Jan Klička (Deník 20.12.2013 strana: 13, rubrika Události)
Praha - Není časté, aby se lidé v obchodech či hospodách bavili o tom, co dělá či nedělá Česká národní banka (ČNB). Když ale 7. listopadu centrální bankéři rozhodli o oslabení koruny, stala se měnová politika tématem dne. Proč ale národní banka oslabuje vlastní měnu? "Dlouhodobý pokles cen by se nakonec negativně dotkl hlavně těch nejchudších," říká guvernér ČNB Miroslav Singer.
* Za normálních okolností je ČNB nesmírně klidnou institucí. Poté, co bankéři oslabili korunu, je ale najednou všude plno komentářů a lidé vás obviňují z nové vlny zdražování. Jaké to je, slyšet kritiku, se kterou jste dosud nebyli nikdy tak masivně konfrontováni?
Příjemné to není, to by nebylo určitě nikomu, ale na druhou stranu centrálním bankám se toto stává. Mnozí naši kolegové v zahraničí zažívají dlouhodobě i mnohem nepříjemnější situace. Je to dané tím, že když je centrální banka najednou vidět, většinou narušuje nějaké očekávání budoucího vývoje, a to nesou ti, kteří ten vývoj očekávali jinak, velmi nelibě. Už od druhé světové války se to centrálním bankám stávalo, bankéři pravidelně narušovali očekávání inflace. Celá 80. léta byli centrální bankéři zločinci, kteří rozbíjeli spirálu růstu cen, mezd a inflace, která přišla po ropné krizi v 70. letech. V poslední době se ale centrálním bankám stává pravidelněji, že rozbíjejí očekávaný pokles cen. Všichni pak vysvětlujeme, proč to činíme. Dlouhodobý pokles cen by se nakonec negativně dotkl hlavně těch nejchudších.
* Bylo nějaké tvrzení či pomluva, která vás vysloveně zarazila?
Jsem vždycky připravený poslouchat, vysvětlovat a vypořádat se s případnou kritikou našeho rozhodnutí. Co se mě samozřejmě dotklo, je ta pomluva ohledně toho, že jsme oslabením koruny úmyslně pomohli Petru Kellnerovi a jeho PPF, když kupoval tuzemskou pobočku Télefónica O2. To považuji za něco, co je daleko za hranou normální kritiky.
* Centrální banka se bojí takzvané deflační spirály, kdy ceny padají dolů. Co je tak špatného na poklesu cen?
Já úplně rozumím tomu, že začátek té takzvané deflační spirály je velmi příjemný - ceny prostě klesají. Problém je, že když takto klesají ceny, začnou klesat zisky firem. No a firmy na to reagují dvojím způsobem, buď tlačí na snižování mezd, nebo rovnou propouštějí. Tím ale klesají příjmy státního rozpočtu. Ministr financí v takové situaci dříve nebo později - a my jsme to přece zažili - začne hledat úspory na výdajích státu. Jenže to se začne dotýkat všech, kteří berou důchody nebo dávky. Spotřeba a investice dále oslabí a ten cyklus se zopakuje. A pak zase a zase. To je ta takzvaná spirála. Do takové situace navíc přichází i další věc. Jak klesají ceny a úroky jsou nulové, tak se každému vyplatí držet hotovost. Každá firma, která chce investovat, čeká, zda to nebude dále klesat. V takové situaci už dnes řada odvětví je, investice také poslední dva roky klesají. Ve finále ale mají všichni méně. Tenhle mechanismus naposledy Česko ve velkém zažilo ve 30. letech minulého století během velké hospodářské krize. Tehdy klesaly ceny, ale i mzdy o třetinu až polovinu, čtvrtina až třetina lidí byla bez práce a šlo o totální propad. Tím nechci říci, že by to nyní skončilo tak krutě, ale je to strašně nepříjemná zkušenost, kterou bychom museli řešit daleko dramatičtěji než jen oslabením měny o pět procent, které jsme provedli nyní.
* Jenže proti oslabení měny se logicky ozývají domácnosti, které neutrácejí, což by si ale ekonomové přáli. Není to náhodou tím, že se lidé prostě bojí, že nemají perspektivu, že bude práce? Lidé nevidí světlý zítřek. A krok ČNB tu důvěru tím spíše nenastartuje.
