Rozhovor s M. Morou, viceguvernérem ČNB
Andreas Mihm (Frankfurter Allgemeine Zeitung 24. 3. 2021 strana 25, rubrika Finanzen)
Marek Mora, viceguvernér České národní banky, se ohrazuje vůči „zelené“ politice centrálních bank. Skrývá podle něj určitá rizika.
Pane Moro, v debatě o klimatu se stále více objevují požadavky, že měnová politika musí podporovat transformaci klimatické politiky. Měla by to vůbec dělat?
Měnová politika by tento cíl neměla podporovat. Měnová politika je zde pro jiné cíle, především pro udržení cenové stability.
Prezidentka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová to, jak známo, vidí jinak. Ve středu vystoupí na akci Evropské investiční banky k tématu klimatu „The Make-or-Break Decade“. Jedná se nyní z hlediska klimatické politiky pro finanční systém o „všechno, nebo nic“?
Jde jistě o hodně. Ale centrální bankéři by neměli být těmi, kdo zachraňují klima. My se k tomu nehodíme. Jsou zde jiní experti a instituce, kteří jsou k tomu vhodnější.
Klima je systémově relevantní. I Česká národní banka uvádí klimatická rizika ve své zprávě o rizicích.
To je pravda. Ale existuje mnoho systémově relevantních témat. Klima může být jedním z nich. Ale existují i další. Vezměte například demografii. Demografický vývoj má jednoznačně vliv na měnovou politiku a finanční stabilitu, stejně jako umělá inteligence nebo globalizace. Řečeno s vědomou nadsázkou: Evropané vymírají. Ale podniká proti tomu něco nějaká centrální banka? Nikoli. Proč by se tedy měly centrální banky zabývat zrovna bojem proti klimatickým změnám? To je mi hádankou.
Centrální banky nemají mandát k boji proti změnám klimatu?
Je to tak. Naším úkolem je zajištění cenové stability a finanční stability. Musíme následky klimatických změn zahrnout do svých analýz, ale neměli bychom využívat své nástroje k aktivnímu boji proti změnám klimatu.
Stabilita finančního systému je důležitá. K tomu jsou potřeba chytrá pravidla.
Je to tak. Ale co jsou chytrá pravidla?
Taková, která umožní aktivně jednat proti změnám klimatu, aniž by však ohrozila nezávislost centrálních bank?
To je důležitý bod. Centrální banky jsou velmi nezávislé a velmi mocné. V poslední době vidíme, co centrální banky všechno dokážou. Ale tato nezávislost by se měla využívat pouze pro velmi omezené cíle. Především pro dosažení cenové stability. Centrální banky by neměly využívat své nezávislosti k tomu, aby si hledaly další mandáty a nově se definovaly.
Obáváte se, že by se klimatická politika mohla stát vstupní branou pro větší politický vliv na centrální banky?
Přesně tak. Co se stalo ve finanční krizi? Centrální banky dostaly nové úkoly a nové funkce dohledu. Ale pro všechny centrální banky bylo vždy důležité, aby dbaly na správné rozdělení odpovědnosti: zde jsme my, tam vlády. Ale nyní budou centrální banky dobrovolně působit v oblasti, pro kterou nemají mandát. Je zde snaha zachránit svět. To ale není úkolem centrálních bank. Na konci to skutečně může být velmi nebezpečné. Dnes se má jednat o konsenzus ohledně významu klimatické politiky, ale kdo ví, co bude následovat zítra? Mně zde nejde o otázku klimatu, jde o roli centrální banky.
Jakých konkrétních nebezpečí se obáváte?
O zásadních rizicích pro nezávislost centrálních bank jsme již hovořili. Ochrana ekologické politiky a klimatu je neurčitý cíl. Co je udržitelné? Já si například myslím, že spalovací motory, oblast, v které je Německo tak specializované, mohou také být velmi šetrné ke klimatu. Pro nás v České republice je atomová energie čistou energií ve vztahu k emisím CO2. To vše vede k otázce: Co je vlastně zelené? Shodneme se na tom všichni? Kromě toho vidím nebezpečí „zelené bubliny“, podobné té, která před více než desetiletím vznikla v Americe částečně s politicky žádanými hypotečními úvěry. Proto bychom měli být velice opatrní.
