Seminář k budoucnosti regulace finančních trhů

Ing.Věra Mašindová, PhDr. Ing. Ivan Babouček, CSc. 
Sekce bankovní regulace a dohledu, Česká národní banka

Ve dnech 15. a 16. listopadu 2004 proběhl v Kongresovém centru České národní banky v Praze seminář k budoucnosti regulace finančních trhů pod názvem "The Future Regulation of the Financial Market". Seminář obsahově navázal na jeden z cílů strategie České národní banky pro období 2005 - 2010, jenž spočívá v "zavedení nového konceptu kapitálové přiměřenosti a úspěšném završení procesu sjednocování regulace a dohledu nad finančním trhem". Česká národní banka ho uspořádala ve spolupráci se Světovým ekonomickým fórem a Bretton-Woodským výborem. Světové ekonomické fórum je nezávislá mezinárodní organizace, kterou veřejnost zná z jejích pravidelných výročních konferencí ve švýcarském Davosu. Bretton-Woodský výbor sídlí v New Yorku a zaměřuje se na analýzu podmínek, za nichž mohou mezinárodní finanční instituce prospěšně působit v podmínkách globalizovaných finančních trhů a liberalizovaných devizových režimů.

Moderování prvního dne se ujal O. Dědek, viceguvernér ČNB. Na úvod přednesl prof. C.A.E. Goodhart z London School of Economics makroekonomickou úvahu o vlivu nového konceptu bankovní regulace známého jako Basel 2 na stabilitu bank. Nový koncept je přínosný díky tomu, že sbližuje regulatorní požadavky na kapitál s ekonomickým kapitálem kalkulovaným podle informací generovaných trhem na mikroekonomické úrovni. Přesto nechává otevřenou řadu otázek, k nimž patří zejména vliv inovací na měření rizik, procyklické účinky této regulace a prevence stádního jednání.

Následující vystoupení byla věnována institucionálnímu uspořádání finanční regulace a dohledu. D. Horan z irské centrální banky uvedl, že v Irsku fungoval tradiční sektorový model regulace a dohledu, v němž centrální banka vykonávala bankovní dohled. V roce 1998 vláda dospěla k závěru, že toto uspořádání se již přežilo a ustavila poradní skupinu pro změnu. Většina jejích členů dospěla v květnu 1999 k závěru, že finanční regulaci a dohled bude vhodné integrovat do zcela nové instituce s tím, že tento krok přispěje k zlepšení ochrany spotřebitele. Avšak významná menšina tvrdila, že bude vhodné posílit vazby mezi regulací a dohledem na straně jedné a zodpovědností centrální banky za finanční stabilitu na straně druhé a že jednotným regulátorem má být centrální banka. Nakonec v lednu 2001 vláda rozhodla o integraci regulace a dohledu v autonomním útvaru centrální banky. Poměrně složité organizační uspořádání banky odráží to, že zatímco realizace měnové politiky patří k jejím statutárním cílům jako součásti Evropského systému centrálních bank, finanční regulaci a dohled vykonává na vlastní zodpovědnost a svým jménem. Nové uspořádání respektuje také požadavek na posílení ochrany spotřebitele.

M. Šramko, viceguvernér Národní banky Slovenska, představil projekt integrace finanční regulace a dohledu do slovenské centrální banky. Přistoupilo se k ní hlavně proto, že relativně malý slovenský finanční trh do budoucna neospravedlňuje existenci většího počtu regulatorních institucí a banka má díky vysokému stupni operační, finanční a personální nezávislosti na vládě a díky prokázané profesionalitě své měnové politiky i výkonu bankovního dohledu velmi dobré předpoklady pro plnění funkce jednotného regulátora. Integrace probíhá podle plánu, jenž vymezuje postupné cíle ve čtyřech základních oblastech, k nimž patří legislativa, informační systémy, vlastnictví a lidské zdroje. Banka začne působit jako jednotná regulatorní instituce od 1 ledna 2006.

