Rozhovor s A. Michlem, členem bankovní rady ČNB
Vojtěch Wolf, Martin Petříček (ekonom.cz 26. 5. 2022, rubrika Rozhovory)
Česká národní banka bude mít od července nového guvernéra Aleše Michla. Po jeho jmenování koruna oslabila a sama ČNB musela přistoupit k intervencím. Podle Michla se však jen vylekali spekulanti, kteří čekali zvyšování sazeb. „Obchodníci s měnou na devizovém trhu nabyli dojmu, že sazby nemusí jít tak vysoko, jak čekali, a proto koruna oslabila. Kdybych řekl, že se sazby budou dále rychle zvyšovat, koruna posílí,“ říká Michl ve svém prvním rozhovoru po jmenování guvernérem. Silnou korunu chce, avšak ne s „dopingem“ úrokových sazeb. „Koruna bude znovu silná jedině tehdy, když budeme mít dlouhodobě vyrovnané veřejné finance. A když budeme mít silný export a přebytkovou obchodní bilanci a zároveň se nebude zhoršovat běžný účet platební bilance. Nic z toho teď Česko nesplňuje,“ říká.
Koruna těsně po vašem jmenování prudce oslabila. Bylo to poprvé, co na takovou událost takto reagovala. Jaký z toho máte pocit?
Kurz koruny ovlivňují spekulativní a dlouhodobé toky peněz. Toto byly toky spekulativní. Při jmenování jsem řekl: Předpokládejme, že v červenci budou úrokové sazby na určité úrovni a budou preventivně působit proti poptávkové inflaci. Na prvním zasedání bankovní rady, které v létě povedu, doporučím ponechat stabilní úrokové sazby po určitou dobu a vyhodnocovat nová data z ekonomiky. A pak společně rozhodneme, co dál. Obchodníci s měnou na devizovém trhu nabyli dojmu, že sazby nemusí jít tak vysoko, jak čekali, a proto koruna oslabila. Kdybych řekl, že se sazby budou dále rychle zvyšovat, koruna posílí.
ČNB však následně proti oslabení kurzu intervenovala. Zvedl jste pro toto mimořádné opatření ruku?
Na to nemohu odpovědět, protože zde – na rozdíl od standardního měnového zasedání o nastavení úrokových sazeb – nezveřejňujeme, jak kdo hlasoval.
Kolega z bankovní rady Tomáš Holub nicméně otevřeně říká, že byl pro.
Myslím si, že není správné to říkat. Musíme ctít pravidla o informování finančních trhů a veřejnosti, která jsou předem jasně nastavená.
Nemáte obavy, že koruna s Michlem v čele ČNB bude spíše dál oslabovat?
Chci silnou korunu na základě dlouhodobých peněžních toků do země a zájmu investorů o Česko. Koruna již trendově neposiluje od roku 2008. Všichni jen vyhodnocují krátkodobé výkyvy, ale tuto podstatnou změnu nevnímají. Koruna bude silná jedině tehdy, když budeme mít dlouhodobě vyrovnané veřejné finance. Když budeme mít silný export a přebytkovou obchodní bilanci a zároveň se nebude zhoršovat běžný účet platební bilance. Nic z toho teď Česko nesplňuje.
Čím si změnu tohoto trendu vysvětlujete?
Může to být změnou struktury české ekonomiky, přepnuli jsme z exportu a přílivu přímých zahraničních investic na spotřebu a dluhy. To je potřeba změnit, proto se hlásím k rašínovskému heslu Pracovat a šetřit.
Zvyšování úrokových sazeb tedy nedává smysl?
Další razantní zvyšování sazeb dává smysl až v případě hrozící silné poptávkové inflace. Nyní je u nás ale ze dvou třetin inflace nákladová, dovezená – nedokážeme přes zvyšování sazeb snížit cenu elektřiny, plynu nebo benzinu.
Část bankovní rady i dalších odborníků však tvrdí, že výrazný vzestup sazeb by ji dokázal utlumit.
Zkrotit tento typ inflace a rizika z ní plynoucí do budoucna vyžaduje více než změnu sazeb, na něž se zužuje debata v médiích. Nákladová inflace ekonomikou prostě proletí a nikdo na světě s tím nic nezmůže. Česká národní banka by ji měla komunikovat jako výjimku z plnění inflačního cíle. Klíčem je, aby z toho nevznikla poptávková inflace. Můžeme dělat preventivní kroky, aby se tak nestalo.
O jaké kroky půjde?