Nezaujímáte zde velmi ortodoxní postoj? Přece jen se ochrana klimatu stala celosvětově společensko-politickým cílem.
Možná jsem díky rokům stráveným v Německu příliš ovlivněn německou ordoliberální školou a v tomto smyslu možná ortodoxní. Ale nechápejte mě špatně. Já neříkám, že otázka klimatu není důležitá. Ani neříkám, že globální oteplování nebylo způsobeno lidmi. Pouze si kladu otázku, zda jsou centrální banky správným partnerem pro řešení tohoto tématu.
Tedy: Ruce pryč od klimatické politiky?
Ano, pro centrální banky platí: Ruce pryč od klimatické politiky. V každém případě, tak jak je to v současné době nastaveno. Angažovaností v klimatické politice centrální banky vysílají špatný signál veřejnosti. Neměly by vzbuzovat dojem, že by mohly vyřešit problém klimatu. Tuto odpovědnost musíme ponechat na vládách. Není úkolem centrálních bank, aby hospodářství prostřednictvím zásahů do alokačního mechanismu trhu řídily určitým směrem. Zde mají státy lepší instituce a disponují lepšími nástroji, jako jsou třeba daně.
Vaši kolegové z maďarské centrální banky to vidí úplně jinak. Ti nakupují „zelené“ dluhopisy a hypoteční úvěry na podporu klimatické politiky a sanace fondu budov a ukládají dokonce „zelené“ dluhopisy ve svých devizových rezervách.
Nechtěl bych rozhodnutí našich maďarských přátel komentovat. U devizových rezerv bychom se měli především řídit poměrem rizika a výnosu, což nevylučuje udržitelné investice.
Česká republika je členem EU, nepatří ale k eurozóně. Ovlivnila by ECB se silnějším zaměřením na klimatickou politiku také Vaši práci?
Vnímáme, co se v ECB děje. Ale vidíme také, že v rámci ECB není pozice jednotná. Existují i jiné hlasy než hlas paní Lagardeové…
... hlas prezidenta Německé spolkové banky Jense Weidmanna?
Nemusím zde nikoho jmenovat. Ale i tam jsou lidé, kteří říkají: soustřeďte se na hlavní úkoly a nepouštějte se příliš daleko do oblastí, za které odpovídá vláda.
Obáváte se nepříznivého vlivu na Vaši práci v ČR?
Děláme měnovou politiku podle svých vlastních pravidel, která jsou v souladu se smlouvami o EU a s naší ústavou.
Je zbytečné se ptát, zda se chcete stát členem sítě pro ekologizaci finančního systému, k níž patří nejen maďarská a rumunská národní banka, nýbrž i dalších 81 centrálních bank a úřadů dohledu, včetně všech velkých centrálních bank?
Nemáme to v úmyslu. Je možné, že se to za několik let změní, ale dnes ne.
Jak hodnotíte zaměření bank na udržitelnost také v České republice, například s přednostním udělováním úvěrů pro cíle ESG (Environmental Social Governance) nebo při omezení úvěrů do projektů s fosilními palivy?
Bereme to na vědomí. Nepřísluší nám to komentovat. Je to částečně jejich rozhodnutí a částečně následek nové evropské regulace. Jaké dopady to má pro hospodářskou politiku v zemi, to musí vyjasnit vláda.
Je správné, že se stále více podniků upisuje ekologickým a udržitelným cílům?
Dříve bylo – volně podle Miltona Friedmanna – hlavním cílem podniku vytvářet zisky. Nyní se prosazuje, že nejde pouze o zisk, nýbrž také o udržitelnost. Podniky reagují na to, co chtějí jejich zákazníci a akcionáři. Že to dělají, je jejich právo a jejich rozhodnutí.