Digitální peníze centrálních bank (CBDC)
Co jsou digitální peníze centrálních bank (central bank digital currencies, CBDC), jaké jsou jejich přínosy, možná rizika a co by obnášelo jejich případné budoucí zavedení v České republice? Přinášíme ucelený přehled výstupů ČNB, které se problematikou CBDC zabývají.
Digitální peníze centrálních bank lze obecně definovat jako digitální peníze, které jsou přímou pohledávkou jejich držitele vůči centrální bance. Jsou přitom denominovány v zúčtovací jednotce daného státu (např. v ČR by tak šlo o českou korunu). CBDC tedy přestavují novou, digitální formu peněz emitovaných centrální bankou a stejně jako současné hotovostní peníze je lze využít jako prostředek směny (k placení) i jako uchovatele hodnoty (ke spoření).
CBDC tak ve své podstatě rozšiřují přístup k bezhotovostním penězům centrálních bank. Ten mají nyní v zásadě jen obchodní banky, a to v podobě peněz na účtech u centrální banky. V případě emise tzv. retailové (neboli univerzální) CBDC by jej získaly i další subjekty (např. občané a firmy).
Bankovní rada ČNB dosud nepřijala žádné rozhodnutí ve věci případné emise českých CBDC. Případnému zavedení digitálních peněz centrální banky v České republice by podle zástupců pracovní skupiny mělo předcházet důkladné vyhodnocení jejich potřebnosti a přidané hodnoty ve specifických tuzemských podmínkách, ale i veřejná debata o takovém kroku. Nezbytným předpokladem pro možnost vydání CBDC ze strany ČNB by byla odpovídající změna legislativy, neboť stávající právní úprava emisi CBDC v ČR neumožňuje.
Napsali jsme o CBDC a příbuzných tématech
8. 11. 2022 – ČNB vydává publikaci Digitální peníze centrálních bank (výstup pracovní skupiny ČNB k problematice CBDC)
17. 5. 2022 – Prezentace – Digitální měna ČNB – budoucnost koruny? Prozatím více otázek než odpovědí, O. Dědek (pdf, 788 kB)
16. 12. 2020 – čnBlog – Digitální měny centrálních bank (CBDC), V. Molnár
Přehled vybraných klíčových pojmů
Digitální peníze, které představují přímou pohledávku držitele vůči centrální bance. Stejně jako současné hotovostní peníze je lze využít jako prostředek směny (k placení) i jako uchovatele hodnoty (ke spoření). Mohou, ale nemusí využívat technologii distribuovaného registru. Emitentem CBDC je centrální banka.
Mobilní či počítačová aplikace, která je využívána pro správu CBDC, zejména zadávání či přijímání transakcí a informací o zůstatku a již provedených transakcích.
Jeden z druhů peněžních prostředků sloužících k elektronickým platbám, které upravuje zákon o platebním styku (druhým, v praxi zcela převažujícím jsou bezhotovostní peněžní prostředky). Jsou zákonem definovány jako elektronicky uchovávaná pohledávka vůči vydavateli sloužící k provádění plateb. Ze zákona nesmí být vydavatelem úročeny.
Některá kryptoaktiva i CBDC by mohly tuto definici naplnit a být z hlediska zákona o platebním styku elektronickými penězi.
Digitální aktiva, která mohou být převáděna mezi držiteli elektronicky pomocí technologie distribuovaného registru s využitím kryptografie k jejich zabezpečení. Mohou, ale nemusí reprezentovat práva držitele vůči třetí osobě. Emitentem kryptoaktiva může být soukromá fyzická či právnická osoba.
Kryptoaktiva se stabilizačním mechanismem, která usilují o udržení stabilní hodnoty navázáním na měnu či několik měn, které jsou zákonným platidlem, jednu nebo několik komodit, jedno nebo několik kryptoaktiv nebo koš takových aktiv. Stabilizováním své hodnoty často směřují k tomu, aby je jejich držitelé používali jako platební prostředek k nákupu zboží a služeb a jako uchovatele hodnoty. Typicky jsou plně kryty aktivy v dané měně, existují ale i algoritmické stablecoins, které se stability snaží dosahovat algoritmicky řízenými procesy (některé nemusí být kryty žádnými aktivy).
Technologie pro evidenci dat, která umožňuje počítačům v rámci sítě na různých místech ověřovat transakce a vytvářet o nich záznamy synchronizovaným způsobem. Její popularita v posledních letech je spjata s rozmachem kryptoaktiv, která jsou na DLT evidována. Na rozdíl od tradičních databází , kde o změnách dat rozhoduje centralizovaně jejich správce, jsou v DLT registru nové záznamy přidávány jen v případě, že je na jejich přidání mezi účastníky sítě shoda. Rozhodování o záznamech je tedy decentralizované, distribuované v síti účastníků, stejně jako evidence dat.
Druh technologie distribuovaného registru, kde jsou záznamy o transakcích evidovány v blocích, které na sebe chronologicky navazují a jsou kryptograficky propojeny, čímž se vytváří „řetězec bloků“ – blockchain.