Za prvé, je třeba držet sazby na vyšší úrovni proti normálu. Za druhé, zároveň bude nutné snížit míru zadlužování země. A v této snaze je potřeba podpořit vládu. Méně zadlužování rovná se další brzdění růstu množství peněz v ekonomice, což se rovná menší inflaci v budoucnu. A za třetí, ještě jedna podstatná věc – nesmíme si zvyšovat mzdy více, než je růst produktivity práce.
Turecký scénář nehrozí
Objevují se však názory, že bez dalšího růstu sazeb nastane v Česku turecký scénář, inflace v desítkách procent. Nehrozí to?
Turecký scénář v Česku je z odborného pohledu nepřijatelné srovnání. Podle hodnocení Mezinárodního měnového fondu má Turecko netransparentní rozpočtové hospodaření. Tempa růstu úvěrů jsou v Turecku nesrovnatelně vyšší, peněžní zásoba roste meziročně o 60 procent. Velký vliv na to mají významné komerční banky ve státních rukou.
Tedy zcela jiná ekonomika. To ale asi střadatele v Česku moc neuklidní.
Uvědomuji si, že lidé budou chtít vidět výsledky. Vedení bankovní rady budu přebírat v červenci. V tu dobu bude v zemi zřejmě dále rekordně vysoká inflace, kolem 15 procent, možná více. Cílem bude postupný návrat inflace k úrovni dvou procent.
Kolik času to zabere?
Předpokládám, že to bude trvat dva roky. Tři zmiňované základní kroky, které dosažení tohoto cíle vyžaduje, musí nastat současně.
Loni na podzim jste nicméně tvrdil, že péče o cenovou stabilitu je úkolem ČNB, a ne vlády. A teď naopak přehazujete odpovědnost na vládu. Co se za tu dobu změnilo?
Péče o cenovou stabilitu je úkolem centrální banky, to platí pořád. Tento typ inflace ale vyžaduje koordinaci měnové a fiskální politiky, proto se rád sejdu s panem premiérem Petrem Fialou. Každým dalším zvýšením sazeb se zdražuje i financování státního dluhu, zhoršuje se pozice vlády při snižování deficitu, což je v úvodu zmíněná podmínka číslo dvě ke snížení inflace.
Nemělo přijít snižování deficitu už dříve? Minimálně ve druhém roce pandemie už odezněl prvotní šok. Výroba jela, lidé už začali nakupovat. Jinými slovy, byla vláda Andreje Babiše ve druhém roce zbytečně rozhazovačná?
To ať posoudí voliči. K rozhazování snad jen, že covid ani jakákoliv další krize nás nesmí nasměrovat zpátky k socialismu. K situaci, kdy všichni chtějí podpory, sají zdroje a plýtvají jimi, protože neberou ohled na produktivitu a kvalitu výstupů. Jinak se nám nepodaří stabilizovat zadlužování a inflaci nezabrzdíme. Snadnější cesta neexistuje.
Se začátkem pandemie jste začal sestavovat index ekonomické aktivity Rushin, který se na základě řady ukazatelů snaží zachytit stav ekonomiky dříve, než přijdou oficiální data. Teď signalizuje pokles ekonomiky o 0,3 procenta proti předchozímu čtvrtletí. Neprohloubí jen vláda recesi, pokud přiškrtí výdaje?
Ano, je to riziko. Zpřísnění politiky ze strany ČNB i vlády dál ekonomiku zbrzdí. V ekonomii je vždy něco za něco. Ale díky těmto krokům klesne inflace. Uznávám, že jako centrálnímu bankéři se mi to snadněji říká, neboť oproti panu premiérovi mám velkou výhodu: nepotřebuji vyhrát příští volby. Uvědomuji si, že mě lidé asi nebudou mít rádi, že budu lidi štvát svou přísností.
Má cenu zpřísňovat politiku i za cenu případného pádu do recese?
Má cenu snižovat inflaci, protože je to náš zákonný cíl. Ale zároveň nezpůsobit destrukci ekonomiky, abychom za pár let zase neřešili deflaci. Vezměte si, že v letech 2013 až 2017 chtěli centrální bankéři inflaci paradoxně vyvolat. Teď se divíme a chceme ji zase rychle hasit. Přijde mi lepší mít dlouhodobější konzistentní přístup.
Je už jisté, že se propadu ekonomiky nevyhneme?
Vím, že nevím.
