Jakub Svoboda, Jiří Vavroň (Právo 11. 4. 2017 strana 7, rubrika Rozhovor)
Ukončení devizových intervencí a uvolnění kurzu koruny se nemusí národohospodáři ani domácnosti nijak obávat. Mírné výkyvy kurzu české měny s ekonomikou ani s životní úrovní lidí rozhodně nepohnou. V rozhovoru pro Právo to řekl guvernér České národní banky (ČNB) Jiří Rusnok. Jak dále uvedl, měnová politika centrální banky nemůže nikdy sama zaručit prosperitu země, může pouze vyhlazovat určité výkyvy finančního a ekonomického cyklu.
* Intervence skončily. Máme z toho být nadšeni, nebo se bát dopadu jejich ukončení? Podle jedněch zlevní časem o pár stovek dovolené či televizory z dovozu. Na druhé straně zaznívají hlasy, že uvolnění koruny zastaví růst mezd a odkryje se, že české firmy jsou bez slabé koruny „polozdechlými mrzáky“. Jak to tedy je?
Je třeba si především zachovat zdravý rozum a chladnou hlavu. V době trvání kurzového závazku se jeho vliv na českou ekonomiku a na fungování společnosti přeceňoval. Stejně tak se přeceňuje postexitová situace. Cenové dopady ukončení intervencí pro řadového občana jsou zcela marginální. To, jak budeme ekonomicky úspěšní, bude stále záležet především na nás samých, jak budeme pracovat. Na tom nemění nic ani zavedení kurzového závazku, ani exit z něj. Pouze měnovou politikou se nelze dostat ke štěstí, nikdy sama o sobě nezabezpečí prosperitu, nemá na to ani nástroje. Může vyhlazovat určité výkyvy finančního a ekonomického cyklu. To byl i případ kurzového závazku. Bát se tedy spíše musíme sebe sama. Náš průmysl rozhodně není polozdechlý mrzák, to by totiž nepatřil k nejrychleji rostoucím v Evropě. Neměli bychom exportní výkonnost, kterou máme, protože ji tvoří průmyslový export, a netrpěli bychom ani nedostatkem pracovníků. Ukončení intervencí není důvodem k obavám. Jsme sice menší otevřená ekonomika, budeme vždy závislí na vnějším prostředí, do kterého kurz jako cena naší měny vstupuje. Ale její výkyvy – při zavedení kurzového závazku depreciace do pěti procent (oslabení kurzu koruny) a teď apreciace (posílení) mezi jedním a dvěma procenty – rozhodně nemohou pohnout s životní úrovní a ekonomikou této země.
* Jak dlouho bude trvat, než si koruna najde nějakou stabilní úroveň? O kolik by nakonec mohla posílit?
Jak dlouho to bude trvat, nevíme. Já odhaduju, že to může trvat několik týdnů, ale i měsíc, dva, kdy můžeme být ještě svědky různých výkyvů. To neříká nic o tom, že výkyvy nemohou být i za půl roku, za rok. Ty ovšem mohou být způsobeny nějakými novými impulzy. Teď mám na mysli výkyvy způsobené postexitovou situací a srovnáváním expozic koruna–euro. Pokud bude česká ekonomika růst rychleji než eurozóna a budeme–li mít víceméně stejnou inflaci, tak je posilování nominálního kurzu o 1 až 1,5 procenta ročně něco, co by české ekonomice nemělo uškodit.
* Co se stane s eury za zhruba 1,5 biliónu korun, které ČNB při intervencích nakoupila?
To samé, co se sumou peněz, která v bance byla před intervencemi. Budou tvořit naše devizové rezervy, které ze zákona spravuje a vlastní ČNB. Budou použity k tomu, aby nám přinášely výnos. Žádné peníze tedy nebyly utraceny, ani je nikdo nespotřeboval či nevyhodil. Těchto zhruba 120 miliard eur budeme investovat a tyto rezervy nám přinášejí výnos, který bude součástí našeho hospodářského výsledku.
* Co když ale dojde k výraznějšímu posílení koruny?
Pokud dojde k posílení koruny, budeme mít nějakou ztrátu. Proti této ztrátě postavíme výnos z devizových rezerv, což bude zmírňovat účetní ztrátu ČNB. Protože ekonomika ČNB je oddělena od státu a od jeho financí, běžný občan to nepozná. Rozdíl je v tom, že jsme se stali zemí, která má jedny z největších devizových rezerv na světě. To je známkou naší ekonomické síly, ale i určitá pojistka do budoucnosti, protože nevíme, co se bude dít dlouhodobě. Řada zemí si díky devizovým rezervám udržela měnovou a kurzovou stabilitu a ty země, které je neměly, nemohly svoji stabilitu posílit. Nikdy nevíte, kdy přijde doba tlaku na měnu. Proto také potřebujete mít na případné nadměrné oslabování měny, na tržní výkyvy, prostředky.