P. Wright z britského Úřadu pro finanční služby (FSA) se podrobněji nezabýval důvody, které na sklonku devadesátých let vedly k vyčlenění bankovního dohledu z centrální banky a k vytvoření zcela nové velké instituce. Soustředil se na to, jak FSA funguje, především na objasnění klíčových prvků koncepce dohledu založené na hodnocení rizik, jež je známa jako "risk based approach". Tato koncepce musí patřit do strategie každé regulatorní instituce proto, že každá má omezené kapacity a pro plnění svých statutárních cílů si musí stanovit priority, podle nichž je využije. Hodnocení rizikového profilu finančních institucí je zde přirozeným základem. Integrace do jedné instituce pomohla zlepšit dohled nad finančními skupinami. Je však náročná na vnitřní organizaci a řízení regulatorní instituce a to hlavně proto, že je nutné sladit funkcionální přístup založený na stejném hodnocení stejných finančních rizik v obchodech institucí různého druhu (banky, pojišťovny atd.) s požadavky na zachování specifického přístupu k jednotlivým odvětvím finančního zprostředkování.

Druhý den semináře byl zaměřen na nový koncept kapitálové přiměřenosti - Basel 2. Tuto část programu uvedl presentací o současném stavu přípravy ČNB na Basel 2 P. Racocha, člen bankovní rady ČNB, který také moderoval diskusi.

P.Racocha vyzdvihl roli společného projektu ČBA, ČNB a České komory auditorů, který funguje jako nástroj podpory implementace Basel 2 v ČR. V současné době byla ukončena přípravná fáze a přechází se do legislativní fáze s ohledem na rozsáhlost změn a krátkost termínů, přestože směrnice dosud prochází legislativním procesem v rámci EU struktur a může dojít k dílčím změnám. Zdůraznil, že vzhledem k tomu, že ČR je výrazně hostitelskou zemí svojí strukturou bankovního sektoru, je výběr nových metod řízení kreditního a operačního rizika významně ovlivněn mateřskými bankami v EU. Z celkového počtu 26 bank bude celkem 14 bank zavádět pokročilé metody v oblasti úvěrového rizika a 8 v oblasti operačního rizika. Pro ČNB jako regulátora je klíčová otázka jasného nastavení pravidel spolupráce s domácími orgány, které umožní plnit kvalitně povinnosti bankovního dohledu, za které je ČNB ze zákona odpovědná. Tato otázka se řeší jak na úrovni evropských struktur, tak při bilaterálních kontaktech se 7 partnerskými orgány dohledu.

Tématem, na které se soustředila D. Nouy z francouzské Commission Bancaire byla konvergence přístupů regulátorů k implementaci Basel 2 na úrovni národní i evropské. Konvergence je důležitá proto, že nový koncept je daleko více flexibilní než současná pravidla, protože je založen rizikovém profilu bank, výběru různých metod měření a řízení rizik bankami a možnosti regulátora rozhodnout o určitých pravidlech v souladu s podmínkami v té které zemi. Regulátor také musí schválit bance vybranou metodu řízení rizik a ověřit její spolehlivost. Přestože nový koncept značně posiluje úlohu konsolidujícího orgánu dohledu, i když při ověřování modelů bude hrát hostitelský dohled významnou úlohu. Flexibilita musí být kompenzována transparentností a proto domácí i hostitelské orgány dohledu budou mít povinnost zveřejňovat směrnicí předepsané informace, zejména: zákony a podzákonné normy, interní postupy, národní diskrece, data o sektoru. V rámci EU se konvergenci věnuje nově založený Výbor evropských bankovních supervisorů (CEBS), který v současné době pracuje na standardech v oblasti výkonu dohledu, validace modelů, společném reportingu kapitálové přiměřenosti a dalších tématech.