Zmínil jste Rašínovo heslo Pracovat a šetřit a často ho při různých příležitostech opakujete. Jak ale chcete přimět dnešní konzumní společnost, aby se vzdala svého komfortu a dosaženého životního standardu?
Všem velkým změnám, které v ekonomice v minulosti nastaly, předcházely nepředvídatelné události. Než předpovídat výskyt další ničivé události, je mnohem lehčí přejít na to, že země, národ, obyvatelé, podnikatelé či firmy mohou lépe zmírňovat dopady katastrof, pokud mají v lepších časech úspory, bohatství, a ne kupu dluhů. Tyto úspory se právě teď hodí, protože já nemohu ze své pozice dělat nic jiného než vyzvat stát a podnikatele, aby byli při zvyšování mezd a platů zdrženliví. A v ČNB jít příkladem.
Ale právě v ČNB mají zaměstnanci růst mezd navázaný na inflaci, k tomu dvě a půl procenta navíc.
Chtěl bych to hned první den ve funkci řešit s vedením odborů ČNB. Máme spolu korektní vztah. Je chyba nás vedení banky, nikoliv odborů nebo našich zaměstnanců, že jsme to v minulosti schválili. Rád bych to změnil. V roce, kdy došlo ke zmrazení platů ústavních činitelů, mi přijde nevhodné zvyšovat si platy a odměny i o pět procent, natož o inflaci plus dvě a půl procenta navíc nad ni.
To zní trochu jako rady od papaláše. Jako dobře placený bankéř kážete, že při 15procentní inflaci mají mzdy růst nejvýše o pět procent.
Moje práce je ale přece snížení inflace.
O zdrženlivosti vlády mluví řada ekonomů. Ale dodávají, že je třeba i zvedat sazby.
Četl jsem článek profesora Václava Klause nazvaný Trýznivé dilema nového guvernéra ČNB. On by dále zvyšoval sazby, brzdil poptávku. Tvrdí, že bez převahy poptávky nad nabídkou nemůže inflace existovat. Polemizoval bych s ním v logice vyvození reakce měnové politiky. Profesor Klaus nepočítal ve svém článku s novými daty, která ukazují, že meziročně už zpomaluje růst množství peněz v ekonomice. A pak, tato inflace z větší míry nevznikla tím, že poptávka vzrostla nějak razantně proti předcovidové úrovni. Ale tím, že klesla nabídka a tím vzrostly ceny. Tak vznikla nákladová inflace. Proto návrh na stabilitu sazeb – podobně se ve svém projevu vyslovil i prezident Miloš Zeman, mluví o tom i jím citovaný ekonom Petr Bartoň. Stejný názor zastává také profesor Martin Mandel z VŠE či kolega Oldřich Dědek z bankovní rady. Je potřeba vyhodnotit dopady. A uvidíme co dál.
ČNB může ovlivnit inflaci také pomocí devizových intervencí. Byla by to cesta?
Bankovní rada rozhodla nepřipustit dlouhodobější oslabení kurzu koruny v situaci vysoké inflace. Na tom se nic nemění.
Profesor Tomáš Havránek, který působil jako váš poradce, tvrdí, že inflační cílování se přežilo. Co si o tom myslíte?
S respektem k profesorovi Havránkovi inflační cílování podporuji. Česká národní banka zůstane konzervativní institucí, která má národu zabezpečovat cenovou a finanční stabilitu. Na těchto cílech se příštích šest let nic nezmění. Přinesu evoluci, ne revoluci.
Při jmenování jste na Pražském hradě řekl, jak chcete postupovat v srpnu. Nebylo to předčasné, neměl byste se rozhodovat až na základě aktuálních makroekonomických dat?
Nezapomeňte, že jsem v tom projevu řekl podstatné předpoklady pro stabilitu sazeb. Řekl jsem, předpokládejme, že v červenci budou úrokové sazby na určité úrovni a budou preventivně působit proti inflaci poptávkové. Pokud předpoklady nebudou splněny, pak adekvátně po dohodě na bankovní radě zareagujeme.
Na všech posledních zasedáních jste však hlasoval pro ponechání sazeb.
S profesorem Oldřichem Dědkem jsme se vymezovali především proti dramatickému, prudkému zvyšování úrokových sazeb jako reakci na nákladovou inflaci. Snažili jsme se proto alespoň navrhovat stabilitu.
Trochu to působí, že prognózám, které bankovní radě předkládá měnová sekce, moc nevěříte. Nemáte třeba obavy, že kvůli vašemu jmenování odejdou z banky odborníci?