* Reakce koruny je po čtvrtečním ukončení intervenčního režimu překvapivě mírná, k euru posílila jen o několik desítek haléřů. Čím to lze vysvětlit? Spekulanti se zatím neprobudili? Někteří analytici v pátek tvrdili, že kurz je zatím poměrně stabilní i díky tomu, že ČNB zůstala na devizovém trhu aktivní a výkyvy koriguje mírnějšími intervencemi.
Tito analytici jsou velmi špatně informováni. Hlavní podíl na současném vývoji kurzu koruny má to, že náš odchod z kurzového závazku nebyl de facto překvapivý. Dali jsme si velkou práci s tím, abychom trh připravili na to, že k tomu dojde, že to nastane v nějakém brzkém období. Všichni tak měli dost času se na to připravit. To sehrálo významnou roli v tom, že trh se po oznámení konce kurzového závazku nijak nezbláznil a nastoupil na trajektorii, která byla jednou z těch očekávaných. Kurz koruny směřuje k nějakému posílení, které všichni očekávali a které jsme odhadovali v našich analýzách i my, protože fundamenty české ekonomiky jsou dobré a s tím je slučitelné jisté umírněné posílení české koruny. Zároveň se zdá, že v tom hraje roli námi zmiňovaná překoupenost trhu. To znamená, že je tady velká investice zahraničních hráčů, kteří postupně budovali významné pozice v české koruně. Je zjevné, že chtějí-li se dočkat nějakého zajímavého, pro ně alespoň trochu přijatelného kladného výnosu z této přece jen přirozeně mírně rizikové akce, tak musejí být do jisté míry trpěliví. Tím pádem se nemůžou všichni vrhnout na trh okamžitě. To také vede k pozvolnému přizpůsobování kurzu nějaké tržní rovnováze. Ale ještě jsme hodně krátce po změně. Je příliš brzy na nějaké zásadní hodnocení. Byl bych v tom velice opatrný. Ještě mohou přijít různé události, výkyvy, které mohou být na trhu vidět víc než to, co bylo vidět dosud. To ale neumíme odhadnout.
* Ani to, zda se kurz koruny může rozkolísat výrazněji?
Rozhodně se rozkolísat může. Je přirozenou charakteristikou každé relativně malé měny, jejíž kurz se utváří volně na trhu, že může být v jistých dobách a za určitých okolností rozkolísaná. To jsme zažívali s českou korunou před zavedením kurzového závazku několikrát a opakovaně a nemůžeme to vyloučit ani do budoucna. To je prostě jistá daň za vlastní měnu.
* Spuštění intervencí jste označil za správný krok. Například prezident Miloš Zeman a řada ekonomů si to však nemysleli. Institut Václava Klause reagoval na konec intervencí prohlášením, že „krátkodechá podpora exportu nevedla ke správné alokaci investic a nenutila ke zvyšování efektivity, navíc zdražení importu v reexportní ekonomice mělo pokřivující dopady na ceny a intervence také způsobila stagnaci mzdové úrovně u nás“.
Je to naprosto přehnaná interpretace důsledků a dopadů tohoto nástroje měnové politiky. Naprosto přehnaná. Prostě nic takového jsme na číslech nezaznamenali. Bohužel to není ze strany institutu doprovozeno jediným dokladem, jediným faktem, je to prostě emotivní, téměř ideologické vyjádření. Ale nevím v jaké ideologii, protože ekonomika nemá žádné pokřivené ceny, nevšiml jsem si toho, že by reexportní ekonomika měla pokřivené ceny. Prostě je to podle mého názoru hrubé přecenění tohoto kroku a jenom emotivní dovolávání se jakýchsi hypotetických negativních vedlejších dopadů měnové politiky. Přičemž je evidentní, že měnová politika byla v celkovém kontextu úspěšná a rozhodně pomohla oživit českou ekonomiku, změnila očekávání a náladu v české ekonomice a zároveň nikoho fatálně nepoškodila. Proto s tímto vyjádřením nemohu souhlasit.
* Na intervence neměla jednotný názor ani vláda. Dá se v Česku, kde vládnou koaliční kabinety, které navíc nemusejí dožít celé volební období, skloubit měnová politika České národní banky s fiskální a rozpočtovou politikou vlády?
Nikdy to nebude žádné harmonické vzájemné objímání. Stejně ale musím říci, že od roku 2013 obě politiky proti sobě v zásadě nejdou. Existuje zde slušná harmonie. V roce 2013 a 2014 k tomu přispělo, že banka uvolnila měnovou politiku nad rámec běžných úrokových sazeb, že mírně oslabila kurz a zafixovala ho. Já jsem měl jako premiér úřednické vlády tu možnost, že jsme uvolnili do té doby velmi svázanou rozpočtovou politiku vlády, byť v rozsahu necelého procenta HDP. Od té doby politiky obou institucí šly tak trochu pospolu, což trvá dodnes. A má to logicky odraz i ve slušném stavu země a její ekonomiky.
