Pár slov k měření míry selhání úvěrů nefinančních podniků
Mezi klíčové makroobezřetnostní nástroje ČNB patří kapitálové rezervy. Při rozhodování o nastavení jejich výše posuzuje ČNB řadu ukazatelů v jejich pozorované či projektované hodnotě.[1] Mezi ně spadají i ty, které odrážejí velikost stávajících i budoucích rizik plynoucích ze segmentu úvěrů nefinančním podnikům. Logika je přitom poměrně jednoduchá. Čím vyšší systémová rizika jsou odhadována z poskytování úvěrů podnikům, resp. čím vyšší se odhadnou neočekávané úvěrové ztráty ze selhání podniků po aplikaci nepříznivého ekonomického scénáře, tím vyšší rezerva může být potřeba k jejich krytí. K měření těchto rizik používá ČNB vedle jiných i ukazatel míry selhání, kterému se blíže věnuje tento blog.
Co si představit pod pojmem selhaný podnikový úvěr?
Kritéria pro zařazení úvěru mezi selhané[2] jsou zjednodušeně dvě. [3] Zaprvé již pozorované potíže podniku se splácením úvěrů. Zadruhé reálné náznaky, že by k tomu mohlo dojít. Druhé kritérium odráží, jak samotné banky v rámci svého přístupu k řízení rizika vyhodnocují rizikovost úvěrového portfolia. Možná překvapivě právě druhé kritérium hraje velmi často převažující roli.
Pozorované potíže podniku se splácením úvěru podle regulace znamená prodlení delší než 90 dní. Ovšem dříve než k němu vůbec dojde, sledují banky projevy úvěrového rizika pomocí řady ekonomických faktorů jako: celkové finanční zdraví podniku, výše jeho zadlužení, vývoj agregátní poptávky a s tím spojené změny v podnikání podniku či v celém odvětví, strukturální změny v ekonomice či stávající a budoucí tržní podmínky. V malé otevřené ekonomice může budoucí potíže se splácením naznačovat i vývoj zahraničního ekonomického cyklu. A právě z důvodu vpředhledícnosti v podobě obezřetného vyhodnocování uvedených faktorů spadnou mezi selhané úvěry i ty, u nichž je nesplácení „pouze“ vysoce pravděpodobné, fakticky jsou spláceny včas a k samotnému prodlení možná ani nedojde. Jinými slovy, nárůst objemu selhaných podnikových úvěrů se nutně nerovná nárůstu objemu nesplácených úvěrů.
Pro příklad můžeme sáhnout do období, kdy ČR postihla pandemie koronaviru (roky 2020 a 2021) či energetická krize (roky 2022 a 2023). Zavedená protiepidemická opatření zasáhla řadu podniků zejména z odvětví služeb, dopravy či developerů a výrazný nárůst cen energií zase energeticky náročné provozy. Objem selhaných podnikových úvěrů v těchto letech narostl. Členění úvěrů nově zařazených mezi selhané dle splatnosti nicméně ukazuje, že jejich převážnou část tvořily plně splácené úvěry: v průměru 67 % v uplynulých čtyřech letech zahrnujících i výše uvedené události (Graf 1, modrá část). Vedle toho v průměru „pouze“ 21 %, resp. 12 % úvěrů bylo po splatnosti nejvýše 90 dní (červená část), resp. více než 90 dní (žlutá část).
Graf 1 – Rozklad nově selhaných úvěrů dle splatnosti
(čtvrtletní objem v mld. Kč)
Samotný ukazatel míry selhání obecně vyjadřuje, jaká část portfolia podnikových úvěrů byla během sledovaného období nově označena dle výše uvedených kategorií za selhané. Vedle ukazatele míry selhání sleduje ČNB i dodatečné ukazatele,[4] které podávají doprovodnou informaci o přírůstku úvěrů fakticky po splatnosti (Graf 2).
Graf 2 – Dvanáctiměsíční míra selhání a úvěry nově po splatnosti
(v %)
Jak ČNB ukazatel míry selhání přesně počítá?
