Leopold Surga (Bankovnictví 21.11.2008 strana 25, rubrika: Měna a regulace)
Dne 6. prosince 2008 oslaví akademický sochař Jiří Harcuba, žijící klasik a legenda československé a české mincovní (i medailérské) tvorby, 80.
narozeniny. Toto životní jubileum výrazné osobnosti, která tvoří více než 40 let ve specializovaném oboru výtvarného umění, nabízí příležitost představit Harcubu podrobněji i čtenářům Bankovnictví, z nichž mnozí uchovávají jím navržené mince ve svých sbírkách.
Jiří Harcuba absolvoval pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v roce 1954 v ateliéru prof. Štipla. Původní profesí je rytcem skla, řemeslu se vyučil v harrachovských sklárnách. Sklu se věnoval i na Státní odborné sklářské škole v Novém Boru a během studií na VŠUP. Zpracování skla, zejména rytá portrétní intaglia jsou hlavním předmětem jeho tvorby i v současnosti, ale medaile či návrhy mincí určitě nepatří jen k jeho vedlejším aktivitám.
Autor využívá pro tvorbu návrhů řemeslné základy umění, které bylo po tisíciletí pro výrobu mincí příznačné. Redukční stroje jsou totiž vynálezem až 19. století, razidla pro mince se po staletí ryla. Na rozdíl od ostatních účastníků soutěží Harcuba návrhy na mince nemodeluje a neodlévá přes negativní formu do sádrového pozitivu, ale návrhy do kotouče ztvrdlé sádry ryje, jako je zvyklý u skla. Od ostatních návrhů se proto liší jak stavbou reliéfu, tak i provedením detailů.
RŮZNÉ MATERIÁLY PRO TVORBU
Je zajímavé srovnávat Harcubovy portréty osobností z „volné tvorby“ v různých materiálech. Porovnání stejného rytého portrétu v sádře, bronzu či skle - nebo ve zmenšené podobě na minci či medaili - je velmi působivé a dokazuje řemeslné mistrovství autora. Jednoduchá skica portrétu dokáže několika linkami podobu portrétované osobnosti nejen vystihnout, ale dát jí i „duši“. Stejně si autor dokáže poradit i s jinými náměty. Osobitostí názoru a náhledu na motiv a způsob ztvárnění se obvykle od ostatních účastníků soutěží liší.
Jeho osobitý přístup ke zpracování námětu však bývá na druhé straně zdrojem diskusí o tom, zda jeho návrhy jsou vhodné pro realizaci. Diskutován byl už výsledek první soutěže, v níž zvítězil. Námětem jeho návrhu na pamětní desetikorunu ke 100. výročí položení základního kamene Národního divadla v Praze byla velmi dynamicky pojatá Schnirchova triga ze střechy divadla. Mince nakonec v roce 1968 vyšla a z výtvarného hlediska patří k vrcholům toho, co lze nejen na českých mincích najít.
MINCOVNÍ TVORBA
K tvorbě návrhů na mince přivedla Harcubu uvolněná atmosféra 60. let 20. století, která znamenala významnou změnu nejen v přípravě československých pamětních stříbrných mincí, ale i v jejich motivech. Návrhy začaly být vybírány ve veřejných neomezených anonymních soutěžích, které přilákaly řadu mladých výtvarníků. Jiří Harcuba se prvních soutěží na oběžné i pamětní mince účastnil v polovině 60. let, v době svého působení na VŠUP u prof. Libenského. Od té doby žádnou soutěž na pamětní či oběžné mince, kterou Státní banka československá (později Česká národní banka) vypsala, nevynechal. Na začátku 70. let 20. století musel z VŠUP odejít, aby se do ní po listopadu 1989 vrátil jako rektor zvolený v prvních svobodných akademických volbách.
V závěru 60. let následovalo rychle po sobě několik mincí, které se na dlouhou dobu staly mezi sběrateli velmi vyhledávané. Ještě v roce 1968 byla vydána padesátikoruna k 50. výročí vzniku Československé republiky. Stejně jako mince s trigou nezapře inspiraci v antice - svou jednoduchostí a výtvarnou zkratkou. V roce 1969 byla vydána mince 25 Kčs ke 100. výročí úmrtí Jana Evangelisty Purkyně s nezvykle pojatým portrétem. Na padesátikoruně z roku 1969 ke 25. výročí Slovenského národního povstání byl vedle expresivně pojatého motivu rubové strany poprvé ztvárněn mohutný dynamický lev ve skoku, který se stal pro Harcubovy návrhy charakteristický.
Vzhledem k problémům s tehdejším režimem se autor další realizace dočkal až v roce 1979. Na pamětní stokoruně ke 150. výročí narození Jána Botto je vedle vynikajícího portrétu opět na líci zobrazen mohutný lev. V roce 1980 se na minci k 650. výročí narození Petra Parléře musel autor podrobit názorům heraldické komise, která provedení státního znaku schvalovala. Charakteristické je pro něj i provedení písma, kterým se řada jiných výtvarníků inspiruje už od 70. let. I díky němu a někdy zcela netradiční kompozici působí Harcubovy návrhy nezvykle jednoduše a lehce.
PEDAGOGICKÉ PŮSOBENÍ V ZAHRANIČÍ
Vzdor životnímu jubileu, které většině lidí dává právo k odpočinku, je Jiří Harcuba velmi aktivní. Jeho působiště je velmi rozlehlé - od Japonska po Kalifornii. Pokud nezahajuje svoje výstavy, učí na zahraničních výtvarných školách. Jako pedagog působil na prestižních Royal College of Art v Londýně nebo Californian College of Art and Craft v Oaklendu v Kalifornii a mnohých dalších. Ve světě je známý především jako bezkonkurenční tvůrce portrétů rytých do skla - intaglií. V českých zemích a na Slovensku je populárnější díky mincovní a medailérské tvorbě a svému životnímu příběhu.
I díky němu se tradice soutěží na pamětní mince udržela do současnosti a Harcuba na ně nezanevřel ani tehdy, když u první polistopadové pamětní stříbrné mince k přijetí Ústavy ČR bylo rozhodnuto o tom, že místo jeho vítězného návrhu bude realizován návrh jeho tehdejší žačky Jitky Jelínkové.
V letech 1968 až 1989 bylo podle návrhů Jiřího Harcuby realizováno devět pamětních stříbrných mincí, od roku 1993 do současné doby 11 pamětních stříbrných mincí a čtyři mince zlaté. Je autorem současné obíhající pětikoruny a pětikoruny obíhající v letech 1966 až 1992.
Výstava jeho dosavadní mincovní a medailérské tvorby by se měla konat v lednu 2009 v Semilech.
„Být k chvále lhostejný a ke klevetám lůzy a s hlupáky se nehádat“. Citát, který Jiří Harcuba vyryl do skleněného intaglia s Puškinovým portrétem, lze charakterizovat jako životní filozofii člověka, který je přesvědčen o své pravdě a své názory nehodlá měnit.