Se zájmem byl očekáván přípěvek zástupce Evropské komise P. Pearsona, který vede tým, jenž zpracoval návrh novel příslušných směrnic v souvislosti se zavedením Basel 2. Upozornil na evropská specifika, kterými jsou např. kryté bondy a významná role rizikového kapitálu v podpoře hospodářského růstu a zaměstnanosti. V evropském kontextu budou značné úspory kapitálu dosaženy v oblasti půjček malým a středním podnikům (až 70% proti současnosti). Za nejdůležitější oblasti nových pravidel označil koncept konsolidujícího orgánu dohledu, uplatňování kapitálové přiměřenosti a požadavků na interní procesy pro všechny banky na národní úrovni, ale zveřejňování na EU konsolidované úrovni. Dosud otevřená je otázka termínu zavedení nových pravidel. Zatím platí návrh, že k dispozici budou pravidla pro standardní a ostatní metody řízení kreditního a operačního rizika od konce r.2006 a pro vyspělé modely od konce r.2007.

Problematikou, která publikum zvláště zajímala, byla přeshraniční spolupráce v kontextu Basel 2 a její význam pro banky a orgány dohledu, kterou se zabýval R. Bonte z belgické Banking, Financing a Insurance Commission. V Evropě existuje přes 40 velkých bankovních skupin, jež působí v několika členských zemích EU. Tyto skupiny potřebují společnou obchodní strategii, společné rámce pro řízení rizik a reporting, interní audit a centrální řízení skupiny. Rámce pro regulaci a dohled jsou nastaveny na národních úrovních a konsolidované úrovni. Posun v koncentraci funkcí bank směrem na EU úroveň je velkou výzvou pro domácí a hostitelské orgány dohledu. Posílení vzájemné spolupráce a výměny informací je proto zásadní otázkou. Jedná se o koordinaci kontrolních postupů, společné provádění kontrol nebo pověřování k provedení kontrol, větší spoléhání se jeden na druhého. Snížení zátěže pro banky v rámci Evropy je základní cíl. Společným zájmem EU zemí je otázka vyřešení režimu bankovních krizí, odpovědnosti za stabilitu bankovního systému, fungující záchranné sítě při kolapsu bank při současném klasickém nastavení odpovědností na národní úrovni.R.Bonte upozornil na přípravu zásad přeshraniční spolupráce v rámci CEBS, které by měly být hotovy na jaře 2005. Zdůraznil potřebnost provádění případových studií, které prověří správnost nastavených standardů.

Závěrečnou presentaci a shrnutí poznatků z presentací a diskusí druhého dne provedla prof. S. Griffith-Jones z Institute of Development Studies University of Sussex. Presentace pojednala o velkých mezinárodně činných bankách a jejím leitmotivem byla myšlenka, že diversifikace úvěrových portfolií může snížit požadavky na kapitál bank a tím přispět k podpoře hospodářského růstu. Uvedla zajímavé výsledky studií dopadů 3 metod měření kreditního rizika, které Basel 2 umožňuje na kapitálové požadavky bank v USA a Mexiku, provedené na základě dat a odhadů od r. 1982 do r.2003. V případě USA jsou patrné významně nižší požadavky od r.1991-1999 měřené základní metodou interního ratingu proti standardizované metodě s výrazným přiblížením hodnot v letech 1999-2003, zatím v Mexiku byly kapitálové požadavky měřené metodou základních interních ratingů po celou dobu významně vyšší než u standardizované metody, kde činily 10%. Na závěr semináře prof. Griffith-Jones podtrhla, že Basel 2 je nejen pro Evropu, ale pro celý svět velkou výzvou, která reflektuje současný vývoj v oblasti měření a řízení rizik ve finančním světě, rozvoj produktů a technologií. Tento nový přístup staví před národní regulátory obrovský úkol, kterým je dosáhnout konvergence v uplatnění regulace v praxi, zvýšit transparentnost svých postupů a tím napomoci integraci finančních trhů.