(Bankovnictví 23.1.2003 strana 28, rubrika: Příloha - deset let české měny)
Vznikem samostatného státu v roce 1918 nastala nejen euforická doba zažívání samostatnosti a
nezávislosti na rakousko-uherské monarchii, ale i doba hledání a zajišťování nových věcí. Jedním z
nejužívanějších symbolů samostatného státu je vlastní měna.
V našich dějinách zažíváme relativně velmi často zásadní politické změny a ty jsou již
tradičně doprovázeny zatracováním všeho starého a naopak vymýšlením všeho nového, někdy "za každou
cenu". Bylo tomu i při přípravě na novou československou měnu. Jak se vlastně naše měna bude
nazývat? Koruna? Tato měnová jednotka byla relativně mladá - od jejího zavedení v roce 1892
uplynulo pouze 26 let a nebyla tedy tak zažitá. Proč tedy nezvolit jiný název? A tak se pod tlakem
nejrůznějších institucí a spolků objevovaly názvy jako řepa, sokol, stotina, lev, denár, groš,
káně. Teprve až v roce 1924 bylo rozhodnuto, že československá měna bude mít staronový název
"koruna". Ačkoliv všechny nástupnické státy Rakousko-Uherska postupně změnily název vlastní měny,
paradoxně pouze u nás zůstala koruna doposud. V diskusích o uspořádání měnových poměrů samostatného
československého státu se objevila i úvaha o možné dvojí měně - zavedení platidel s obchodním
krytím v hodnotě předválečného francouzského franku. Státovková měna by se měla postupně
přibližovat jeho hodnotě. K realizaci ale nedošlo. Protože v Československu neexistovala centrální
banka, připravovalo novou měnu ministerstvo financí, konkrétně jeden z jeho útvarů - Bankovní úřad
ministerstva financí (BÚMF). Zavedení nových platidel muselo přijít velmi rychle a tak byla pro
začátek používána platidla rakousko-uherská s tím, že vyšší nominální hodnoty (10, 20, 50, 100 a
1000 korun) byly opatřovány československými kolky.
Příprava a tisk prvních papírových platidel
Příprava návrhů papírových platidel byla velmi rychlá a muselo se na ní podílet nejen více
autorů, ale i tiskáren. Ačkoliv velká část návrhů nominálů byla svěřena Alfonsi Muchovi, přece jen
se rychlost přípravy "podepsala" na nejednotnosti celé této první emise. A. Mucha je tak autorem
naší první desetikoruny, dvacetikoruny, stokoruny a pětisetkoruny. Ostatní platidla jsou výtvarně
navržena přímo příslušnou tiskárnou. První emise československých státovek měla nominály 1, 5, 10,
20, 50, 100, 500, 1000, 5000 Kč. Oficiální česká tiskárna cenin zatím neexistovala a první papírové
peníze (devět nominálů) byly rovněž považovány za provizorium. Tiskly je čtyři české firmy, jedna
rakouská a jedna americká. Z toho například desetikoruna byla tištěna ve třech tiskárnách. Kvalita
platidel odpovídala jednak rychlosti přípravy, ale také možnostem tiskáren. Většina státovek byla
tištěna knihtiskem - tedy relativně jednoduchým způsobem. Pouze tisícikoruna byla tištěna v
renomované americké tiskárně American Bank Note Company (ABNCo.), a to hlubotiskem s řadou
ochranných prvků. Kvalita tisku u nás tištěných státovek neumožňovala dostatečnou ochranu platidel
proti padělání. A tak se velmi rychle objevily padělky vyšších hodnot, zejména 100Kč, 500Kč a
5000Kč. Známou aférou je padělání pětisetkoruny Maďarem prof. dr. Gyulou Mezsárosem, v jehož dílně
bylo vyrobeno přes 60 000 kusů velmi kvalitních padělků. U státovky hodnoty 5000 Kč se našly velmi
brzy, zejména kvůli své vysoké hodnotě, také padělky. Jejich rychlé stažení z oběhu sice neohrozilo
peněžní oběh, ale udělalo z nich sběratelsky nejvzácnější a nejdražší československé papírové
platidlo. Následovala druhá emise státovek, která postupně nahrazovala nekvalitní první emisi.