* Abychom si tak nefandili s tou jednotou. Podle vašeho názoru by bylo například dobré pustit legálně do České republiky zahraniční pracovníky. Vnímáte ale náladu lidí, kteří pod tlakem událostí nejsou nadšeni z cizinců, a také odborů, které hlídají práva svých pracovníků, i koaličních stran, které mají před volbami?
Když si začnete analyzovat, jaké jsou překážky a bariéry dalšího růstu české ekonomiky, nedostatek pracovních sil se objeví na předním místě. Jestliže tady chybí akutně několik desítek či dokonce stovek tisíc zaměstnanců, tak je to bariéra růstu. Ekonomika, pokud bude méně zaměstnanců, poroste prostě méně. Jestliže jsme tady měli bez dramatických problémů před lety několik set tisíc hostujících pracovníků zejména z Ukrajiny a přitom to nevyvolávalo nějaké napětí ve společnosti, tak je to k zamyšlení. Nevidím důvod, proč bychom je za legálních podmínek nemohli mít znovu.
* Možná proto, že se politici bojí, co budou dělat, až třeba zase práce nebude!
Ale s tím máme také praktické zkušenosti. Když práce nebyla, zahraniční pracovníci prostě odešli, pominul důvod, kvůli kterému přišli. Patrně tady nebudou chodit po ulicích a živit se žebrotou. Samozřejmě chápu politické souvislosti, komentoval jsem jen odborný problém, protože si myslím, že příliš restriktivní politika nic neřeší. Porosteme pomaleji, pomaleji tedy budeme i bohatnout. Je třeba brát v úvahu, že trh má silné nasávací schopnosti. On si prostě potřebné pracovníky obstará, většinou pololegálně nebo na hraně. Bude to méně efektivní pro společnost, než kdyby se například ve spolupráci státu, Hospodářské komory, Svazu průmyslu a dalších institucí otevřela náborová střediska někde na Ukrajině, kde by se lidi vybrali, a pak se sem na konkrétní požadovaná pracovní místa dovezli. Bez pomoci zprostředkovatelských agentur.
* Odbory ale kritizují, že těmto lidem je nabízena žebrácká mzda, že to kazí úroveň platů v Česku.
Možná proto, že další polovinu mzdy si ukrojila právě zprostředkovatelská agentura. Jen na okraj – od léta začne fungovat bezvízový styk s Ukrajinou na devadesát dní. Jak to bude vypadat? Na sezónní práce přijedou Ukrajinci bez víz jako turisté.
* Česko se při vstupu do EU zavázalo přijmout euro. Výhod unijního členství – zejména volného trhu a štědrých dotací – naplno využívá, přijmout jednotnou evropskou měnu však ani 13 let po vstupu do unie nehodlá. Co si o tom myslíte?
Ano, máme závazek, který platí. Je však pouze na politické reprezentaci, kdy tento závazek hodláme naplnit. Druhá věc je, že tam není žádné časové určení, nikdo nás do eurozóny netlačí a ani to není podmínkou našeho členství v Evropské unii. Ani nejsme v tomto ohledu sami, kdo stojí mimo eurozónu. Je to naše suverénní rozhodnutí. Já nemám žádný problém se vstupem do eurozóny, ale musí to mít řádný postup. To znamená, že se pro to musí rozhodnout politická elita, tedy vláda, možná parlament.
* Co by přijetí eura znamenalo pro českou ekonomiku?
Zbavili bychom se možnosti vlastní měnové politiky a tím pádem určitého přizpůsobovacího mechanismu ekonomiky zejména vůči externím šokům. Což by asi nebyl tak fatální problém, i když je zapotřebí myslet na to, že pokud to přizpůsobení nelze dělat ani trochu měnovou politikou, je to docela složité a jak ukazuje třeba příklad Řecka, často i bolestivé. Eurozóna navíc není jen měnová unie, ale i rodící se bankovní unie. V rámci ní přicházíte o suverenitu dohledu nad bankami a dalšími finančními institucemi, které u vás působí. To vede k jistému znepružnění toho systému. Horší je, že proti tomu nestojí žádné odpovídající mechanismy, které by byly také na společné bázi, například pro očištění, případnou záchranu špatných finančních podniků a na konci na záchranu vkladů. Tyto mechanismy jsou nedodělané, neuvedené do provozu, není ohledně nich politický konsenzus ani v eurozóně. Než se to dořeší, dobře fungující národní model bude vždy efektivnější. Navíc je to i potenciálně nebezpečné: odevzdáte odpovědnost za dohled někam do Frankfurtu, ale až bude zle, tak vám řeknou, že si to musíte zachránit z vlastního fondu pojištění vkladů, protože žádný evropský fond není nebo je tak malý, že to nejde kvůli krachům bank napříč unijními zeměmi zvládnout. Bude ještě dlouho trvat, než se tato konstrukce dodělá, a je otázka, zda k tomu vůbec dojde. Pragmaticky vzato, vzhledem k situaci, ve které jsme my i řada dalších zemí mimo eurozónu, které také přijaly závazek do ní vstoupit, tak je pro nás asi lepší sledovat, jak se věci vyvíjejí, a s přijetím eura počkat.