Ondřej Havel, Johan Mádr (TV Nova 25. 9. 2023, pořad Snídaně s Novou)
Česká národní banka na své budově odhalila emblémy Živnostenské banky. Hlavní archivář ČNB Jakub Kunert mluvil o umístění emblémů ve Snídani s Novou.
Teď se zaměříme na odhalení emblému Živnostenské banky, který se po více než 80 letech vrátil na své původní místo. S námi je hlavní archivář ČNB pan Jakub Kunert. Hezké ráno.
Příjemné ráno.
Bylo to tedy minulý čtvrtek, byl jste u toho, byl jste přítomen, předpokládám, že tam taky.
Přesně tak.
Jaké to bylo?
Ano, byla to úžasná akce z hlediska toho, že se po 80 letech vrátil emblém Živnostenské banky na budovu, kterou si před 80 lety vystavěla.
Pane Kunerte, můžete nám popsat blíže význam té akce, vlastně co to v sobě nese?
Ta budova samotná, když byla ve 30. letech budovaná, tak se uvažovalo o tom, aby byla původně velmi strohá, jednoduchá. Ale v průběhu stavby se řeklo, že by bylo dobré, aby tam bylo určité zvýraznění, některé dekorativní prvky a ty se tam potom umístily. Ale pak přišla válka a v rámci války a válečného úsilí Německa, musely být všechny dekorativní prvky sundány. Takže v podstatě je to velká akce, která upomíná na ty staré československé bankovní tradice.
Když tedy teďka půjdu kolem budovy ČNB, tak kam koukat, abych to nepřehlédl?
Teď to ještě máte trošku horší, protože uvidíte zatím jenom jedno. To uvidíte u naší pasáže, ale přibližně za 14 dní už tam uvidíte pás emblémů po celé budově, takže už nebudete mít skutečně problém ho najít.
A jde o úplně přesné, věrohodné repliky těch iniciálů?
Je to tak. My jsme zjistili, jak ten emblém vypadal v 30. letech na základě našich archivních pramenů. A pak jsme zapojili i pana profesora Solperu, který je autorem loga ČNB a ten ho dotvořil z hlediska proporcí a všeho. A pak společnost HVH pro nás vytvořila nejdříve návrh, to znamená, polystyrenový model a na jeho základě potom odlitek, který tam je dneska. Takže vlastně všechno je děláno, řekněme, autentickým způsobem, podle toho, jak to tehdy vypadalo.
Diváci teď mohli vidět, jak to vypadá tedy teď. Jak jste spokojen s tím výsledkem?
Já jsem spokojený, protože pro mě je to určitý návrat k tradici, čí ta budova byla, to znamená nejsilnější, nejmohutnější banky, která byla páteří československé ekonomiky. A potom je to symbol československého hospodářského úspěchu dvacátých, třicátých let.
No, když se právě vrátíme do této doby, jak moc bylo ve světě obvyklé nebo naopak neobvyklé, že byla takto velká finanční instituce?
Na to se trošku obtížně odpovídá. Živnostenská banka byla významná banka, nicméně byla to, řekněme, z hlediska Evropy, banka střední velikosti, takže nebyla až tak velká, když bychom srovnávali svět nebo Evropu. Nicméně z našeho pohledu to samozřejmě byla nejmocnější instituce ve střední Evropě, tedy jedna z těch nejmocnějších. A z hlediska velikosti, jak jste se ptal, tak třeba vedle v Rakousku, tam existoval Creditanstalt für Handel und Gewerbe, což byla velká, významná, stará rakouská banka. A ta vlastnila, odhaduje se, zhruba 70 % hospodářství celého Rakouska. Proto, když měla velký problém potom ve 30. letech, tak to s sebou v podstatě vzalo celé rakouské hospodářství. To u nás nikdy takto nebylo. Takže Živnostenská banka byla velká banka na naše poměry.
Proč se to vlastně navrací, ty iniciály až po 80 letech? Co je ten důvod?
Ten důvod je, že vlastně, jak jsem o tom již mluvil, ve 40. letech musely být sundány, protože bylo potřeba barevných kovů pro válečné úsilí a pro válku. To znamená roztavit a použít na kanóny atd., tak vlastně potom se v podstatě po dva nebo tři roky na to postupně zapomínalo. Po roce 1945 se nevědělo, jak bude vypadat peněžní systém, jestli bude ještě dál existovat Živnostenská banka nebo nebude. A z toho důvodu se od umístění iniciál postupně ustupovalo. A pak se na to zapomnělo.
Pokoušel se o to už někdo dříve, aby se ty iniciály vrátily? Nebo vlastně to je až teď nějaká iniciativa, která přišla až v posledních letech?
Co já vím, tak ne, protože to, že existovaly tyto iniciály, se podařilo objevit teprve až nám před přibližně dvěma lety, když jsme začali dělat publikaci o naší budově. Začali jsme procházet dobové snímky a najednou jeden z nich nám padl do oka, protože na těch mřížích něco bylo, takže člověk začal zvětšovat, zvětšoval a najednou zjistil, že tam je toto. A pak jsme začali dohledávat i ten příběh - kde to tam bylo a samozřejmě k tomu plány apod. A v nich najednou vidíte ta drobná ŽB, která tam byla, která dávala té budově zase další kouzlo.
Určitě, ale celá budova vlastně stojí zato si ji prohlédnout, projít, tak čím je pro vás tak výjimečná? Proč by diváci měli vidět naživo?
Už na první je to úžasná ukázka architektury. Diváci sice nemají možnost úplně se podívat dnes a denně dovnitř, to znamená jít do prostor, kde třeba v současné době zasedá bankovní rada. Ale nicméně mají možnost přijít minimálně do té dvorany, kde v současné době máme Návštěvnické centrum a tam je možné, jednak obdivovat, jak je ta budova zevnitř udělaná, a jednak třeba potom navštívit i trezorovou místnost, která je úžasná z hlediska toho, že tam jsou trezorové dveře, trezorové schránky a v obou případech, jak ve dvoraně, tak v tom trezoru, je Návštěvnické centrum ČNB s dvěma expozicemi.
Takže ale můžeme tedy vidět trezor v České národní bance?
Můžete vidět trezor.
To je to zásadní, to chceme vidět.
O tom nepochybuji. Je to jeden z těch menších trezorů. My říkáme, že to je osmina toho velkého trezoru, ale nicméně je to úžasné, protože tam na vás dýchne atmosféra 30. let, kdy ta budova byla stavěna.
Mimochodem, kdo za ní stojí?
Stojí za ní architekt František Roith, který vyhrál soutěž na její návrh v roce 1929 a měl velkou konkurenci, protože vedle něj tam bylo dalších devět oslovených architektů. Mezi nimi například Josef Gočár nebo Jan Zázvorka. On s tím vyhrál, ale zároveň mu ještě řekli: ,musíte dopracovat tu vaši fasádu’. A on si vzal z některých dalších návrhů další podněty, protože oni je tehdy vykoupili od těch architektů, a přizpůsobil fasádu. To znamená, aby ta budova vypadala jako solidní bankovní instituce té doby.
To říká hlavní archivář ČNB pan Jakub Kunert. Děkujeme, že jste si na nás udělal čas.
Já taky děkuji. Díky moc.