Stokoruna, pětisetkoruna a pětitisícikoruna byla tištěna kvalitně v ABNCo, i u dalších nominálů
bylo použito lepších tiskových technik.
Založení Národní banky československé
Konečně k 1. dubnu 1926 byla založena Národní banka československá, centrální a emisní banka,
a v roce 1927 byla založena tiskárna bankovek. Zde se sluší vysvětlit pojem státovka a bankovka. V
zásadě se jedná o praktické označení platidel vydávaných státem či emisní bankou. V našem případě,
při absenci centrální banky, byl vydavatelem peněz stát (ministerstvo financí, BÚMF) - odtud
označení státovka. Po založení centrální banky řídila peněžní oběh a vydávala peníze banka - odtud
bankovka. Obě označení jsou zcela oficiální, i když zřejmě specifická pro náš stát. Příslušná
platidla jsou takto nejen přímo označena, ale i dále identifikovatelná; u státovky je podpis
ministra financí, u bankovky guvernéra, pokladníka či jiného představitele emisní banky. Po krátké
odbočce se vrátíme již k bankovkám. Alfons Mucha je autorem ještě jedné bankovky, a to
padesátikoruny z roku 1929. Ta je zajímavá mimo jiné tím, že na sobě nese řadu znaků-symbolů
zednářské lóže, neboť údajně A. Mucha byl jeho členem. To je ale zřejmě jediná bankovka, na které
se zcela záměrně objevují určité znaky či symboly. Oproti tomu hledání jinotajů na ostatních
bankovkách nerůznějším způsobem je sice zajímavé, zato veškeré nalezené výsledky pátrání jsou
pouhou náhodou! S letopočtem 1931 vyšla stokoruna, jejímž autorem je Maxmilián (Max) Švabinský. Ten
je rovněž autorem tisícikoruny z roku 1934. Tato bankovka byla v roce 1937 vyznamenána na
mezinárodní výstavě umění v Paříži.
Válečná platidla a příprava poválečných peněz
Za Protektorátu Čechy a Morava u nás platily stále koruny, ale tištěné dvojjazyčně - česky a
německy. Výtvarně se na nich velkou měrou podíleli čeští rytci a litografové Jindra Schmidt,
Ladislav Jirka, Bedřich Fojtášek. Všechny bankovky a státovky byly tištěny v Tiskárně bankovek
Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze. Současně s těmito platidly platily i předválečné bankovky
a státovky. Počátek druhé světové války byl poznamenán oklešťováním československého území a
direktivním zavedením jiných měn do oběhu. A tak na počátku války na území našeho státu obíhaly
československé koruny, německé říšské marky, v pohraničních oblastech pak maďarské pengö a polské
zloté. Během války připravovala naše exilová vláda emisi papírových platidel pro bezprostřední
období po válce. Příprava od návrhu až po tisk probíhala pouze ve Velké Británii a i jejich tisk
byl realizován ve třech anglických tiskárnách. Protože emisi vydávala vláda, jednalo se o státovky.
Byla na nich faksimile podpisu ministra financí Dr. Feierabenda a jako jedna z mála emisí neměla
uveden letopočet vydání, neboť sama příprava začala v roce 1941 a v té době samozřejmě nikdo
nevěděl, kdy válka skončí. Peníze však musely být s koncem války připraveny. Přijetím Košického
vládního programu 4. dubna 1945 byl v krátké době zrušen oběh všech zahraničních měn a rozšířen
oběh českých a slovenských korun a korunových poukázek na celé území Československa. V přechodném
období od května po několik měsíců (někdy až do října 1945) byl v oběživu opravdový chaos. Na území
Československé republiky obíhaly následující peníze:
* protektorátní koruny (do 31. října 1945);
* slovenské koruny (do 31. října 1945);
* korunové poukázky 1944 (do 31. října 1945);
* říšské marky (do 10. května 1945, na území zabraném v roce 1938 do 31. července 1945);
* maďarské pengö v zabraných částech jižního Slovenska do 26. června 1945);
* vojenské marky Spojeneckých armád (Allierte Militărbehörde), vydávané spojeneckými vojsky v
pohraničí, zabraném v roce 1938 Velkoněmeckou Říší (do 31. července 1945).
