Vystoupení na konferenci při příležitosti 80. výročí založení Národní banky Československé

Právě v těchto dnech před 80 lety, 1. dubna 1926, zahájila svou činnost Národní banka československá, centrální banka mladého státu, Československé republiky. Tehdejší ministr financí Karel Engliš při uvádění do funkce jejího prvního guvernéra Viléma Pospíšila řekl:

"Odevzdávám do vašich rukou nejcennější klenot národní, naši korunu československou, klenot, který není ze zlata ani ze stříbra, nýbrž z práce…Ve stálosti hladiny cenové, ve stálosti ceny životní míry spočívá stálost naší jednotky měnové, její kupní síly, první a hlavní vlastnosti každé měny. Běda, když tato jednotka klesá….Jako se nesmí inženýru měnit pod rukama technické jednotky, na kterých buduje svou konstrukci, nemá-li se zhroutit, tak musí mít i národní hospodářství ku svému zdaru pevnou a stálou jednotku…'

Dnes, po 80 letech, máme vhodnou příležitost ohlédnout se zpět a podívat se, jak se dařilo naplňovat toto poslání. Přes různé historické peripetie uplynulých 80 let je pro bývalou Československou republiku i pro oba nástupnické státy, Českou republiku a Slovenskou republiku, charakteristická tradice cenové stability a péče o stabilitu měny.

Dovolte mi v této souvislosti připomenout již samotné počátky existence samostatného československého státu a situaci, v níž se formovala nová měnová jednotka, československá koruna. Hospodářský rozvrat, jenž zachvátil celý středoevropský region po skončení 1. světové války, vyústil až do hyperinflačních tendencí. Ty postihly v různé míře všechny okolní země, Německo, Rakousko, stejně jako Polsko a Maďarsko. V tomto moři hospodářské a měnové nestability zůstala československá koruna ostrůvkem stability. Jak konstatoval prof. Dornbusch ve svém textu Monetary Problems of Post-Communism: "Československo zastavilo inflaci ještě dříve, než začala'.

Je zřejmé, že tento výsledek nepřišel sám o sobě a bez nákladů. Stabilizační kroky zahrnovaly oddělení domácího peněžního oběhu od ostatních zemí okolkováním všech obíhajících bankovek, zřízení národního "bankovního úřadu' se striktním omezením pro úvěrování státu, zavedení dočasných forem devizové regulace a daně z majetku, postihující zejména zisky z válečného období. Ministr financí Rašín, který stál u kormidla hospodářské politiky, usiloval o návrat do předválečných poměrů. To za dané situace znamenalo dosáhnout nejen stabilizace, ale dokonce poklesu cenové hladiny a zhodnocení měny. V dnešní terminologii bychom to nazvali určitou formou cílování cenové hladiny.

Výsledky zmíněného úsilí se dostavily. Jestliže v roce 1921 byla československá koruna v průměru kotována na burze v Curychu v relaci 15.52 korun za 1 CHF, v roce 1922 její kurz posílil na 6.89 korun za 1 CHF. Na hladině jen o něco málo nižší byl kurz koruny stabilizován i v následujících letech. Politika zhodnocování kurzu koruny - politika tvrdé měny - byla hlavním nástrojem k dosažení poklesu hladiny spotřebitelských cen. V roce 1922 se tato hladina snížila ve srovnání s průměrem roku 1921 řádově o 40 %, v navazujících letech se již vyvíjela bez větších výkyvů.

Deflační politika měla nevyhnutelně tvrdý dopad na podnikové finance, likviditu bank, na růst nezaměstnanosti i sociálního pnutí, střetávala se i s koncepční kritikou. Postupně byla uvolňována a od roku 1925 i oficiálně nahrazena koncepcí měnové a cenové stabilizace. Hospodářský vývoj v dalších letech však nesporně těžil z výsledků, které přinesl úspěšný zápas s poválečným rozvratem a vyhnutí se hyperinflaci. Období až do světové hospodářské krize bylo obdobím prosperity a dynamického růstu československého hospodářství současně s udržením stabilní vnitřní i vnější kupní síly koruny. Úspěšná stabilizace také vytvořila příznivé podmínky pro uvedení do života Národní banky československé.

Československá zkušenost z uvedené doby se stala předmětem značné pozornosti odborné veřejnosti a zmínky o ní najdeme i v textu makroekonomických učebnic. Dokumentovala, že je možné dosáhnout stability i v podmínkách "mladé' demokracie a za mimořádně složitých vnějších podmínek. Současně však i to, že to není bezbolestné, že náklady stabilizace mohou být značné, zejména když dané instituce a jejich hospodářsko-politické kroky si ještě nezískaly potřebný stupeň kredibility.

S výhodou pohledu zpět je zřejmé, že úsilí o udržení cenové a měnové stability se v té či oné míře prosazovalo v celém dalším vývoji. Přirozeně, v různých podmínkách s rozdílnými výsledky. Stojí však za zmínku, že ani v režimu centrálně plánované ekonomiky tato tendence nebyla zcela potlačena, rozsah peněžního převisu, resp. zadržované inflace (monetary overhang) a výše zahraničního zadlužení byly při přechodu na tržní ekonomiku začátkem 90. let minulého století relativně nízké, zejména ve srovnání s některými sousedními zeměmi.

Česká národní banka i Národná banka Slovenska jako nástupnické instituce bývalé Národní banky československé úspěšně navázaly na tradice cenové a měnové stability.