Zkusím to říci jednoduše. My už pět let žijeme v ekonomice, která je ovlivněna ekonomickou krizí. Před pěti lety byla průměrná úložka domácností u bank někde pod 140 tisíci korun na osobu. A za těch pět let vzrostla ke 190 tisícům, podotýkám v době, kdy se v zásadě ekonomika propadá, kdy jí chybí domácí poptávka. Neříkám, že je neracionální zvýšit úspory v době nejistot. Ale kdyby ty úspory rostly třeba jen o polovinu pomaleji, tak nám poptávka spotřebitelů naroste o tři procenta ročně, to už je významné ovlivnění recese a ekonomice by to dalo významný impuls. My opravdu neříkáme, že je strašlivě špatné šetřit, ovšem to tempo, kdy máte nárůst uložených peněz za pět let o třetinu, to už ekonomiku reálně brzdí.
* To se ale bavíme o průměrných domácnostech.
Když se podíváte na jednotlivé segmenty domácností, tak tam je to ještě horší. U spodních dvou pětin domácností úspory skoro nejsou, tam jsou jenom dluhy. V zásadě se zadlužují na dvě věci: na auto, nebo na opravu a rekonstrukci bydlení. Uvědomte si však, že když klesají ceny, tak klesá i hodnota těch věcí, na které si půjčili a jimiž ručí, zatímco výše dluhu se nemění. Když dojde k deflaci, lidé přicházejí o práci, nejsou schopni splácet. Tohle je ta deflační spirála: po první vlně radosti, že ceny klesají, přijde tvrdý zásah hlavně na nejchudší domácnosti. Jestli jsou někde úspory, tak u horních dvaceti procent domácností a dramaticky rostou.
* Slabá koruna ovšem dopadá na všechny. Politici lidi vystrašili a otázka je, zda to má napravovat zrovna národní banka.
Centrální banka neumí dělat světlé zítřky, to mohou dělat politici. Za tu dobu, co jsem v národní bance, jsem zažil osm vlád a nechtějte po mně, abych komentoval chování jednotlivých vlád. Snažím se říci, že úkolem centrální banky je "jenom" to, abychom zbytečně ekonomiku neutahovali a zabránili zbytečnému poklesu cen. My máme držet ceny plus minus na úrovni, kde je stabilita. Kritici nám vyčítají, že oslabením koruny nezměníme ten obecný stav, to opravdu ne, ale nemůžeme ho ani zhoršit.
* ČNB tvrdila, že intervence pomůže domácím výrobkům. Když ale třeba vezmete domácí zemědělce, tak jejich výrobky by nyní měly být levnější. Ovšem farmář potřebuje naftu a ta je dražší. Potřebuje hnojiva z ciziny a ta jsou taky dražší. Nula od nuly pojde, zdraží jim vstupy.
Konkrétně například pro zemědělství je to okrajový problém, protože tam značná část vstupů jako půda či mzdy zaměstnanců dovozy ovlivněna není. U nafty a benzínu se bavíme o nárůstu cen asi o padesát haléřů na litr. Ten padesátník je při ceně 35 korun asi jedna sedmdesátina, nárůst o 1,5 procenta. Je to jenom jeden z vstupů, který se do výsledné ceny zemědělského produktu promítá jen velmi málo. U farmářů bude slabší koruna jen malý impuls pro zvýšení konečné ceny. Co se týká obecně ekonomiky, tak naše exporty jsou opravdu dovozově náročné, je to kolem čtyř pětin, ale ta pětina sama o sobě stačí. To není nic, co bychom nevěděli a s čím bychom v našem rozhodování nepočítali. Stejně tak to platí pro domácnosti: česká domácnost v průměru utratí za dovozové věci asi třetinu příjmu, ti méně vydělávající i méně, a to definuje, jak moc domácnostem kvůli oslabení koruny vzrostou náklady.
* Lze to vyjádřit i finančně, o kolik vzrostou náklady domácností kvůli slabší koruně?
Utratí-li lidé za měsíc 20 tisíc korun v rodině, kde oba dva pracují a snaží se i něco ušetřit, tak na 20 tisících se ten nárůst cen z oslabení koruny promítne asi o 200 korun měsíčně. Pokud rodina více utratí za domácí zboží, třeba za české mléčné výrobky místo za dovozové zboží, bude ten dopad ještě menší. Zásah centrální banky je pro takovou rodinu příslibem o něco rychlejšího růstu mezd a větší jistoty zaměstnání do budoucna, protože ti méně vydělávající jsou ztrátou zaměstnání v recesi ohroženi nejvíce.
* Podle plánů ČNB by kurz kolem 27 korun za euro měl vydržet do roku 2015. Je to konečná meta, nebo se dočkáme při horším vývoji i jiného kurzu, třeba 28 korun za euro?
