Nejtěžším úkolem je být před kamerou sám sebou, říká autor seriálu Finanční Trampoty Oty Negramoty
Rozhovor s autorem a režisérem seriálu Finanční trampoty Oty Negramoty Štěpánem Zálešákem o nápadu na obsazení a o tom, jak se natáčelo v budově centrální banky a co mu pomohlo v přípravě celého konceptu, který zvítězil ve veřejném tendru.
Bylo těžké najít příběh a ponořit se do problematiky finančního vzdělávání?
To jsou dvě otázky a já začnu tou druhou. Ponořit se do problematiky finančního vzdělávání těžké nebylo. Už v minulosti jsem kampaně pro banky vymýšlel, a to bez znalosti bankovních produktů prostě nejde. Mám také hypotéku, starám se o rodinné příjmy a výdaje – taková škola života, jak by řekl Otík.
Těžké bylo hledání konceptu, ale v tom mi (bez ironie) pomohl covid-19, který právě začínal řádit. Uvědomil jsem si, že v pandemické době je nutné přijít s konceptem, ve kterém bude hrát co nejméně lidí, a tak mě napadla postava Oty Negramoty. A když máte dobrou postavu, tak napsat sérii příběhů už zase tak těžké není.
Byl Lukáš Pavlásek pro roli Oty Negramoty jasnou volbou?
Byl! Já mám v mozku takový MIDI kontroler, do kterého si předvybraného herce „hodím“ a on mi to v hlavě všechno přehrává. Pak se modlím, aby to tak dopadlo, protože výměna za jiného herce by pro mě byla dost traumatická.
Jak se vám pracovalo s hlavními protagonisty – s Alešem Michlem a Lukášem Pavláskem?
Herectví je těžká a velmi specifická profese. Je snazší zahrát postavu, která je nějakým způsobem žánrově stylizovaná, třeba hospodského z vesnice. Ten má své pohyby, žargon a hlavně je to někdo jiný, koho máte za úkol „jen“ zahrát. Zahrát sám sebe, to znamená před kameramanem nehrát, ale být sám sebou. To je ten nejtěžší úkol a Aleš se s ním dokázal velmi dobře a odhodlaně poprat! Bylo vidět, jak na sobě maká a je s každou klapkou lepší a lepší! Tím si u mě získal opravdu velký respekt.
Lukáš je přesně takový, jakého jsme si představoval – talentovaný chytrý profík s vrozeným improvizačním talentem.
Jaké bylo natáčení v ČNB? Co vás nejvíce překvapilo?
Krásné interiéry, schodiště, sály – opravdu nádherná stavba, ale dost mě překvapilo, jak je těžké se v ní pohybovat. Bezpečnostní prověrky v bance čekáte, ale na labyrint, který budova představuje, je možné připravit se jen v bludišti. Nevím, jestli tenhle aspekt měl architekt v hlavě, když budovu navrhoval (nejbezpečnější trezor je ten, který lupič nenajde). Pro představu, když se chcete dostat s filmovou technikou třeba do kanceláře pana Michla, tak musíte jet výtahem do suterénu. Z něj do druhého patra. Vystoupit. Pak se musíte vydat na 15minutový pochod chodbou směr severozápad. Znovu nastoupit do výtahu. Vyjet do 3 patra a znovu pochodovat tentokrát na jihovýchod… Já to teď přeháním, ale opravdu jsme potřebovali půlden jen na transport techniky uvnitř budovy.
O autorovi seriálu
Štěpán Zálešák je všestranně kreativní člověk působící napříč audiovizuálními obory – filmový režisér, idea maker, scénárista, střihač, storyboard artist, set designer i kameraman. Jak sám říká, nejlépe se mu pracuje, když svůj talent může využít komplexně: od prvotního nápadu přes vývoj (uměleckou a technickou fázi) až po audiovizuální realizaci.
A není divu. Talent je v jeho rodové linii pevně zakořeněný. Štěpán studoval scénografii na SUPŠ, na pražské DAMU i na stáži na britské Nottingham Trent University. DAMU nedostudoval, protože se nechal strhnout v té době právě vznikajícím světem reklamy. Čas, který strávil v akademickém divadelním prostředí, ho ale determinoval tím, že příběh a herci budou pro něj vždy na prvním místě.
Na svém kontě má nespočet úspěšných projektů pro mezinárodní i domácí klienty. Za svou práci získal řadu ocenění. K těm nejcennějším patří GOLDEN DRUM, GRAND PRIX MONTREUX a GRAND PRIX GOLDEN HAMMER.
Zleva: herec Lukáš Pavlásek, herečka Kristýna Štarhová, autor scénáře a režisér Štěpán Zálešák