Ukazatel je vypočten jako poměr objemu nově selhaných podnikových úvěrů v uvažovaném časovém období k celkovému objemu neselhaných podnikových úvěrů k počátku sledovaného období.[5] ČNB počítá ukazatele na dvou horizontech – tří a dvanácti měsíců.[6] Míra selhání na tříměsíčním horizontu, na úkor vyšší volatility, relativně brzy informuje o narůstajících potížích podnikového sektoru, resp. jednotlivých odvětví, se splácením svých úvěrů. Dvanáctiměsíční míra selhání oproti tomu lépe odráží dlouhodobé trendy a je méně zatížena ojedinělými vlivy.
Z hlediska praxe se mírně „komplikuje“ definice čitatele míry selhání. Jeden podnik může mít více úvěrů i typů, investičních či provozních, a navíc od různých bank. Jak bylo výše naznačeno, v závislosti na svém obezřetném přístupu může jedna banka konkrétní úvěr podniku kategorizovat jako již selhaný, zatímco druhá z různých důvodů jiný úvěr stejného podniku nikoliv.
Původní metodický přístup ČNB zahrnoval do čitatele míry selhání „pouze“ konkrétní selhaný úvěr. Zbývající úvěry daného podniku byly do výpočtu zahrnuty až se zpožděním či vůbec. Z důvodu dřívější signalizace o vyšších rizicích pro finanční stabilitu vznikajících při náhlém nepříznivém vývoji byla definice čitatele upravena. Nově se do něj zahrnují všechny úvěry daného podniku, pokud ve sledovaném období více než 20 % z nich selhalo.[7] Pokud podíl selhaných úvěrů činí 20 % nebo méně, započítá se pouze skutečná výše selhaných úvěrů daného podniku. Tento přístup vychází z myšlenky, že finanční potíže vedoucí k selhání jednoho úvěru mohou snadno ovlivnit schopnost podniku splácet i další dluhy. V praxi tato změna vedla k mírnému zvýšení ukazatele míry selhání jak v tříměsíčním, tak dvanáctiměsíčním vyjádření (viz Graf 3).
Graf 3 – 12měsíční míra selhání dle metodik výpočtu
(v %)
K čemu ČNB ukazatel míry selhání využívá?
Vedle pozorované dvanáctiměsíční míry selhání používá ČNB i projektovanou hodnotu (Graf 3). Projekce je výstupem zátěžového testu sektoru nefinančních podniků.[8] Jeho smyslem je posoudit odolnost jednotlivých odvětví sektoru nefinančních podniků při potenciálním naplnění podkladových makroekonomických scénářů na určitém horizontu.
Pozorovaná i projektovaná míra selhání vstupuje do makrozátěžového testu bankovního sektoru z důvodu vyhodnocení jeho odolnosti[9] a do analytického rámce v procesu rozhodování o nastavení kapitálových rezerv. Pozorovaná hodnota ukazatele podává informaci o tom, do jaké míry se uvěrové riziko v sektoru nefinančních podniků již materializuje. Vedle toho projektovaná hodnota poukazuje na velikost budoucích potenciálních ztrát z úvěrů podnikům, a to při naplnění základního či nepříznivého scénáře.
Pozorovanou i projektovanou hodnotu využívá ČNB při kvalitativním i kvantitativním hodnocení pozice ČR ve finančním cyklu. Pokud je pozorovaná hodnota míry selhání relativně nízká s výraznějším či rychlejším výhledem růstu než předpokládá bankovní sektor, naznačuje ukazatel potřebu vyšší úrovně kapitálové rezervy, resp. její zvýšení. Oproti tomu relativně vysoká pozorovaná hodnota s klesajícím výhledem může za určitých podmínek indikovat její uvolnění.
A jak se vyvíjela míra selhání podnikových úvěrů za poslední zhruba dvě dekády?
Největších hodnot ve sledovaném období dosahoval ukazatel v době finanční krize a výrazného hospodářského útlumu v letech 2009 až 2011 (Graf 4). V té době obezřetnostní orgány kapitálové rezervy ještě nepoužívaly. Za předpokladu určitého zjednodušení je však možné z vývoje ukazatele a cyklu jeho indikaci odvodit. Krátce před krizí, kdy se ekonomika nacházela na vrcholu finančního cyklu, dosahoval ukazatel relativně nízké hodnoty s rostoucím výhledem. To by bylo v souladu s tvorbou kapitálové rezervy. V krizi při dosažené hodnotě až téměř 5 % by ukazatel zřejmě indikoval její snížení k pokrytí realizovaných ztrát či uvolnění kapacity kapitálu k novému úvěrování.
