Vojtěch Wolf (Lidové noviny 8. 4. 2017 strana 8, rubrika Ekonomika)
Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl přirovnává ekonomiku k nohám a měnovou politiku centrální banky k botám. „Ty boty nemají být ani příliš těsné, ani příliš volné... Teď se zdá, že už jsou volné trochu moc a že je třeba je utáhnout,“ říká Hampl o ukončení kurzového závazku.
*Ulevilo se vám? Teď už nebude tlak na ČNB takový...
To je moc sugestivní otázka. Bylo jasné, že kurzový režim musí v určitém okamžiku skončit. Pro mě je spíše zajímavé to, jak bude v následujících dnech hledání přistávací dráhy pro korunu vypadat.
* A jak to zatím vypadá?
Zdá se, že se nám dostává odměny za naši předchozí transparentnost.
*Myslíte tím jen mírné posílení koruny?
Ano.
* Uvědomují si lidé i firmy to, co se skutečně děje? Tedy že puštění koruny znamená spíše zpřísňování měnové politiky a že lze očekávat i růst sazeb?
Sofistikovaní tržní hráči to jistě chápou a vědí, že jde o zpřísnění. Jestli to chápou všichni analytici, to nevím. Od nich jsem ale od roku 2013 žádnou kloudnou myšlenku neslyšel.
* A běžná veřejnost?
Že to chápe široká veřejnost, si příliš nemyslím. Už v roce 2013, kdy jsme s intervencemi začínali, nebylo ze strany veřejnosti příliš pochopeno, že se jen snažíme jinou cestou snížit reálnou úrokovou sazbu a tím podpořit ekonomiku, i když šlo o druhotnou snahu. Primární byla cenová stabilita. Lidé tehdy nechápali, že to, co jsme udělali, mělo vést – i když nepřímo – k růstu zaměstnanosti a mezd, protože byly špatné časy. Mnozí přitom opatření tehdy vnímali jako zhoršení. Stejně tak dnes někteří nechápou, že zpřísňování měnové politiky, které děláme, je impulzem pro to, aby rostly platy pomaleji. Centrální banka šlape ve špatných časech na plyn a v těch dobrých naopak na brzdu.
* Co pro lidi zpřísňování měnových podmínek tedy bude znamenat?
To bude záležet na tom, jak se bude vyvíjet kurz. My máme dvě brzdy: jednou je kurz, druhou jsou sazby. Já bych ale očekával, že s určitým zpožděním po upuštění závazku k růstu sazeb dojde. To je i v souladu s naší predikcí.
* Zmínil jste už také zpomalení růstu mezd…
To je ale nepřímý důsledek. Podniky budou mít logicky menší příjmy, a když k tomu půjdou navíc úrokové sazby, prodraží se firmám provozní financování a investice, což znamená i pokles příjmů. To nepřímo vede k tlaku na zpomalení růstu mezd. To ale platí jen za předpokladu, že nepřijde nějaké oživení zvenčí.
* Když se podíváte zpětně, nemyslíte, že polštář, který jste firmám i státu poskytli, způsobil jejich zlenivění při provádění potřebných reforem a zvyšování efektivnosti?
Já absolutně nesouhlasím s popisem polštář či doping. Doping je naprosto nepřesný popis. Znamená to totiž použití zakázaného prostředku. Všimněte si, že když se bavíme o nulových sazbách, nikdo neříká, že jde o doping pro reálnou ekonomiku, protože se podniky financují levněji než v minulosti. Přitom je to stejně umělé, jako byl kurzový závazek. Když se podíváte na data z reálné ekonomiky o průmyslu či investicích, jsou řeči o dopingu nesmysl. Tady nikdo kvůli intervencím nezlenivěl. S měnovou politikou je to jako s botou. Reálná ekonomika je jako nohy a měnové podmínky, které určuje ČNB, jsou pak boty. Ty boty nemají být ani příliš těsné, ani příliš volné. Mají sedět akorát. To, co jsme dělali my po roce 2013, je to, že jsme přizpůsobovali měnové podmínky stavu reálné ekonomiky. Teď se zdá, že jsou podmínky už trochu moc volné a je třeba je přitáhnout. Reálné ekonomice se dostalo takových podmínek, aby se jí co nejlépe chodilo, a tím pádem se co nejrychleji dostala z potíží a stabilizovala se.
* Jaký vidíte optimální nástroj v případě potřeby stimulace růstu ekonomiky teď, v „pointervenční“ době?
My se snažíme maximálně tlumit výkyvy ekonomik kolem jejího potenciálu. Jinak řečeno, aby byly využity všechny její kapacity. To je naše role. Vy se ale ptáte na to, jak změnit produkční potenciál ekonomiky, aby dlouhodobě a udržitelně rostla rychleji a doháněla vyspělejší země. To ale není otázka na ČNB. To je otázka na politiky. Měnová politika se primárně snaží minimalizovat odchylky od potenciálu. Měnit ho ale neumíme. My jen umíme krátkodobě zabránit tomu, aby se pacient nepřehříval nebo nepodchlazoval. Lék, který zmírní symptomy, umíme pacientovi podat. Nové srdce dát ale neumíme.
* Miroslav Singer včera LN řekl, že za hrozbu považuje možnost, že se česká ekonomika nevrátí k růstu z předkrizových let. Z toho, co říkáte, vyplývá, že s tímhle centrální banka státu pomoci nemůže...
Je otázkou, jestli se produkční potenciál ekonomiky skutečně nesnížil nejen u nás, ale i v celém světě. Relevantní analýzy ukazují, že se to postupně po drobných krůčcích děje, a to všude ve vyspělém světě. Je tedy otázkou, zda proces bohatnutí není dnes pomalejší než v minulosti. Je možné, že ano. Stačí podívat se v čase na stav naší ekonomiky: my rosteme tempem lehce nad dvě procenta a zároveň máme kompletně vyčerpanou zásobu pracovní síly. V tomto klíčovém produkčním faktoru už nemáme kam dál sáhnout. Pak se podívejte na naši ekonomiku před rokem 2008, kdy jsme rostli tempem kolem šesti procent a říkali jsme, že máme na víc.
* Jak to vidíte s inflací, která byla klíčová pro opuštění kurzového režimu, v horizontu roku, roku a půl?
Jednoduše řečeno musí existovat přiměřená míra důvěry centrální banky v to, že inflace bude udržitelná na inflačním horizontu, jinak by to opuštění kurzového závazku bylo příliš riskantní.