Inflační cíl

Inflační cíl je základní kotvou měnové politiky ČNB. Přispívá k udržování cenové stability, usměrňuje inflační očekávání a je jedním z předpokladů pro zdravý ekonomický růst.   

Cíl ve výši 2 %

Inflační cíl ČNB má od roku 2010 (pdf, 136 kB) podobu meziročního přírůstku indexu spotřebitelských cen ve výši 2 %. Cíl na této úrovni odpovídá praxi centrálních bank vyspělých ekonomik. ČNB pravidelně vyhodnocuje plnění inflačního cíle, přičemž vychází ze statistických dat publikovaných Českým statistickým úřadem, tedy institucí nezávislou na centrální bance. Toto uspořádání zvyšuje důvěryhodnost inflačního cílování.

Toleranční pásmo

Přestože ČNB usiluje o to, aby se inflace nacházela na 2 %, skutečná inflace se od inflačního cíle odchyluje, a to především v důsledku nepředvídatelných šoků, které ekonomiku průběžně zasahují. Ačkoli centrální banka na důsledky těchto šoků reaguje, není možné ani makroekonomicky smysluplné, aby vracela inflaci k cíli okamžitě. Přirozenou kolísavost inflace zachycuje toleranční pásmo o šíři jednoho procentního bodu oběma směry okolo inflačního cíle.

Výjimky z plnění inflačního cíle

K potřebě uplatňovat výjimky z plnění inflačního cíle vede názor, že není ekonomicky optimální reagovat na přímé dopady nárazových změn faktorů mimo vliv centrální banky. Jedná se často o dopady administrativních či regulatorních opatření či o šoky na straně nabídky, které jsou zcela či ve značné míře mimo dosah opatření měnové politiky a snaha centrální banky udržet inflaci na cíli by za těchto okolností vedla k nežádoucím výkyvům ekonomického vývoje a zaměstnanosti. ČNB proto na primární dopady takových šoků nereaguje a tzv. je „výjimkuje“. Systematickou výjimkou, kterou ČNB uplatňuje z plnění inflačního cíle, jsou primární dopady změn nepřímých daní. Inflace očištěná o tyto daňové vlivy je nazývána měnověpolitická inflace.