V tuto chvíli je to náš nejlepší odhad, není žádná jistota do budoucnosti. Ale řeknu to tak: pokud budou intervence trvat déle, znamená to, že ceny rostou ještě méně, než jsme čekali. Říkáme, že pokud bude kurz kolem 27 korun za euro, tak ceny porostou tempem, kterého jsme si v minulosti nikdy nevšimli. Porostou tempem, které je druhé nejpomalejší za uplynulých deset let, konkrétně příští rok v průměru stoupne inflace o pouhých 1,3 procenta. Pakliže by bylo nutné další oslabení koruny, znamená to, že ceny porostou ještě méně, že první negativní impuls, který lidé pociťují, tak je ještě menší, což také není žádné neštěstí.
* A když v příštím roce zjistíte, že to nefunguje? Oslabíte korunu třeba až na 28 korun za euro?
V tuto chvíli už máme nějaká čísla, která potvrzují správnost toho, co jsme udělali. Stejně tak údaje z našeho okolí, protože jsme jako Česko otevřená ekonomika, potvrzují, že se nemusíme bát, že by od našich sousedů přišly nějaké inflační tlaky. Naopak v řadě zemí eurozóny se začíná intenzivně debatovat, zda se náhodou neřítí do stejného problému jako my. Musím se přiznat, že měsíc prosinec nám ještě moc spolehlivých informací nepřinese, protože ten vánoční čas je vždy specifický. Další sadu čísel, na kterou budu hodně zvědavý, obdržíme v únoru.
* Proč vůbec intervence přišla v listopadu a nikoliv třeba v únoru. Před svátky jedou obchody naplno tak jako tak a ten impuls ekonomice byste dali až na jaře?
Ty Vánoce nemusely vypadat tak vesele, kdybychom neintervenovali potom, co se ukázalo, že bez oslabení koruny by stabilizace ekonomiky byla velmi nepravděpodobná. Ekonomické modely nám jasně ukazovaly, že je třeba něco udělat, a to velmi silně. Takto jsme to před intervencemi říkali celému trhu, ale v něm naopak zavládlo velmi silné přesvědčení, že intervenovat prostě nebudeme. My jsme rok stabilizovali kurz a slovně jsme hrozili, že oslabíme korunu. Hodně podniků, hlavně těch menších se ptá, proč jste to udělali, vždyť kurz koruny byl stabilní. To ano, ale on byl stabilní právě proto, že jsme slovně hrozili intervencí. Jsem přesvědčen, že kdybychom v listopadu korunu neoslabili, tak koruna začne naopak posilovat. A to by lidově řečeno šla ekonomika do kopru. Chtěl bych vidět ty veselé Vánoce, kdyby podniky tvrdily, že při silném kurzu začnou propouštět lidi a omezí výrobu. To by opravdu nebyly veselé Vánoce. Navíc vidím klasického českého velmi konzervativního spotřebitele, který by při silném kurzu znovu odložil nákupy a čekal, zda to nebude výhodnější. Listopadová intervence je ale také výhodná proto, že v období kolem Vánoc se firmy zajišťují u bank proti výkyvu kurzu. Dělají si byznys plán na další rok. Nyní se tak mohou připravit na další rok a mít prospěch ze slabého kurzu, kdybychom korunu oslabili až v únoru, tak už by na to podniky nemohly reagovat.
* Jak vůbec vypadá intervence v reálu? To zavoláte do tiskárny, ať začnou tisknout peníze a za ty se pak nakoupí dluhopisy?
Fakticky to vypadá tak, že šéfovi našich obchodníků dáte zadání: Drž kurz kolem 27 korun za euro, on na počítači vyťuká, že kupuje ve velkém cizí měnu, a tím vytvoří peníze. Vím, že pro lidi je strašně těžké pochopit, že ty peníze vznikají z ničeho. Peníze vznikají v počítači a centrální banky jsou tu od toho, aby jich nevznikalo ani moc, ani málo a ceny zůstávaly rozumné. Jinak my za ty peníze vytvořené z ničeho nakupujeme dluhopisy robustních ekonomik jako Německo, Kanada či Švédsko. ČNB má deset procent svých rezerv v akciích, na kterých jsme mimochodem v posledních letech docela vydělali, a zbytek rezerv je v dluhopisech. To reálné tisknutí peněz v tiskárně se týká situace, kdy je vybíráte třeba z bankomatu. Do té doby jsou peníze virtuálně v bankách, které si je mezi sebou přelévají.
***
"Kdybychom v listopadu korunu neoslabili, tak koruna začne naopak posilovat. A to by lidově řečeno šla ekonomika do kopru."