Korunové poukázky "1944" byly určeny pro vojenské jednotky a československé úřady na
osvobozeném území. Poukázky se staly zákonnými penězi dne 23. března 1945.
Po válce byly převezeny státovky londýnské emise do Prahy letadly British Royal Air Force ve
dnech 19.- 30. září 1945 a od listopadu 1945 začaly platit oficiálně na našem území společně s
bankovkami a státovkami tištěnými v Československu
Bankovky socialistické éry
Únor 1948 znamenal v Československu začátek socializace ve všech směrech. Centralizovalo se
plánování, bankovnictví, zestátňovaly se obchody, zemědělství, průmysl a zaváděl se těžký průmysl.
"Vrcholem" ideologického prosazování nového vedení státu bylo provedení peněžní a měnové reformy v
roce 1953, neboť budováním těžkého průmyslu byla státní pokladna velmi rychle vyčerpaná. Příprava
reformy byla přísně utajovaná a byla prováděna za pomoci sovětských poradců. Proto i nové peníze
byly připravovány v Sovětském svazu. Zpočátku byly bankovky tištěny v závodě Goznak v Moskvě,
později i ve Státní tiskárně cenin v Praze. Jejich technická, ale i výtvarná úroveň byla velmi
nízká. Všechny byly tištěny nenáročnou tiskovou technikou - ofsetem - a na první pohled byla patrná
uspěchanost jejich přípravy doháněná jednoduchým a výrazným odlišením nominálních hodnot sytými
barvami. Je dokonce zřejmá určitá podobnost se zmíněnými korunovými poukázkami z roku 1944, které
byly připravovány a tištěny také v moskevském závodě Goznak. Až od roku 1960 byly postupně vydávány
nové, technicky kvalitnější bankovky, tištěné ve Státní tiskárně cenin v Praze. Výtvarná stránka,
resp. použité motivy byly poplatné době vzniku, ale například stokoruna vzoru 1961 byla velmi
oblíbená a její platnost úctyhodných 30 let z ní činí nejdéle platnou bankovku v našich dějinách.
Rok 1960 znamenal změnu státního zřízení - z Československé republiky se stala republika
socialistická, a tak byly vydány některé bankovky a státovky emise 1953 a 1958 znovu, prakticky ve
stejném provedení, ale s novým socialistickým státním znakem. Papírová platidla byla od vzniku
Československé republiky vydávána postupně. Téměř na každou hodnotu byla vypsána nová soutěž a
výsledkem pak byla nejednotná výtvarná stránka platidel. Až v 80. letech 20. století byla přijata
koncepce vydání emise bankovek, jejímž autorem by byl jeden výtvarník. Emise měla mít i technické
parametry koncepčně jednotné. Dále bylo rozhodnuto, že bankovky budou vydávané do oběhu postupně -
po jednom roce. Vítězem návrhů se stal slovenský výtvarník prof. Albín Brunovský. Po delších
politicko-administrativních průtazích došlo k realizaci jednotlivých emisí, které skutečně
probíhaly podle plánu. Bankovky byly vydávány v "náhodném" pořadí s tím, že první byla 1000Kčs v
roce 1985. Byla to od konce druhé světové války naše první tisícikoruna. Jednotnost emise byla
zachována a dokonce její výtvarná zdařilost se dočkala ocenění - dvacetikoruna z roku 1988 byla
oceněna zahraničním tiskem jako nejkrásnější bankovka roku. Předposlední bankovkou v této řadě byla
zelená stokoruna s portrétem K. Gottwalda. Do oběhu byla vydána 1. října 1989, ale události 17.
listopadu způsobily okamžité přerušení další výroby těchto bankovek a její stažení z oběhu, ale tím
i nutnost zajištění náhrady. A tak byly zavedeny do výroby znovu stokoruny předchozí emise vzoru
1961. Protože u této bankovky do té doby neskončila platnost, zůstal tiskový obraz nezměněn, tedy i
s letopočtem 1961. Změněn byl pouze papír, resp. vodoznak a typ číslovače. "Gottwaldovská"
stokoruna přestala platit v prosinci 1990, ale málokdo ji do té doby akceptoval. Mnoho těchto
bankovek bylo poškozeno různými úpravami, kresbami nebo propichováním. Dodnes si lidé pamatují
nejen ústřední portrét, ale i výraznou zelenou barvu. Je však pravda, že rubová strana s
panoramatem Malé strany a Pražského hradu byla velmi zdařilá jak výtvarně, tak i ryteckým
provedením. Kromě tohoto opatření však nebyla realizována poslední plánovaná bankovka z této série,
a to 500Kčs, která byla připravovaná pro rok 1990. Dokonce zůstalo pouze u barevné rozkresby a jen
části dalších ryteckých příprav. Kopie návrhu je nyní vystavena v expozici České národní banky.
Česká koruna a nové bankovky po roce 1993
Následovaly další politické události. Změna původního názvu z Československé socialistické
republiky na Československou federativní republiku od 29. března 1990. Velmi brzy - k 23. dubnu
1990 byl název opět změněn - na Česká a Slovenská Federativní Republika. Na rychlé sledy
politických událostí bylo možné reagovat pouze u emisí mincí. Bankovek se až do přelomu let
1992-1993 změny nedotkly. Přesto počátkem 90. let 20. století probíhaly intenzivní přípravy na
novou emisi bankovek, zpočátku ještě pod federálním znakem. Opět měla být emitována ucelená řada
jednoho autora s tím, že jednotlivé nominální hodnoty budou dávány do oběhu postupně, i když
podstatně rychleji než předchozí emise. Vítězem soutěže se stal Oldřich Kulhánek. První
připravovanou bankovkou byla dvousetkoruna. Rozdělení federace na dva samostatné státy urychlilo
nejen přípravy, ale i vlastní emise. Překlenovací období vyřešily obě nově vzniklé centrální banky
částečně společnými bankovkami nižších hodnot, vyšší hodnoty 100Kč, 500Kč a 1000 Kč byly kolkovány
v České republice i na Slovensku. Pro urychlení příprav vlastních bankovek musela být část zakázky
tisku zadána mimo republiku. Bankovky hodnot 50 Kč, 100 Kč a 500 Kč byly zpočátku tištěny v britské
tiskárně Thomas De La Rue, ostatní nominály ve Státní tiskárně cenin v Praze, kde se od roku 1994
tisknou již všechny u nás platné bankovky. Od vzniku samostatného Československa v roce 1918 nikdy
nebyly v oběhu vyšší nominály než 5000 korun (1919, 1920, 1945, 1993 a 1999). Měli jsme i nominály
v hodnotě jedné koruny (1919, 1940, 1953), zvláštní hodnotu tří korun (1953, 1961) nebo 25 korun
(1953, 1958, 1961).
Ing. Vladimír Kudlík je soudním znalcem v numismatice, jeho oborem jsou papírová platidla.
* Tisícikoruna z roku 1934, jejímž autorem je Max Švabinský, byla v roce 1937 vyznamenána na
mezinárodní výstavě umění v Paříži, avers (líc) * Výtvarně zdařilá dvacetikoruna z roku 1988 od
prof. Albína Brunovského byla oceněna zahraničním tiskem jako nejkrásnější bankovka roku, revers
(rub)