Prognózy měnové sekce jsou pro naše rozhodování důležitým podkladem. Stejně jako podklady od další naší sekce, od finanční stability. Odpovědnost za rozhodování o sazbách je však na bankovní radě. Můj současný pohled na nastavení sazeb je víceméně v souladu se simulací měnové sekce publikované v poslední zprávě o měnové politice. Co se týče této sekce, oceňuji její analýzy, výzkum a další výstupy. Jejich práce si vážím a budu rád, když budeme moci v takto rozjeté spolupráci pokračovat.
Schytali to i další guvernéři
Čím si vysvětlujete obrovskou mediální, politickou i odbornou polarizaci, která se po vašem jmenování objevila?
Guvernér je prezidentem republiky jmenován jednou za šest let a schytal to každý. Se jmenováním guvernéra Zdeňka Tůmy byla spojena kompetenční žaloba k Ústavnímu soudu. Guvernér Miroslav Singer si to „užil“ při devalvaci měny, dodnes mu spousta lidí nemůže přijít na jméno. Guvernér Jiří Rusnok, kterému mimochodem děkuji za spolupráci, zase končí s historicky nejvyšší inflací. To vše vyvolává emoce. A v dnešní době je všechno víc vidět díky sociálním sítím.
Jiří Rusnok měl možnost vybrat si spolupracovníky v radě. Dostal jste tuto možnost i vy? Koho jste navrhl?
Z uzavřeného jednání mezi čtyřma očima s panem prezidentem neposkytuji žádné informace. Nikdy.
V radě mohou být už od července až tři nové tváře. Mají to být lidé z byznysu, nebo raději makroekonomové klasického střihu?
O nových jménech rozhoduje pan prezident, víc k tomu nemohu říci.
Jako člen bankovní rady jste byl v opozici k většinovému názoru, vystupoval jste jako rebel. Změní se tenhle přístup, až budete v čele banky?
To, že jsme s profesorem Dědkem měli jiný odborný názor než ostatní, přece není žádné rebelství, je to součást legitimní diskuse. Před dvěma lety v květnu jsem říkal, nesnižujme sazby až na 0,25 procenta a vůbec nepřemýšlejme o nulových úrocích. I tehdy jsem byl v menšině. Z pohledu dnešní inflace byl můj názor správný. Ale respektoval jsem rozhodnutí většiny. A budu takový i nadále. Jako guvernér k tomu přidám hledání konsenzu a kompromisu.
Opakovaně jste říkal, že by ČNB měla jinak nakládat s devizovými rezervami, které za poslední léta nabobtnaly. Co si pod tím představit?
Tým řízení rezerv jsou profesionálové, mají zadání od bankovní rady, které skvěle plní. Chtěl bych jim dát nové zadání, o něco zvýšit očekávaný výnos z rezerv. K tomu je potřeba mít více akcií a více zlata. A to dělat postupně, krok za krokem, to je změna strategie na roky. Co se týče akcií, připomínám, že kupujeme velké společnosti, které mají vysokou váhu na akciovém trhu, co se týče obratu a tržní kapitalizace, a držíme všechny akcie z nejznámějších indexů na nejvyspělejších trzích.
A proč by vůbec měla centrální banka takto investovat své devizové rezervy? Není to velké riziko?
Ano, volatilita výnosu by pak byla vyšší – to je riziko. Ale byl by vyšší i očekávaný výnos v dlouhodobém horizontu. S kolegy z ČNB Michalem Škodou a Tomášem Adamem se v rámci výzkumného projektu snažíme toto riziko spočítat. Má vize je mít dlouhodobě ziskovou ČNB. Teď jsme ve velké ztrátě. Chtěl bych nastavit strategii tak, aby očekávaný výnos z aktiv, což jsou devizové rezervy, dlouhodobě převýšil náklady na pasiva centrální banky, což jsou hlavně úložky bank, které musíme úročit. Doposud rozvaha a výsledovka centrální banky byly nedůležité, pro mě podstatné jsou.
Z jakého důvodu?
Je to vize k vytvoření bohatství národa, která překračuje můj šestiletý mandát. Naše současná ztráta je někoho jiného zisk. Například bankám na úrocích za ty úložky vyplatíme letos na vrub nákladů ČNB přes 130 miliard korun.
Centrální banka ve svých prognózách počítá s dlouhodobým přirozeným posilováním koruny díky konvergenci ekonomiky k západní Evropě. To by přece mohlo výnosy z devizových rezerv ohrozit.
