnu.