Aleš Michl (Mladá fronta DNES 5. 1. 2023 strana 8, rubrika Názory)
Musíme začít spořit, všichni. A nejen peníze, ale třeba i svůj volný čas. Čtěme, učme se, zdokonalujme se. Jen práce a píle nás i celou zemi posune někam dál, ne zbytečná zahálka při sledování nesmyslných seriálů.
Prvního ledna to bylo třicet let od vzniku České národní banky. Pominuli odůvodněný růst cen během transformace hospodářství ze socialismu na kapitalismus, nová bankovní rada přebrala vedení centrální banky v období historicky nejvyšší inflace. Naprostou prioritou tak je podstatné snížení inflace.
Bude k tomu potřeba náprava hospodářství. Příliš jsme se namlsali, přejedli, prostě rozšoupli. V období deseti let před covidem byly úrokové sazby příliš nízké, dlouhou dobu nulové. Koruna byla po několik let uměle oslabována. Vše roztáčelo inflaci. Rozjížděla se filozofie „půjčte si, půjčte si, půjčte si, kupte si, kupte si, kupte si“. S novou bankovní radou se, myslím, shodujeme na tom, že úrokové sazby zůstanou po určitou dobu vyšší, než jsme byli v předchozích deseti letech zvyklí. Chceme motivovat lidi a firmy ke spoření a investování. Berte to jako návrat k tradičním hodnotám, jako jsou úspory, nikoliv útraty.
Procházel jsem tento týden třicet let staré záznamy o vzniku ČNB. Se zánikem Státní banky československé 31. prosince 1992 se také uzavřela její pamětní kniha, do níž se zapisovali mimořádní hosté. A naopak se vznikem ČNB byla založena pamětní kniha nová. Její první stránky upomínají na datum 1. ledna 1993: „Po zániku československé federace je se vznikem České republiky spojen i vznik České národní banky. Navazuje na práci Státní banky československé, která v letech 1950–1992 pečovala o stabilitu měny.“ Pak jsou uvedeny tři důležité články ze zákona o ČNB, které říkají, že „je ústřední bankou České republiky“, jejím hlavním cílem (tehdy) „je zabezpečovat stabilitu české měny“, a že „při zabezpečování svého hlavního cíle je nezávislá na pokynech vlády“. Text, pod nímž je podepsán první guvernér Josef Tošovský, pak říká, že: „Tato pamětní kniha ČNB je založena k zaznamenání důležitých událostí a setkání, jejichž připomenutí v časovém sledu umožní lépe poznávat historii této instituce.“
Když knihou listujete, uvědomíte si, kolik mimořádných osobností prošlo bankou, ať již byly členy bankovní rady či banku navštívily. Každá osobnost a každé zde zaznamenané jednání mělo v pozadí jedno – naplnění mandátu ČNB. Ať již se jednalo o stabilitu měnovou, či dnes cenovou a také finanční. Původní pamětní kniha se zaplnila v roce 2016. Navázala na ni další, v níž jsem zaznamenán už i já a mí současní kolegové z bankovní rady – a stejně jako našim předchůdcům je i nám naše koruna závazkem.
Greenspana tesat!
Úplně první podpis návštěvníka v pamětní knize je od bývalého předsedy americké Rady guvernérů Federálního rezervního systému (Fed) Alana Greenspana. On byl v 90. letech minulého století a na počátku tohoto synonymem pro centrální bankovnictví, stál v čele Fedu dvacet let. Naši banku navštívil 12. května 1993. Setkal se například s guvernérem Tošovským. Greenspan přijel z vlastní iniciativy, neboť se zajímal o výsledek reforem u nás a v dalších zemích střední Evropy. Oprávněně se totiž domníval, že proces přechodu těchto států k tržní ekonomice ovlivní světový obchodní systém.
Při jednání s bankovní radou zdůraznil, že je potřeba, aby země střední Evropy dostaly volný přístup na trhy průmyslově vyspělých států a díky tomu mohly „obnovit neinflační hospodářský vývoj“. K tomu dodal, že „protekcionistická opatření z dlouhodobého pohledu mají vždy negativní vliv na rozvoj obchodu i celkové hospodářské oživení a měla by za následek zpomalení celého vývoje“. A zároveň, že „jedním z hlavních cílů reformního procesu musí být vytvoření měny, která by byla schopná konkurovat ostatním měnám vyspělých zemí na světě“.
To, co řekl tehdy, před téměř třiceti lety, platí pro nás i dnes. Když budeme mít úspory a kapitál, můžeme s nimi pak financovat nové investice a rozvíjet obchod. Proto začněme spořit. Hned. Platí to pro stát, pro firmy i lidi. I my v ČNB musíme jít příkladem, náš vlastní výsledek hospodaření není dobrý. Kromě nejvyšší inflace v historii zdědila nová bankovní rada i nejvyšší ztrátu ČNB v historii. Oboje vyřešíme.
Měnová a fiskální politika se snaží tlumit výkyvy v hospodářském cyklu. V posledních třech letech se soustředily zejména na krátkodobé záplatování covidové a energetické krize. Nesmíme ale zapomínat na politiku dlouhodobou. Růst ekonomiky závisí na produkční kapacitě ekonomiky, respektive na nabídce – tedy na lidech a jejich píli, kapitálu a technologiích v ekonomice. Chci, aby lidé spořili, aby se kumuloval kapitál na investice. Chci, aby růst reálných mezd odpovídal růstu produktivity práce. Úsporami mám na mysli nejen peněžní úspory, ale třeba i to, jak nakládáme s volným časem. Během lockdownu měl každý z nás příležitost buď přečíst spousty knih, naučit se programovat, zdokonalit se v cizím jazyce, anebo sledovat nesmyslné seriály. První možnost je přesně to, co si pod úsporami představuji, ta druhá je zbytečná zahálka.
Kumulace kapitálu a znalostí, pracovitost, podnikatelský duch – to vše zaručí to, že se zvýší nabídka, potenciál země a ekonomika poroste neinflačně. A hlavně když je více úspor a méně dluhů, neroztáčí se pak příliš množství peněz v ekonomice, podstatná to podmínka pro snížení inflace. To, co potřebujeme, je přepnout opět na obchod a především export, který je klíčový pro zaměstnanost. Naše koruna musí být opět silná a schopná konkurovat ostatním měnám vyspělých zemí na světě. Výsledkem pak bude nízká inflace. Jinak než naší prací, pílí, podnikatelským duchem a spořením to ale nepůjde.