Jak jsem již říkal, trend posilování koruny se zastavil v roce 2008. Budu rád, když se obnoví. Pak se ta má úvaha o dlouhodobě ziskové bance rozšiřuje na to, že očekávaný výnos z devizových rezerv musí přebít nejen náklady ČNB na úroky placené bankám z přebytečné likvidity, ale i potenciální kurzové ztráty z posílení koruny. Proto tedy ta změna strategie.
Jak by se měly vyvíjet podíly jednotlivých složek?
Na našem výboru pro řízení aktiv a pasiv budu navrhovat navýšit podíl akcií ze současných 16 procent z rezerv postupně během několika let na 20 procent a více. Podobně to dělá centrální banka Švýcarska, Izraele nebo velké státní suverénní fondy v čele s Norskem. A mít více zlata, z 11 tun na 100 a více tun. Opět postupně, během několika let. Zlato je dobré k diverzifikaci, má nulovou korelaci s akciemi.
Co by se mělo dít se ziskem?
Zákon o ČNB to říká jasně. Cituji: Česká národní banka ze svých výnosů hradí náklady na svoji činnost. Vytvořený zisk používá k doplňování rezervního fondu a dalších fondů vytvářených ze zisku a k ostatnímu použití zisku v rozpočtované výši. Zbývající zisk odvádí do státního rozpočtu.
Nebude to ale podporovat utrácení vlády, když se bude zisk ČNB posílat státu?
Mělo by to mít jasná, předem stanovená pravidla. Lze zvolit švýcarský nebo německý model – jde o jakousi dividendu pro stát. Například by se dohodlo, v souladu se zákonem, že ve chvíli, kdy naplníme náš rezervní fond, tak se zisk navíc převede do státního rozpočtu. Švýcarská centrální banka odvedla v krizovém roce 2020 do státního rozpočtu a do rozpočtů kantonů čtyři miliardy franků, v přepočtu 94 miliard korun. Německá centrální banka Bundesbank odvedla ve stejném roce do státního rozpočtu část zisku ve výši 5,85 miliardy eur, respektive 150 miliard korun.
Máte nějaké propočty, jak by to bylo v tuzemském případě?
Těch 153 miliard eur našich devizových rezerv ke konci roku 2021 bylo 3811 miliard korun. Pokud by se na nich v příštích sto letech dalo vydělat například v průměru pět a více procent ročně a ČNB by byla zisková, pak by se z dividendy dal financovat schodek penzijního systému. To je má strategie pro začátek budování bohatství národa. V průměru by mohla být roční dividenda přes 100 miliard korun ročně. Opakuji ale, celé je to vize – prioritou je teď snížení inflace.
Opakovaně se odkazujete na osobu prvního ministra financí Aloise Rašína. Čím vám imponuje?
Obdivuju jeho životní postoje. S jeho pravnučkou Karolinou Breitenmoser-Stranskou a s dalšími ekonomy jsme založili Spolek pro výstavbu sochy Rašína v Praze.
Jenže mnoho lidí tehdy vidělo v Rašínovi nepřítele, protože jejich životní úroveň klesala. A nakonec na něj byl spáchán atentát.
To je hrozná tragédie.
Je ale možné Rašínovy recepty využít i skoro sto let po jeho smrti?
Není třeba řídit se vším. Ale mně se u něj líbila ta tvrdost, jasný postoj, ze kterého ani po velké kritice neustoupil. Věděl, čeho chce dosáhnout a jak vytvořit z republiky konkurenceschopnou ekonomiku a díky tomu mít silnou korunu. Z toho si můžeme vzít inspiraci.
A chápou to lidé? Vysvětluje ČNB navenek dostatečně srozumitelně své kroky?
Pořád je co zlepšovat. Teď jsme otevřeli nové návštěvnické centrum, kam mohou lidé přijít a přemýšlet nad tím, co děláme. Musíme komunikovat lépe, abychom zlomili inflační očekávání. Výrazně se v nich odráží ta současná inflace, jsou hodně zpětně hledící. Při otevření centra nám jedno z dětí napsalo vzkaz na takový ten lepicí papírek. Bylo na něm jasně a stručně: „Líbí se mi tady a hlavně trezor!!“ Pak ten papírek vzalo a přilepilo jej na naší speciální tabuli. Bylo to úžasné, jen teď v sobotu přišlo dva a půl tisíce lidí. Těšíme se, že budou lidé, školy a rodiny chodit pravidelně. Jsem hrdý na své kolegy, že toto úžasné místo vybudovali.