Po odeznění důsledků liberalizačních kroků ze začátku 90. let klesla míra inflace v české ekonomice na jednociferné hodnoty již v roce 1994. Od té doby, s výjimkou krátké epizody měnových turbulencí v roce 1997, se podařilo inflaci dále systematicky snižovat k velmi nízkým hodnotám. Spolehlivým rámcem se stal režim cílování inflace, který Česká národní banka uplatňuje od roku 1998. Díky nízkoinflačnímu prostředí se i hladina úrokových sazeb dostala na úroveň velmi dobře srovnatelnou s vyspělým světem. Jak známo, naše repo sazby se v nedávném období opakovaně nacházely dokonce pod úrovní odpovídajících sazeb ECB, a tak je tomu i v současnosti.

Výzvu pro měnovou politiku do budoucna vidím především v udržení nízkoinflačního prostředí jako trvalé charakteristiky české ekonomiky. V logice tohoto záměru byl v roce 2004 stanoven inflační cíl na období od ledna 2006 do doby přijetí eura. Zavazuje nás udržovat meziroční inflaci blízko úrovně tří procent. Domníváme se, že tato hladina odpovídá potřebám konvergující ekonomiky a současně reflektuje nároky budoucího plnění maastrichtského kritéria inflace. V realizaci takto jasně definované a dlouhodoběji ukotvené měnové strategie spatřujeme náš základní přínos k žádoucí makroekonomické stabilitě a dlouhodobě udržitelnému hospodářskému růstu.

Dosažené výsledky, fakta i získané zkušenosti opravňují konstatovat, že cenová a měnová stabilita se stala charakteristickým rysem české i slovenské ekonomiky. Česká národní banka i Národná banka Slovenska jsou vnímány jako kredibilní instituce, které úspěšně navázaly na tradici založenou před osmdesáti lety Národní bankou československou.

Právě důvěra a respekt, které si obě centrální banky svou profesionální úrovní a cílevědomou politikou získaly, přispěly k tomu, že oběma zmíněným institucím byl svěřen integrovaný dohled nad celým finančním trhem. Je to svým způsobem symbolické, že přesně po 80 letech obě nástupkyně Národní banky československé byly pověřeny touto významnou funkcí. V případě Národnej banky Slovenska se tak stalo od 1.1. 2006, u České národní banky od 1.4.2006.

Péče o finanční stabilitu a její udržování je vedle stability cenové a měnové druhým zásadním posláním centrálních bank. Na tom nic nemění skutečnost, že na rozdíl od zcela jednoznačného a dobře měřitelného vymezení cenové stability takovouto jednoznačnou definici finanční stability nemáme k dispozici. Zpravidla se má na mysli situace s dobře fungujícím finančním systémem, který účinně zprostředkovává vztahy mezi věřiteli a dlužníky, realizaci platebních toků a rozdělení rizik, což vede k efektivní alokaci zdrojů do jednotlivých aktivit a v čase. Druhý, užší přístup definuje finanční stabilitu negativně, tedy jako situaci, kdy finanční nestabilita nepříznivě ovlivňuje vývoj reálné ekonomiky. Tato definice připomíná vysoké náklady, které byly v nedávné minulosti vyvolány finanční nestabilitou a bankovními krizemi v celé řadě vyspělých i rozvojových zemí.

Bez ohledu na to či ono definiční vymezení nás dosavadní zkušenosti a vývojové tendence jednoznačně přesvědčují o zásadním významu finanční stability pro ekonomický rozvoj. V minulosti byla naše pozornost orientována zejména na bankovní sektor, v průběhu let se v České národní bance podařilo vybudovat kvalitní infrastrukturu a profesionální týmy se značnými zkušenostmi z bankovního dohledu. Do popředí pozornosti se dostala kvalita řízení rizik a kontrolních mechanismů bank, hlavní výzvou se stala implementace nového konceptu kapitálové přiměřenosti (tzv. Basel II) a s tím související komplexní hodnocení rizikového profilu bank.

I když náš finanční systém zůstává do značné míry "bank based' stejně jako v dalších evropských zemích, jeho struktura a váha jednotlivých segmentů se vyvíjí. Narůstá váha pojišťoven, různých fondů, leasingových společností a dalších nebankovních institucí, rozšiřuje se škála finančních služeb a produktů, roste provázanost jednotlivých segmentů finančního trhu. Tyto vývojové tendence si vyžádaly rozšíření záběru od bankovního sektoru k širšímu komplexu finančního trhu. Analýza finanční stability, jejích rizik a odolnosti finančního systému vůči šokům se v posledních letech dostala do popředí pozornosti nejen zahraničních institucí, ale i České národní banky. Jak známo, každoročně zpracováváme a předkládáme odborné veřejnosti zprávu o finanční stabilitě.

Integrace dohledu nad celým finančním trhem a jeho umístění do Národnej banky Slovenska a České národní banky reaguje právě na tyto vývojové tendence finančního trhu a jeho struktury. Od integrovaného přístupu očekáváme nižší náklady, větší transparentnost a účinnost dohledu, ale i přínos k efektivnějšímu a stabilnějšímu fungování finančních trhů. Získat by měli všichni zúčastnění, dohlížející a regulátoři, stejně jako dohlížené a regulované instituce. Sloučení stávajících "odvětvových' dohledů, k němuž právě v těchto dnech v České národní bance dochází, je jen výchozím momentem. Úsilí o realizaci synergických efektů tím vlastně teprve začíná. Úspory z rozsahu a efektivnější využití stávajících technických a lidských zdrojů musí být doprovázeny sjednocením odlišných procesních úprav, odstraněním duplicit a mezer, standardizací metod dohledu v jednotlivých segmentech finančního trhu. Jsme si vědomi, že půjde o proces a že sbližování standardů, postupů a vnitřní kultury jednotlivých regulátorů si vyžádá čas a naši systematickou pozornost. Věřím, že naše úsilí i v této oblasti se bude odvíjet od nejlepších tradic Národní banky československé.