Od odeznění finanční krize do roku 2020 ukazatel míry selhání díky obnově ekonomického růstu postupně klesal. Relativně nízkých hodnot dosáhl v roce 2014 a dna v roce 2018. V těchto letech se česká ekonomika přesouvala do růstové fáze cyklu, přičemž ČNB v souladu s vývojem ukazatele postupně navyšovala sazbu kapitálové rezervy.[10]
Skokový nárůst zaznamenal ukazatel v období pandemických uzávěrek. V té době na základě velmi zhoršeného ekonomického výhledu, relativně vysokých očekávaných ztrát a určité nejistoty ohledně působení podpůrných vládních programů ČNB rezervu preventivně uvolnila[11], a to navzdory posunům ekonomiky v růstové fázi cyklu.
Od poloviny roku 2022 do poloviny roku 2024 se držel ukazatel na historicky velmi nízkých hodnotách, a to i na výhledu (Graf 3). To zapadalo do širšího obrazu zpomalení ekonomického růstu a přirozeného odplývání cyklických úvěrových rizik z bilancí bank doprovázeného snížením sazby kapitálové rezervy na úrovně pokrývající běžná rizika.
Graf 4 – 12měsíční míra selhání a ohlášená sazba proticyklické kapitálové rezervy
(v %; pravá osa: 0 minimum, 1 maximum)
Za cenné připomínky děkují autoři Adamovi Kučerovi ze sekce finanční stability.
[1] Přístup ČNB k nastavování proticyklické kapitálové rezervy a Přístup ČNB k nastavování rezervy ke krytí systémového rizika.
[2] Tj. spadající do stupně 3 dle účetního standardu IFRS 9.
[3] Obě uvedená kritéria selhání jsou uvedena v definici selhání v legislativě pod článkem 178 nařízení 575/2013 (CRR): „U konkrétního dlužníka došlo k selhání, pokud nastane jedna nebo obě tyto situace: a) instituce má za to, že dlužník pravděpodobně v plném rozsahu nesplatí své úvěrové závazky vůči instituci,…aniž by instituce přistoupila ke krokům, jako je realizace zajištění; b) některý podstatný úvěrový závazek dlužníka vůči instituci…je více než 90 dní po splatnosti.“.
[4] Hodnota těchto ukazatelů je vypočtena obdobně jako míra selhání, v čitateli jsou však úvěry nově po splatnosti více jak 30 dní, resp. 90 dní, a ve jmenovateli úvěry, které nejsou po splatnosti více než 30 dní, resp. 90 dní.
[5] Například se poměří objem selhaných úvěrů na konci druhého čtvrtletí určitého roku (k červnu 5,55 mld. Kč) vůči objemu podnikových úvěrů, které nebyly v selhání ke konci března stejného roku (1 349 mld. Kč). Výsledná hodnota 0,41 % ukazuje tříměsíční míru selhání za druhé čtvrtletí daného roku.
[6] Mezi tříměsíční a dvanáctiměsíční je mírně odlišný výpočet, neboť u dvanáctiměsíční je brána průměrná hodnota selhaných úvěrů za sledovaná čtyři čtvrtletí, nikoliv hodnota při selhání úvěru.
[7] Limit 20 % byl zvolen na základě regulace CRR 575/2013, čl. 47a), odst. 3, písm. a): „expozice, u nichž se má za to, že došlo k selhání podle článku 178 …Pro účely písmene a) budou všechny rozvahové a podrozvahové expozice vůči dlužníkovi považovány za nevýkonné, pokud má instituce rozvahové expozice vůči tomuto dlužníkovi, které jsou více než 90 dnů po splatnosti a které představují více než 20 % všech rozvahových expozic vůči tomuto dlužníkovi.“
[8] Zátěžový test sektoru nefinančních podniků.
[9] Makrozátěžový test solventnosti bankovního sektoru.
[10] ČNB nastavila sazbu proticyklické kapitálové rezervy poprvé v roce 2014, na nenulovou hodnotu pak na konci roku 2015.
[11] Viz archiv opatření obecné povahy k nastavení proticyklické kapitálové rezervy z roku 2020.