Tvorba plánů pro řešení krize

ČNB jako orgán pro řešení krize má odpovědnost za přípravu plánů pro řešení krize institucí ve své působnosti. V rámci procesu plánování ČNB definuje nejvhodnější strategie pro řešení krize institucí, nebo skupin, identifikuje a hodnotí potenciální překážky k řešení krize, může požadovat, aby instituce přijaly vhodné opatření k odstranění zjištěných překážek pro řešení krize a byly tak způsobilé k řešení krize bez negativního dopadu na finanční stabilitu a bez nutnosti použití veřejných prostředků. ČNB dále stanovuje minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky těchto institucí („MREL“). Plány řešení krize je třeba odlišovat od ozdravných plánů, které píší samotné instituce a které jsou součástí jejich řídicího a kontrolního systému.

Neboť je značná část institucí působících v České republice součástí mezinárodních finančních skupin, spolupracuje ČNB v rámci kolegií se zahraničními orgány pro řešení krize. Protože jsou systémově významné instituce působící v České republice součástí skupin, jež jsou usazeny v bankovní unii, je nejvýznamnějším partnerem Jednotný výbor pro řešení krize („SRB”) se sídlem v Bruselu, který je orgánem pro řešení krize těchto finančních skupin.

V případě selhání instituce by vždy měla být nejdříve zvážena možnost jejího řešení formou likvidace případně insolvence, a to před použitím samotných nástrojů pro řešení krize. Proto pokud ČNB shledá, že instituce je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné a alternativní opatření soukromého sektoru nebo dohledu by v přiměřené lhůtě jejímu selhání nezabránila, standardní reakcí na selhání takové instituce by měla být její likvidace podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebo zahájení insolvenčního řízení podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. Opatření k řešení krize by měla být přijímána pouze pokud je to nezbytné ve veřejném zájmu (tj. zajistit kontinuitu zásadních činností, předcházet ohrožení nebo narušení finanční stability, minimalizovat objem veřejné podpory a chránit kryté vklady) a likvidací nebo insolvencí nelze účelů řešení krize dosáhnout ve stejné míře.

K tomu ČNB vydala vysvětlující stanovisko (pdf, 108 kB).

Pokud je řešení selhání instituce prostřednictvím nástrojů pro řešení krize ve veřejném zájmu, může ČNB, za účelem dosažení stanovených cílů řešení krize, použít jeden nebo kombinaci více nástrojů řešení krize, kterými zajistí kontinuitu zásadních činností a zachování tržní hodnoty instituce či její části.

Nástroje řešení krize jsou:

• transferové nástroje
  • prodej části závodu (převod celé instituce nebo její části na soukromého nabyvatele s odpovídajícím povolením provozovat předmět převodu)
  • překlenovací instituce (převod celé instituce nebo její části na překlenovací instituci s majetkovou účastí státu, která splňuje podmínky pro udělení povolení k provozování předmětu převodu)
• a „bail-in“ (absorpce ztrát instituce v selhání a její následná rekapitalizace, případně rekapitalizace jejího nástupce, a to z vnitřních zdrojů instituce tak, že hodnota účastí akcionářů a pohledávek nezajištěných věřitelů instituce jsou odepsány anebo konvertovány na kapitál za účelem zajištění solventnosti. Za účelem zvýšení transparentnosti a předvídatelnosti výkonu nástroje bail-in uveřejnila ČNB tento jeho zjednodušený proces).

Pro ty části instituce, které nemusí být zachovány dlouhodobě, ale není vhodné je likvidovat v rámci likvidace, resp. insolvence z důvodu možného negativního dopadu na trh s určitými aktivy, může ČNB použít nástroj oddělení aktiv. Tento nástroj umožňuje ČNB převést aktiva, práva nebo závazky instituce v režimu řešení krize na společnost pro správu aktiv za účelem jejich následného prodeje nebo likvidace s cílem maximalizace hodnoty předmětu převodu.

Aby bylo možné případné selhání instituce důvěryhodně řešit prostřednictvím implementace některého z výše uvedených nástrojů pro řešení krize v souladu se stanovenou strategií a bez nutnosti zapojení veřejných prostředků, je důležité, aby příslušná povinná osoba (tj. instituce nebo ovládající osoba), případně její skupina byla způsobilá k řešení krize.

Způsobilost instituce / skupiny k řešení krize představuje stav, v němž lze případné selhání institucí či jiných členů skupiny proveditelně a věrohodně řešit likvidací či postupy podle insolvenčního zákona nebo podle ZOPRK bez značných nepříznivých dopadů na finanční systém České republiky, popřípadě jiného členského státu nebo Evropské unie jako celku, včetně případů, kdy selhání instituce nastane v situaci již narušené finanční stability a předchozích událostí se systémovým dopadem, a za současného zachování zásadních činností, které instituce vykonává.

Dostatečná výši MREL způsobilých nástrojů, tj. nástrojů, jež splňují podmínky stanovené § 129 a násl. ZOPRK a které by v případě potřeby bylo možné použít k úhradě ztrát a následné rekapitalizaci instituce v selhání, je jedním ze základních pilířů k dosažení způsobilosti. K tomu ČNB vydala Obecný přístup ke stanovení MREL a tematický článek „Minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky (MREL): Obecný přístup České národní banky.“

Pokud by však použití nástrojů pro řešení krize vedlo k nižšímu protiplnění věřitelům instituce nebo jejím vlastníkům, než by tomu bylo v případě likvidace, resp. insolvence, je jim poskytnuto dorovnání z Fondu pro řešení krize („FŘK“).